Už jsme si vysvětlili, k čemu DNSSEC slouží a jaká je jeho historie. Dnes o tom, jak vlastně funguje. DNSSEC je technologie, která rozšiřuje DNS protokol o nové typy RR záznamů a příznaky v DNS zprávě, a pomocí těchto nových typů lze následně ověřit pravost informací, které obsahuje DNS odpověď.
V roce 1990 byl internet stále poklidné místo, kde jeho uživatelé žili v poklidu a ve vzájemné harmonii. Nebo ne? V tom samém roce přichází Steven M. Bellovin na zásadní chybu při používání DNS. Vzájemná důvěra mezi počítači byla v té době většinou řešena pouze na základě správného doménového jména v DNS.
V předchozí části seriálu o technologii DNSSEC jsme začali s představením samotného protokolu DNS. Dnešní díl bude opět věnovaný DNS, a řekneme si něco o struktuře DNS zprávy, nejčastějších příznacích v DNS dotazech a odpovědích, a na závěr něco o omezeních DNS protokolu a rozšířeních, která je odstraňují.
Dnešní internet je po fyzické stránce změť kabelů, nějaké ty směrovače a k tomu hromada různých serverů. Vzhledem k tomu, že si lidé hůře pamatují čísla než jména a naopak počítače nerozumí jménům, ale číslům, musel vzniknout systém překladu. Úvodní článek ze série o DNSSEC bude tedy o principech fungování DNS.
