Android není svobodný - výrobci jej uzavírají do vězení

Nastavené prostředí je brzdou vývoje Androida

V androidí komunitě se objevilo několik lidí, kteří jsou velmi schopní a i s tím málem co mají, dokáží najít skulinku v mnoha telefonech a otevřít je pro ostatní. Také dokáží připravit ROM, které překonávají původní systémy a dají uživatelům to co jim výrobci nedali. Jako příklad si můžeme vzít třeba tethering. Zatímco HTC dodalo tethering přes USB kabel někdy kolem verze 1.5 (sám Android až 2.2), komunita dokázala sdílet připojení rovnou přes WiFi už s Androidem 1.0. Nakonec to nebyl Google ani HTC, kdo dostal Android tam kde je dnes, ale byla to komunita, která vytvořila dostatek softwaru a zajistila propagaci a těmto lidem hází výrobci telefonů klacky pod nohy.

Zatímco za dob HTC Hero bylo získání roota ještě docela hračkou a člověk si do něj mohl nahrát i vlastní recovery, už HTC Tattoo, které se dostalo na trh chvíli po Heru, si hlídalo systémový oddíl, do kterého nešlo zapisovat. I tento problém se komunitě podařilo nakonec nějak vyřešit, ale podařilo se to dost pozdě a z pohledu androidí komunity bylo Tattoo tak trochu vyvrženec a nic pro něj nevzniklo.

Nabízí se tak otázka, proč výrobci vlastně investují velké množství peněz do ochran, které mají zabránit neoficiálním zásahům, i když je to nějak nepoškozuje. Nebylo by lepší spíše zabraňovat jen destruktivním změnám na telefonu? Změna ROM není nijak nebezpečný zásah a dal by se přirovnat ke změně operačního systému ve vašem počítači. Nakonec od počítače se chytrý telefon zase tak výrazně neliší. Navíc servis telefonu po špatné instalaci ROM nezkušeným uživatelem by bylo možné z hlediska výrobce vyřešit v záručních podmínkách. Komunitě by se tak otevřely dveře a ta by se mohla zajímat o praktičtější věcí než je hledání skulinky v ochranách výrobce.

Nesmíme také přehlížet fakt, že se Android vyvíjí a nabízí se otázka: vyplatí se ještě telefon rootovat? Nyní jsme v době, kdy má u nás Android dvě funkce, kvůli kterým se rootovalo nejvíce. Tou první je zmiňovaný tethering. Dříve to uměla každá hloupá Nokia přes bluetooth a telefon za 10 000 Kč s Androidem přes bluetooth neuměl ani poslat soubor. Druhou funkcí byl placený Market. Jak tethering, tak placený Market už v Androidu jsou, takže se pomalu dostáváme do doby, kdy motivace získání superuživatelských práv na čerstvě koupeném telefonu klesá. Nakonec téměř vše, s čím uživatel běžně přichází každý den do styku, lze v telefonu nahradit a nové telefony mají také „dost“ paměti, takže nějaká koexistence dvou programů na to samé zas tolik nevadí.

HTC v čele hardwarových omezení

Největším specialistou na výrobu omezeného hardwaru je HTC. Nové telefony této firmy si při bootu zamykají NAND paměť, takže systémová oblast je read-only a získání roota ničemu nepomůže. I když se nějak podařilo u některých modelů odemknout paměť, často je to za takovou cenu, že se k tomu málokdo odváží a když už, chybí třeba pohodlí starších telefonů, u kterých se daly s upravenou recovery dělat prakticky zázraky.

Máme tedy velmi otevřený operační systém, který získává na popularitě každý den, běžící na nedobytném hardwaru, kvůli kterému se nedá s operačním systémem nijak manipulovat. Navíc HTC odmítá portovat nové Androidy na starší hardware, takže i u telefonů, kde dřív nebyl problém, ztrácí komunita dech.

HTC Hero je ideální příklad telefonu s ukončenou podporou od výrobce. HTC zavřelo komunitě dveře a i když ta dokáže připravit Androida s funkcemi, o kterých si může originální Android nechat jenom zdát, nikdy už se nepodaří dotáhnout ho do konce.

Slasti a strasti komunity

Neoficiální ROM s názvem FroydVillain v poslední verzi 1.5.0 není žádná novinka, nakonec, vyšel v září tohoto roku. Vývoj FroydVillain (Android 2.2), na rozdíl od VillainROM (Android 2.1), bojoval proti obrovské přesile chyb, které se do dneška nepodařilo úplně odstranit. VillainROM čekala na oficiální vydání Androida 2.1, které později přišlo a VillainROM se stala jednou z nejlepších, nejrychlejších a nejstabilnějších ROM, které bylo možné do HTC Hero nahrát, jenže po této oficiální aktualizaci HTC řeklo ne a další vývoj pro Hero odpískalo. Komunitě tak zůstaly jen útržky toho, co zjistila u VillainROM, a toho, co dokázala vlastním hackováním telefonu.

Bez dokumentace a podpory od výrobce se těžko vyvíjí, ale nakonec se to nějak podařilo a FroydVillain je výsledek vypadající jako král, kterého zabila uzavřenost. Nejprve bych se rád zastavil u HTC Sense UI. Prostředí známé ze všech dnešních HTC telefonů, muselo u FroydVillain pryč a abych řekl pravdu, osobně tuto změnu vítám. Nyní se o pohodlí uživatele stará LauncherPro a klasické Android aplikace včetně klávesnice. O klávesnici z HTC Sense UI, by se jako o jediné dalo říct, že se udržela na vrcholu, ale zbytek Sense aplikací (telefonní aplikace, seznam kontaktů, správa SMS/MMS atd.) buď dohnal Android sám nebo se v Marketu objevily lepší alternativy, takže opravdu dnes nemá smysl se u Sense držet, pokud je možnost ho vyměnit. HTC v tom ale brání, jak jen se dá.

FroydVillain těží hodně z integrovaného JIT kompilátoru, který pravděpodobně občas způsobí pád nějaké aplikace, ale na rozdíl od JIT ve VillainROM se dá říct, že je stabilní. Navíc je s ním telefon tak rychlý, že nějaký pád aplikace jednou za čas zas tolik nevadí. V porovnání například s HTC Desire HD, je FroydVillain na HTC Hero prakticky stejně interaktivní.

Také je potřeba zmínit, že do FroydVillain bylo přidáno několik vlastností, na které když si zvyknete, jen těžko je budete dávat pryč. Může to být třeba automatická instalace aplikací na SD kartu do ext3 oddílu (Hero mnoho paměti nemá), otáčení displeje do všech směrů, konečně funkční taktování procesoru (změnu frekvence nepoznáte na odezvě tak jako dřív), konfigurace automatické změny jasu, nastavení různých timeoutů a mnoho dalšího. Navíc se myslelo i na vzhled, takže hned po instalaci máte decentně působící uživatelské rozhraní.

Do FroydVillain se zamilujete na první pohled, během deseti minut budete vědět, že s jinou ROM to nepůjde, a tady nastává zlom. Když jste rádi online 24 hodin denně, skončí baterka po nějakých čtrnácti až patnácti hodinách, aniž byste telefon nějak výrazně používali. V porovnání s VillainROM a oficiálním systémem je spotřeba přibližně dvojnásobná. Když byl ještě VillainROM v plenkách, tzn. nebyla k dispozici oficiální aktualizace od HTC, nebyl na tom s výdrží o moc lépe. Při nečinnosti si podal baterku za osm hodin, tedy za jednu noc. FroydVillain je v tomto pohledu tedy pokrok, ale zoufale nedostačující. Ještě zkouším různě nastavit změnu taktu procesoru a doufám, že se mi podaří výsledek ještě vylepšit. Ironií je, že i když je na tom FroydVillain s nejrůznějšími utilitami na šetření energie lépe než oficiální ROMky, ve výsledku dosahuje horších časů.

Nakonec se dostanete do situace, kdy vybíráte mezi velmi dobrým systémem a výdrží na baterku. Přitom by stačilo, kdyby HTC uvolnilo jednoho člověka, na úpravu jádra z Androida 2.2, nad kterým by mohla komunita dále pracovat. Nemyslím si, že by se tento krok podepsal na prodejnosti nových modelů, ale určitě by to některé uživatele přesvědčilo, aby u HTC zůstali a vývojáři by nemuseli při bootování ukazovat uživateli, jak malý zelený Android rozřezává logo HTC motorovou pilou.

Závěr

Android se posunul o obrovský kus cesty a ještě dlouhá ho čeká. Třetí verze by navíc mohla přinést podporu pro tablety a velké displeje, takže se s ním budeme setkávat čím dál víc i na jiných zařízeních než jsou telefony. Když hodnotíme uzavřenost výrobců, je to přesně to, co jim Google nabídl a kvůli čemu se z Androida stalo to, co je. Nelze říct, jestli to je dobře nebo špatně, takže závěr nechám otevřený. Možná když se Android dostatečně rozšíří a Google si dobře dupne, budeme se pak koukat na úplně nový systém.