2 084

PADÁNÍ JE STABILITA
FREE SOFTWARE JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

a také

MILUJ VELKÉHO BILLA

BIG BILL IS WATCHING YOU

Winston Smith konečně začal svůj pracovní den, pracoval doma pro Oddělení Pravdy Vnějšího Micro$oftu.

Nastartoval Mord 2083. Za pět minut se textový procesor konečně natáhl. Přátelská Sponka jej okamžitě upozornila, že zítra končí platnost jeho omezené licence na Mord a bude si jej muset koupit a nainstalovat znovu (každý totiž ví, že koupí software si nekupujeme ono CDčko – či pět SuperDVDček Mordu 2083 – ale licenci, právo na jeho užívání, v roce 2084 je toto právo dočasné). Jako vždy měl chuť Sponku vypnout, ale věděl, že k sobě nemůže připoutat nevítanou pozornost MSUFTP (Micro$oft User Friendly Thought Police), proto dovolil, aby jej oči tohoto elektronického organismu sledovaly při práci. Občas se Sponka objevila s radou. Nedovolil si ji neuposlechnout, i když občas byly ty rady trochu podivné, například jednou, zřejmě vlivem nějakého bugu, Sponka řekla pouze

########################

Neváhal a přidal do textu patřičný počet mřížek – Micro$oft přece nemůže udělat chybu, všechno jsou pouze chyby uživatelů nebo zákeřné zásahy potměšilých linuxáků, kteří stále ještě přežívali na nehostinných pólech u svých maskotů – tučňáků.

Winston Smith si povzdechl. Každá odinstalace Mordu není kompletní- nechá na disku některé soubory. A nově koupená kopie tato data nepřepíše, ale kamsi zálohuje. Z toho vyplývá, že místo na disku se stále zmenšuje a Winston si bude muset koupit další disk od hardwarové odnože Micro$oftu.

Náplní jeho práce byla v současné době změna historie: například v pět let starém článku se psalo o urychlení Mordu ze čtyř minut startování na tři, což by popřelo pokrok Micro$oftu, protože současný Mord se natahoval pět minut. Změněným souborům potom nastavil čas na dobu před pěti lety, takže bylo jasné, že se článek nezměnil. Jůzři totiž nevěděli, že se datum a čas souboru dá měnit, a dalo se to tedy použít jako důkaz, že minulost nebyla změněna. (Celý svět byl nyní rozdělen na tři vrstvy: Jůzry, Vnější Micro$oft a Vnitřní Micro$oft.) Winston dokončil poslední změnu – každotýdenní rutinu, opravení proklamace Velkého Billa x gigabajtů by mělo stačit všem na x+1 gigabajtů by mělo stačit všem.

Nyní Winston strčil do drajvu padesátimegovou KNOFLÍK-disketu (To byl Micro$oftí vtip na to, že kdysi dávno existovalo médium jménem ZIP. Ve skutečnosti se však vtipu v roce 2084 neříkalo vtip, ale Micro$oft ActiveWord®, ActiveSentence® či ActiveStory™ podle toho, zda to bylo slovo, věta, nebo celý příběh. Samozřejmě byly všechny tyto entity patentované a mohl je tudíž vytvářet pouze Micro$oft, který je samozřejmě, jak jinak, vynalezl.).

Bál se, aby se mu na KNOFLÍK ten mordový dokument, který celý den upravoval, vešel. Kdyby ne, musel by použít Micro$oft SmartAndHyperAc­tiveSplitter, který by dokument rozdělil na minimálně tři KNOFLÍK diskety (jednu celou KNOFLÍK disketu navíc totiž potřeboval na uložení SmartAndHyperAc­tiveSplitterU­serFriendlyDa­tabase obsahující data pro spojení obou disket. Heretičtí linuxáci sice tvrdili, že se dá soubor rozdělený na více médií spojit pouze pomocí utilitky cat(1), ale Velký Bill toto popřel svým vtipným – pardon, ActiveStory™ným – článkem ve Window$ Today o linuxákovi, který se snaží soubor spojit pomocí kočky domácí. Ta nakonec sežere počítačovou myš a poznámkou Velkého Billa stejně ta myš neměla naše sqělé kolečko a měla třetí tlačítko, což my nepodporujeme! článek končil.)

Naštěstí se soubor na KNOFLÍK vlezl, takže jej Winston vzal z drivu a vyšel z bytu ven. Na úřadě Oddělení Pravdy to odevzdá a a obdrží další soubor.

„Proč se obtěžoval s přenosem disket ručně?“ ptáte se jistě. Winston nemohl používat Internet ze dvou důvodů: Za prvé by musel za připojení platit speciální odnoži Micro$oftu, firmě ComTele – samozřejmě připojení k User Friendly Thought Police, které probíhalo přes napájecí šňůru, nešlo použít pro připojení k Internetu, to fungovalo přes telefon společnosti ComTele pomocí SuperBuperWin­Modemu. A za druhé – na Micro$oftUser­Friendly ThePathAhead WhereDoYouWant ToGoYesterday Information SuperHyperMega­Highway, jak se nyní Internet jmenoval, se každých pár týdnů měnily Micro$oftí Neměnné Standardy, takže by si pokaždé musel koupit novou verzi Micro$oftUser­Friendly ThePathAhead WhereDoYouWant ToGoYesterday Information SuperHyperMega­Highway Exploreru.

*) Pozn. ed.: mezery přidány násilím kvůli sazbě –Johanka

Winston tedy vyšel ven. Ihned před sebou uviděl frontu hladových lidských postav, táhnoucí se z – nebo lépe řečeno do – restaurace rychlého občerstvení firmy McMickeyMouse's, což byla podobně jako ComTele spřátelená korporace Micro$oftu. Výraz „rychlé občerstvení“ byl více než adekvátní, protože podle obecné filozofie M$ a spol. si člověk nekupoval jídlo, ale licenci na jeho snězení. Ta byla jednouživatelská (čili člověk se nemohl o jídlo rozdělit s někým jiným, pokud si nekoupil dražší víceuživatelský pokrm), ale to by ještě tak nevadilo. Byla též na omezenou dobu: vždyť kam by korporace přišly, kdyby si lidé dělali zásoby? Měly by menší zisky! Proto se vždy lidé snažili do sebe jídlo rychle nacpat, než vypršela licence a jídlo spustilo svůj tajný autodestrukční mechanismus, při kterém se rozložilo na nechutnou břečku. Když jedli rychleji, samozřejmě měli potom dříve znovu hlad, ale to byl účel.

Winston uvažoval o dobách před vládou M$. Kolik se toho o nich vlastně vědělo? Oficiální výklad přijmout nemohl, protože neovládal umění doublethinku, bez nějž v tomto výkladu nalézal stálé rozpory. Posuďte sami citát z Micro$oft ActiveTextbook™®©:

Před tím, než se světu ujal Micro$oft, milé děti, nebyly počítače tak user friendly jako dnes. Jediní, kdo k výpočetní technice směli, byli členové sekt UNIXáků a VMSáků, kteří ovládali počítače pomocí děrných štítků. Počítače byly pomalé a chudáci uživatelé museli čekat celé dny, než se jim systém natáhne, a všichni museli ovládat složité příkazy jako chmod a+x --help | find -type f -print ; xor ax,bx; rep stosb, return 0 i když chtěli udělat jednoduché věci jako napsat pár vět textu. Hlavnímu UNIXákovi se říkalo root a všichni se před ním třásli, protože mohl zablokovat účet komukoliv na celém světě, a ten pak nemohl s vůbec žádným počítačem pracovat. Software byl velmi drahý, takže si ho mohli dovolit jen ti nejbohatší uživatelé. Všude se také potulovaly tlupy pirátů, kteří kradli duševní vlastnictví a načerno zadarmo kopírovali obrovská množství softwaru a tím okrádali chudáky tehdejší programátory. Zlí a cyničtí programátoři té doby, poťouchlí intelektuálové, neměli vůbec cit pro potřeby uživatelů a nutili je učit se a vypisovat dlouhé příkazy, aby programy začaly pracovat. Počítačové hry nebyly tak zábavné jako Micro$oft Fun Pack. Také tehdy existovaly lidské trosky zvané Pařani, závislé na tehdejších nebezpečně návykových a tzv. hratelných počítačových hrách, bez nichž nemohly žít.

Ještě větší dávku doublethinku vyžadovalo skloubení tohoto textu s prohlášením, že Velký Bill vynalezl počítače.

Jak tak Winston přemýšlel, náhle jej na ulici zastavili dva muži: „M$ User Friendly Thought Police. Půjdete s námi. Dozvěděli jsme se, že jste nelegálně kopíroval software.“ „Ale… to je snad nějaká špatná ActiveStory™, vždyť já…“ zkoušel protestovat. „Všechno víme. Big Bill is watching you.“ Winston se zoufale rozhlédl kolem sebe a zoufale se pokusil o úprk. Uslyšel zvuk výstřelu. V zádech ucítil bodavou bolest.....

David se s výkřikem posadil na posteli. „Uf, to byl sen,“setřel si pot z čela. „Cože jsem to včera dělal?“ přemýšlel, „programoval jsem pod Windows a četl Orwella. Hmmm, i z takových činností mohou vznikat solidní noční můry.“