IA-64 se neprosadila, protože byla přebujelá a v důsledku toho drahá.
Příklad: normální procesory zpracovávají přerušení na hranici instrukcí, IA-64 mohla uložit stav rozpracované instrukce, zpracovat přerušení a pak se do toho stavu vrátit. Měli v tom bugu, že když přišlo přerušení nad jednou málo používanou instrukcí, tak ji to poškodilo. --- takže v důsledku taková featura sežere určité množství křemíku, způsobuje bug, což prodražuje vývoj, a nemá žádnou výhodu, protože dnešnímu hardwaru je jedno, jestli se ten interrupt zpracuje o několik nanosekund dřív nebo později.
Podobných přebujelostí tam je několik, je to second-system effect.
Kdyby se počítač s IA-64 dal koupit za 50 000, klidně bych si ho koupil, ale protože nedá, tak ho nekoupím a ani ostatní lidi ne. (většina lidí by si ho možná nekoupila ani za těch 50 000, protože za tu cenu dostane dva čtyřjádrové xeony nebo opterony, které budou rychlejší).
Názor k článku
Co je to „úspěšný software“?
