Ony nahrávací rutiny v Z80 používali dost specifickou modulaci, kdy jednička byla 2× delší než nula, pak už stačilo mít někde mezi těmito dvěmi frekvencemi nastavenou hranici, která rozpoznala jednicku od nuly.
Hrál jsem si s tím kdysi dávno na PC, když jsem psal emulátor ZX Spekturm a potřeboval jsem nahrávat z pásky. Měl jsem to udělaný tak… emulátor totiž neuměl přesně odčasovat signál, takže jakmile to mělo začít nahrávat, převzala to moje funkce a ta to nahrála.
Měl jsem takový vizualizátor nahrávání, kde se do grafu vynášela perioda mezi dvěma pulsy. Bylo tam krásně vidět odstup mezi jedničkou a nulou a kam posadit rozhodovací úroveň. Také tam bylo vidět, jak velké chyby se mohl magneťák dopustit, aby to bylo ještě čitelné. Kolikrát graf tvořil na obrazovce vlny, jak nestále otáčky motorek měl.
Dalo se to upravit i tak, že se načítací funkce automaticky adaptovala, pokud byl signál dostatečně různorodý, stačilo jemě posouvat středem podle aktuálně změřených period. Pak si to poradilo i se signálem, který byl velmi nestálý co se frekvence týče.
