Jestli se dobre pamatuji, tak nejake PMD-85 jsme meli na CVUT a ani tak netopily. Na rozdil od IQ-151 v nich byl pulsni zdroj. Akorat me mate, ze si je pamatuji v jakesi hnede barve, jakou na obrazcich nevidim.
Byly zapojene do jakesi site, ze ktere se natahoval kompilator Pascalu, ktery byl neustale ve vyvoji a tak program, ktery jeden den chodil, druhy den nesel zkompilovat, prestoze by syntakticky dobre. Clovek pak badal, jak pozmenit konstrukci, aby to kompilator milostive prechroupal. Nekdy stacilo nekam pridat mezeru nebo jeden radek rozhodit na dva.
Okolo tech PMD se nesmelo moc dupat ani do nich neopatrne stouchat, protoze by mohly lehnout, nappriklad s explozi barevnych tecek na monitoru. Naharavani programu z kazetaku bylo vzdycky napinave. Vetsinou nesly nahrat a clovek pak zkousel vsechny kazetaky, az nasel ten, na kterem ten program posledne zaznamenal, kdy se to, pri trose stesti, ale ne vzdy, povedlo. Efektivita prace byla takto blizka nule, pulka casu vzdy padla na hledani toho spravneho magnetaku a pulka ze zbyle pulky na boj s kompilatorem Pascalu.
Zajimave je, ze ZX Spectrum dokazalo nahravat temer z libovolne spatneho magnetaku a ty nejjednodussi, ktere k hi-fi mely na kilometry daleko, byly nejlepsi. Nevadila ani ujeta zaznamova rychlost, protoze nahravaci rutiny se prubezne synchronizovaly, coz asi nebyl pripad PMD. Ty mely potize s jakymkoliv magnetakem, i hi-fi tape decky z Tesly, ktere nebyly tak zle, i kdyz ne svetova spicka.
Celkove prace na PMD-85 byla vetsi des, nez prace na Tesla 200 s dernymi paskami z dalnopisu, jak jsme to meli v nejakem nizsim rocniku. Tehdy clovek mel alespon tu jistotu, ze dalnopis vzdycky fungoval. :-)
