Anketa mezi českými kandidáty do Evropského parlamentu ohledně softwarových patentů

Protože jsem celkem nevěděl, podle čeho bych volil (předpokládám, že hájit české národní zájmy chtějí všichni kandidáti), rozhodl jsem se, že se kandidátů zeptám na jejich postoj k softwarovým patentům. Přizval jsem si tedy na pomoc svého přítele Jana Karabinu a společně jsme obeslali emailem asi 50 kandidátů. Vybrali jsme vždy několik prvních kandidátů z každé větší strany, podle odhadu jejich šancí se do parlamentu dostat, a několik kandidátů dalších (Železný, KoŽený,…). Text našeho (lehce lobbistického) mailu zněl:

Vážený pane,
obracíme se na Vás jako na kandidáta ve volbách do Evropského parlamentu, neboť bychom rádi znali Váš postoj k problematice softwarových patentů.

Snaha zavést tzv. patenty na software je snaha rozšířit působnost patentových zákonů (které se dosud v Evropě vztahovaly pouze na vynálezy související se základními silami přírody) i na tak abstraktní vynálezy jako algoritmy, vzhled nebo funkci programů a obchodní metody.

Jak možná víte, Evropský parlament nedávno softwarové patenty odmítl (viz), přesto však Rada Evropské unie svévolně pozměnila smysl přijatého návrhu ve prospěch softwarových patentů (viz). Protože Evropský parlament o tomto návrhu bude znovu hlasovat, výsledek bude možná záviset i na Vašem postoji.

Soudíme, že softwarové patenty jsou špatná cesta z mnoha důvodů:

1. Jsou škodlivé pro hospodářskou soutěž v oblasti IT a potažmo pro ekonomiku: Jak ukazují příklady z USA a Japonska, které mají softwarové patenty, řada z nich je na značně triviální vynálezy; navíc je velké firmy využívají spíše pro obranu proti konkurenci než jako způsob ochrany svých investic do výzkumu. S těmito názory souhlasí řada ekonomů, viz např. studie zde. Typicky, jeden druh programu může být pokryt mnoha patenty (jak ukazuje například stránka zde), a to zabraňuje malým a středním firmám vstupu na trh, neboť musí jednak provádět složitý právnický rozbor, které patenty mohou postihnout jimi vyvíjený program, jednak platit řadu licenčních poplatků.

2. Jsou škodlivé pro Evropu: Evropské firmy (a speciálně české) mají mnohem méně patentů na software než např. Spojené státy, a proto budou se zavedením softwarových patentů mnohem zranitelnější než dosud vůči americké konkurenci.

3. Jsou hrozbou pro svobodný a otevřený software (programy, ke kterým je dostupný zdrojový kód a každý si ho může upravit podle svých potřeb): Protože vlastník patentu může komukoli znemožnit používat podobný princip, bez ohledu na to, zda ho tvůrce programu objevil nezávisle a zda má, či nemá ze šíření svého díla nějaký prospěch. Tím je omezena lidská svoboda. Programy jsou dnes standardně chráněny autorským právem, které dostatečně dobře chrání program před cizím zneužitím.

S těmito názory souhlasí velká část odborníků a zástupců malých a středních firem v oblasti IT a předpokládáme, že Váš postoj k této problematice ovlivní jejich rozhodování při volbách do Evropského parlamentu.

Další informace a odkazy k této problematice naleznete v dopise českým médiím zde.

Vaši reakci hodláme zveřejnit na internetu jako Váš oficiální postoj.

S pozdravem
Ing. Jan Samohýl
Jan Karabina
 

Bohužel jsme to udělali dost pozdě, před několika dny, asi tak o čtrnáct dní později, než jsem původně chtěl. Nicméně, nějaké odpovědi jsme dostali, a ty jsou reprodukovány dále (budu se muset velmi snažit, abych se zdržel svých rádobyvtipných politických komentářů – chci, aby tento článek byl nestranný; snad si to vynahradím v diskusi).

První odpověd přišla (asi za 2 minuty) od pana Josefa Zielence, na prvním místě za ED-SNK:

Tzv. patentovatelnost software je návrh, s nímž nelze souhlasit. I v anglo-americkém právu, které tuto myšlenku přijalo, vyvolává nemalé rozpaky. Udělené patenty na poměrně triviální algoritmy působí při tvorbě software nemalé potíže. Ani komunitární právo patentovatelnost software i po dlouhé diskusi odborníků nepřijalo. Patentovatelnost software totiž do značné míry znemožňuje konkurenci a soutěž mezi výrobci software, protože zavádí ochranu prosté myšlenky, nápadu, resp. příkazu, na jehož základě počítač pracuje. České zákony (a i zákony jiných evropských zemí) poskytují ochranu počítačovým programům pomocí autorského práva. A autorské právo nemůže chránit prostou myšlenku, ale až její tvůrčí zpracování.

Práva k počítačovým programům jsou chráněna i mnoha mezinárodními úmluvami. Přestože lze rozumět snaze softwarové lobby zajistit ochranu již vlastnímu vzorci, příkazu či instrukci, je to krok špatným směrem. Důslednou ochranu software musíme zajistit skrze ochranu vlastního tvůrčího řešení celého programu či jeho části, avšak nikoli udělením patentu na jednotlivou myšlenku. Zkoumání a studium fungování počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, zachovává princip svobody autorské tvorby a tuto svobodu nikterak neohrožuje, což se o patentech na software rozhodně říci nedá.

Je to ta stejná, jaká byl zveřejněna už dříve, takže jsme to čekali. Je to jejich oficiální stanovisko, jak nám poté odpověděla druhá kandidátka Jana Hybášková.

Další odpověď přišla od pana Ivo Strejčka na šestém místě za ODS:

Tento, nebo snad velmi podobný dotaz, jsem odpovídal již minulý týden a svoji odpověď nemusím měnit. Moje případné působení v Evropském parlamentu bude o rozšiřování prostoru svobodného podnikání. Tedy proti nařízením omezující rozvoj a „diktujích“ podmínky. Ačkoliv nejsem sofwarový odborník, zdá se mi, že jsem jednoznačně na vaší straně.

A v trochu opatrnějším duchu odpověd od pana Tomáše Úlehly z dvanáctého místa:

Vašim argumentům rozumím a dokáži si představit, že budu-li zvolen, a budu nucen hlasovat o softwarových patentech, pak se s Vámi rád spojím a nechám si připravit argumentační podklady, abych zdůvodnil mé „pro“ či „proti“. Závěrem Vás tedy chci ujistit, že pokud by přijetí novely předmětného zákona mělo znevýhodnit české a evropské podnikání, pak je více než jisté, že budu plně zastávat Váš názor a ztotožním se s návrhem nepodpořit schválení takových legislativních změn.

To vypadalo optimisticky (ačkoli zrovna on se tam pravděpodobně nedostane), ale zdá se, že v tom nemají ještě jasno, protože od asistentky Jana Zahradila jsme dostali:

Dotaz stran postoje ODS k softwarovym patentum neni ojedinely. Odpoved na tuto otazku zpracovava nas IT tym, v cele s poradcem pana predsedy Topolanka, Ten mi take slibil, ze na dotazy stran s.p. bude odpovidat a zaroven zpracovava rozsahlejsi material, ktery se problematikou softwarovych patentu zabyva, S dotazem se prosim obratte na pana Edvarda Kozusnika na emailu: kozusnike@senat.cz

Takže uvidíme. Konečně, jedenáctý kandidát za ODS pan Jaroslav Zvěřina nám slíbil, že si to aspoň přečte.

Od kandidátů z ČSSD přišla (nicneříkající) odpověd od pana Františka Mezihoráka, na osmém místě:

Děkuji Vám za Vaše informace. Pokusím se – jako laik – do nich proniknout a pak je zohlednit při patřičných situacích.

Vedoucí kandidátky KDU-ČSL paní Zuzana Roithová nám poslala odkaz na své stránky, kde se lze dočíst následující již dříve zveřejněnou odpověď (je velmi dlouhá a trochu nejasná):

Můj postoj a vlastně postoj nejsilnějšího poslaneckého klubu v Evropském parlamentu (Evropská lidová strana-Evropští demokraté), do kterého kandiduji, není a nebyl vůbec jednoznačný. Celý Evropský parlament směrnici, jak ji navrhovala Evropská komise, velmi důkladné připomínkoval a prosadil své návrhy na změny. Mimochodem v oblasti práv duševního vlastnictví má Evropský parlament v podstatě právo veta (spolurozhodovací procedura). A ani mnoho odborníků se navzájem neshodlo, jelikož jsou tu dvě rozdílné roviny (právní a počítačová) – mezi právníky není mnoho vynikajících počítačových odborníku a naopak ani mezi počítačovými odborníky není mnoho excelentních odborníku na právo.

Než se dostanu k odpovědi, musím se vyhradit proti tomu, jak byly velmi zkresleně prezentovány informace o této směrnici v běžném českém tisku, a to i odborném počítačovém (právní časopisy ji pak téměř vůbec nezaregistrovaly). Jako často v životě, nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Ani po této směrnici neexistuje žádný patent vůči programu jako celku. Tato základní zásada práv duševního vlastnictví zůstala nedotčena a je chráněna nadále na základě mezinárodních smluv, včetně Evropské patentové úmluvy (Česká republika ji rovněž podepsala a je pro nás závazná). Program jako celek zůstává pod ochranou autorského práva (jako dílo literární) jako doposud. Jenže autorské právo vždy od pradávna chránilo pouze konkrétní provedení, ne samotný nápad (tj. Švejk byl chráněn v Haškově provedení, ale není chráněno, že někdo napíše hru Dobrý voják v Japonsku či Švejk po 40ti letech – tedy nápad, motiv). Tato situace je pak v počítačové oblasti velmi nepříjemná. Jak ukázal soud mezi společnostmi Microsoft a Apple před několika lety, nebyl chráněn nápad na grafický způsob umístění programu na obrazovce – „okna“, jen jejich konkrétní provedení od společnosti Apple, a když se společnost Microsoft jen nechala inspirovat nápadem, ale provedení (naprogramování) bylo již jiné, tak společnost Apple spor prohrála. Oproti tomu vynález (jehož ochrana se nazývá patent) je o nápadu; chráněna je nová myšlenka, která je nadstandardem současného stavu techniky. Co je tím nadstandardem? To náleží k posouzení odborníkům – u nás Úřadu pro průmyslové vlastnictví – ten hlídá podmínky a patent se udělí až po přehodnocení novosti atd. 

A směrnice směruje k ochraně speciálních algoritmů, které mohou splnit tyto náročné podmínky – např. nové metody při rozpoznávání hlasu počítačem, nové metody rozpoznávání textu skenerem atd. Tj. velká část programu bude chráněna 1. autorským právem (a většinou již nebude následovat druhá část) a 2. jen malá část programu muže být předmětem patentu. Tato situace bude více chránit programátory a tudíž autory těchto děl, jejich práci. Nakonec již směrnice z roku 1991 o počítačových programech umožňovala použít v národní legislativě patentového práva na část programu, ale právní úprava nebyla dostatečně jasná a bylo tedy stejně nezbytné přistoupit k legislativnímu vyjasnění. Jinou otázkou bylo, a tam možná svou otázkou míříte, že by to mohlo částečně ovlivnit Open Source programy. To ale není vůbec automatické a mnoho pozměňovacích návrhů zmenšilo možnost negativního dopadu na tyto programy na minimum. Tím také současně chci říci, že má pozice je ve prospěch Open Source programů a jsem přesvědčena o užitečnosti tohoto konceptu. Na druhou stranu si velmi vážím i práce programátorů komerčních programů.

Vzhledem k výše uvedenému vysvětlení mé pozice k směrnici musím říci, že bych navrhla řadu úprav směrnice, poté bych hlasovala pro.

Ještě nějaké odpovědi z malých stran.

Pan Frank Boldt, třetí za Stranu zelených, nám napsal:

Jsem zastáncem malého a středního podnikání nikoliv softwarových gigantů a budu čili byl bych jím i v Evropském parlamentu. EU by neměla napodobit politiku dosavadních velmocí, nýbrž sledovat svou vlastní politiku: politiku nejen velkých, ale zejména i menších členských států a jejich zájmů. Souhlasím s Vámi.

Od pana Pavla Nováčka ze Strany za otevřenou společnost:

V této oblasti jsem opravdu laikem a pokud bych měl někdy v této oblasti něco závazně rozhodovat, musel bych si opatřit více informací. Ale z pohledu laika se mi Vaše zdůvodnění, proč by měly být softwarové patenty odmítnuty, líbí. Především by bylo velkým problémem, pokud by to opravdu mělo omezit otevřený software.

A od Jaroslava Hutky, jedničky za Balbínovu poetickou stranu:

Dopis jsem si přečetl a nejsem schopen k němu vůbec zaujmout stanovisko. Je to věc velmi odborná a specializovaná, ale mohu Vám slíbit, že v případě, že se do Evropského parlamentu dostanu, že se tím budu zabývat.

Závěr tedy je, že většina kandidátů a stran neví, o co jde. Uvědomuji si, že jsme to posílali pozdě, ale výsledky té slovenské ankety ukazují, že to možná až takový vliv nemá. A nebo v tom naopak jasno mají, ale raději si to nechávají pro sebe. ;-)