Arch Linux: rychleji už to nejde

Filosofie Arch Linuxu

Arch Linux se vyznačuje především jednoduchostí, výhradně textovou konfigurací a optimalizací pro moderní procesory. Dlužno ovšem poznamenat, že fakt, že je Arch jednoduchý, ještě neznamená, že je také snadný na používání, spíše je prostě „přímočarý”. S tím právě pak souvisí i ta textová konfigurace, během níž se orientujeme výhradně na samé jádro problému, nikoliv na to, v jaké nabídce to právě tento program má ukryt.

První release Archu spatřilo světlo světa roku 2002, čímž se řadí k dosti mladým distribucím. I přesto si však Arch již stačil získat hromadu uživatelů a příznivců. Jeho tvůrce Judd Vinet se inspiroval nepříliš rozšířenou distribucí Crux, navíc ale přidal svůj balíčkovací systém a systém pro kompilaci balíčků.

Čím může zaujmout?

• Maximální optimalizace. Systém je kompilován pro i686 architekturu, což v důsledku znamená větší rychlost systému. Ačkoliv je to logické, rozhodně to stále není pravidlem, ba právě naopak. I dnes se totiž stále kompiluje většina distribucí, i těch téměř striktně desktopových, pro i386 architekturu. Na jednu stranu je hezké, že tam ta kompatibilita s postaršími stroji je, ale zase – ruku na srdce – myslíte si, že na nějaké stařičké 386ce nějaké desktopové distro rozběháte?
• Init skripty jsou dokonale jednoduché a přehledné. Nelze si nevšimnout jejich spřízněnosti se skripty z BSD systémů.
• Velmi mocný balíčkovací systém je jeden z největších triumfů Arch Linuxu. Není k dispozici pouze balíčkovací systém ve stylu apt, ale jsou zde i nástroje pro jednoduchou a přehlednou kompilaci balíčků, nástroj pomáhající s kompilací software z komunitních zdrojů a podobně.
• Rolling-updates je na desktopu ideální strategií. Ačkoliv to s sebou může nést nestabilitu, v Archu to tak rozhodně není a máte tak tedy k dispozici skutečně ty nejnovější balíčky při dokonalé stabilitě.
• Přehledná a neomezená konfigurovatel­nost. V Archu se nesetkáte s žádným přepisováním konfiguračních souborů, s konfiguračními soubory plnými identifikátorů pro ten či onen konfigurační nástroj ani s špatně napsanými konfiguračními soubory. Vše je přehledné a čisté a díky globálnímu konfiguračnímu souboru je systémová konfigurace přehlednější a jednodušší.
• Dobrá podpora komunity. Pokud se stane, že nemůžete najít balíček, skoro určitě jej již někdo před vám zkompiloval a dal k dispozici v AURu. K dispozici je obsáhlá wiki, fóra, IRC kanály i jabber místnosti.

Instalace

Instalační CD je k dispozici ve dvou základních variantách – CD obsahující jen základní systém nebo CD s dalšími balíčky, jako třeba X server. Obecně se doporučuje instalovat pouze základní systém a „zbytek” doinstalovat přes balíčkovací systém.

Po stáhnutí a nabootování vybraného instalačního CD se před vámi objeví konsole se základními informacemi, které vás budou mimo jiné nabádat ke spuštění /arch/setup. Když tak učiníte, uvidíte modrou obrazovku, na níž se mimo jiné dozvíte, že máte k dispozici konsole 2 až 4 a pátá konsole že je logovací.

Uvítací obrazovka instalátoru.

Máte-li rychlou linku, není od věci dělat instalaci přímo ze sítě.

Hlavní nabídka instalátoru.

Nabídka rozdělení disků.

Přimountování média.

Přejete si použít hwdetect?

Který editor preferujete?

Nyní zbývá již jen upravit základní konfigurační soubory.

Grub? Lilo? Můžete si vybrat.

Tím to ale nekončí…

Protože možnosti balíčkovacího systému se všemi možnými utilitami, které Arch poskytuje, jsou opravdu velké, budou obsahem samostatného článku, stejně jako konfigurace. Věřím, že se v nich dozví nové věci i stálí uživatelé této skvělé distribuce.

Odkazy

• Oficiální homepage Arch Linuxu
• Oficiální fórum
• Oficiální wiki
• Článek na LinuxExpres.cz
• Instalační příručka
• Instalace z existujícího linuxového systému
• Stručnější verze instalační příručky