Ja myslim, ze duvod, proc se to dela je prave to "bobtnani pointeru". Prece jen, u aplikaci, ktere maji malou spotrebu pameti jsou ty 4 bajty nul navic zbytecna zatez pro cache a vubec pamet, ktera je uzke hrdlo na modernich procesorech (a prakticky se to pak projevi v tom namerenem zrychleni, o kterem se pise v clanku).
Vzdycky jsem si myslel, ze 64-bitove architektury skonci nejakym druhem kompromisu s 32-bitovymi. Tohle napriklad teoreticky umoznuje alokovat bezne objekty pod 4GB, a nad tim pouze specialni velke objekty, ktere muzeme explicitne adresovat dlouhym pointerem (pripadne mit HW podporu pro kompresi/dekompresi dlouhych zarovnanych pointeru). Aplikace si tak bude moci vybrat, na zaklade typu dat ukladanych do pameti (mnozstvi pointeru), kam je ulozit, a to povede k optimalnim vysledkum.
