Čeští telekominíci

S nastalou situací je kromě pana ministra Mertlíka spokojen asi jen málokdo. Zákon v nynější podobě nezajišťuje konkurenci ČT dostatečné podmínky pro větší prosazení na trhu. Oddálí se tak doba, kdy by se (nyní neúnosně vysoké) poplatky za telefonování dostaly na přijatelnou úroveň. Pokud nenastoupí jiné technologie, i používání Internetu zůstane mimo možnosti většiny občanů. Další dva roky se budou zvyšovat ceny, samozřejmě kvůli „srovnávání s evropským standardem“ – nyní máme poplatky podle vyjádření představitelů telekominíků mezi nejnižšími v Evropě. Rozhodně mnohem nižší, než by měly být :-]. Zástupci vlády (tj. lidé, kteří by ve společnosti ČT měli bránit zájmy nás, občanů!) jen krčí rameny, nechávají se slyšet, že to jinak nejde a společnosti ČT odkývají všechno, co si zamane.

Vtip jedna: „technická nemožnost“ přenositelnosti čísel

Přenositelnost telefonního čísla ve zkratce znamená, že by každý subjekt měl zajištěno, že v případě přechodu ke konkurenci by jeho telefonní číslo zůstalo stejné. Musíme si uvědomit, že pro drtivou většinu subjektů nepřipadá v úvahu náhodná změna kontaktů – omluvou může být dopad atomové bomby na staré sídlo firmy, ne však přechod k jiné telefonní společnosti. Taková změna by přicházela v úvahu snad jedině tehdy, kdyby nová společnost

1. nabídla o tolik levnější služby, že by se změna po (velmi) krátké době vyplatila;
   a navíc:
2. poskytla dostatečně velké záruky, že bude schopná dostát svým závazkům a nebude nutné počítat s případným nechtěným návratem do náruče ČT

Troufám si tvrdit, že existuje poměrně málo telekomunikačních společností, které by si mohly dovolit tyto podmínky zajistit (popř. „a ochotný investovat v České republice“).

Zástupci ČT (ve shodě s našimi vládními zástupci) argumentují momentální technickou nerealizovatelností přenositelnosti čísel – slyšte, bylo by to možné pouze na 70% území Česka! Toto číslo není nijak exaktně ověřeno (ČT nedávno odmítl nabídku nezávislého bezplatného technického auditu). I kdyby bylo pravdivé, 70% se mi zdá jako dostatečně mnoho pro zavedení požadavku přenositelnosti telefonních čísel (určitě jsou pokryta „nejzajímavější“ místa Česka) – a ČT by navíc měl větší motivaci pro investice do infrastruktury. Lidé z vlády na to mají očividně jiný názor.

Co je na celé situaci nejkomičtější je fakt, že ČT tak bude vlastně odměněn za svou vlastní neschopnost a nedodržení závazků, které na sebe před několika lety formálně vzal. Připomeňme, že pro zprovoznění této služby jsou nutné digitální ústředny. Jedním z podmínek monopolu ČT bylo, že zmodernizuje telefonní síť ČR a nahradí staré analogové systémy digitálními. To ČT nebyl schopný (resp. ochotný) do dnešního dne splnit – místo toho jsme už minulý rok slyšeli, že nemá do čeho investovat.

Ano ano, toto je česká cesta – místo toho, aby za neschopnost a plané sliby padaly hlavy, ještě dotyčné pochválíme a dále podpoříme. Doufám, že státní úředníci, kteří jsou zodpovědní za nynější podobu zákona, přijali úplatek od ČT. Byla by to menší tragédie, než kdyby byli opravdu ve skutečnosti tak neschopní, nekompetentní a naivní, jak se projevují.

Vtip dvě: telefon v Česku mezi nejlevnějšími v Evropě

Kdybych s sebou nosil nůž, asi bych mohl prohlásit, že se mi otvírá kudla v kapse, když podobný výrok někde slyším. Bohužel (či bohudík, jak se to vezme) to tak není, takže se takové výroky z mé strany setkávají s čistě verbálními projevy typu „Hajzli jedni“, „Smradi“ nebo „Lháři“.

Naši drazí zástupci ČT se ohánějí poplatky za telefon ve Velké Británii, Německu či Norsku a srovnávají je s nejlevnějšími tuzemskými variantami. Jaksi ovšem zapomínají podotknout, že ony poplatky ze zahraničí typicky odpovídají platbám firem, nikoli fyzických osob. Pro Velkou Británii i ostatní země navíc uvádějí ceny včetně jejich obdoby DPH – ta tam je však i pro služby více než 20%. Zarážející je, že i tak jsou (po přímém přepočtu na koruny!) poplatky relativně jen o málo vyšší než české – rozdíl se pohybuje na úrovni max. desítek procent, nikoli řádu. Lidé ČT ovšem jaksi zapomínají srovnat také reálné ceny telefonního spojení – to, jaký je poměr cen za telefon s platem běžným v dané zemi.

Jen pro dokreslení – Ital bydlící v Neapoli zaplatí z domácí stanice za hodinu lokálního telefonování v „silném“ čase asi 3600 Lir (72 Kč – 180 Lir za 3 minuty), u nás zaplatíme 78 Kč (2.60 Kč za 2 minuty). Obvyklý plat dělnických profesí je ovšem na jihu Itálie kolem 2.000.000 lir (40.000 Kč), zatímco u nás mezi 8.000 a 10.000 Kč.

Tož co budeme tedy dělat?

Copa to není jasný, čéče? Kromě telepatie můžeme zase začít používat poštovní holuby.