Cold War: sám za železnou oponou

Komerční část

Už v úvodníku jsem se zmínil o tom, že se jedná o komerční hru. Linuxovou variantu vyvinula společnost Linux Game Publishing a krabici s originální hrou si pořídíte v zahraničí přibližně za 1200 Kč.

Původně ovšem hra vznikla pro MS Windows a pracoval na ní český vývojářský tým Mindware studios sídlící v Praze.

Pokud neradi kupujete zajíce v pytli, doporučuji stáhnout si hratelné demo (338 MB), ve kterém si můžete vyzkoušet dvě mise přímo naostro.

Otázka hardware …

Asi vás bude zajímat, jaké železo budete pro hraní potřebovat. Přestože se jedná o novinku, překvapivě nebudete potřebovat žádný nadupaný stroj a bude vám stačit PC, které dnes můžeme považovat za běžný standard:

Procesor: x86 na 1.4 GHz
Paměť: 450 MB
Místo na disku: 1.1 GB
Grafická karta: akcelerovaná s 64 MB paměti a podporou OpenGL 1.3
Zvuková karta s podporou OSS nebo ALSA
DVD mechanika

… a software

Co se týče software, tam je to s požadavky velmi podobné, hra ani zde není příliš náročná. Budete potřebovat:

Linux 2.2 a vyšší
glibc 2.1 a vyšší
XFree86 4.3 a vyšší

O co jde?

Jedná se o stealth 3D akci. To znamená, že to nebude jen prostoduchá střílečka, ve které jde o to zabít co nejvíc nepřátel co nejsilnější zbraní. Naopak, tady půjde o skryté pozorování, ukrývání ve stínu a chytré obíhání nepřátel. Zabíjení nebude mnoho.

Ve hře se vžíváte do role nezávislého novináře Matthewa Cartera, který se vydá do Sovětského svazu udělat naprosto banální reportáž. Vše se ale samozřejmě rychle zkomplikuje a Matthew se zaplete do mezinárodního průšvihu největšího kalibru.

Technicky se jedná o klasické třidéčko, ve kterém vidíte svou postavu stát před kamerou. Jelikož Matthew není žádný profesionální zabiják, nestačí mu sebrat pistoli a všechny postřílet. Musí využívat všech možností, které se mu naskytnou a především svou hlavu.

Ve hře jde často především o to proběhnout nepozorovaně kolem stráží, ukrýt se ve stínu, schovat se do skříně a podobně. V případě nouze je sice možno pistoli použít, ale to jednak přivolá další nepřátele a hlavně hrozí nebezpečí zranění civilistů, které automaticky znamená ukončení hry. Musíte si také dávat pozor. Nejste žádný Superman a tak vás složí pár dobře mířených ran.

Nebezpečné hračky

Matthew není naštěstí žádný prosťáček a jako novinář zná spoustu kliček a fintiček. Dokáže tak kombinovat různé předměty, které nalezne, a vyrábět z nich například zbraně nebo jiné užitečné předměty. Chcete-li odlákat nepřátele, stačí postavit na správné místo zvonící budík nebo k němu můžete přidat výbušninu a udělat si časovanou bombu. Různých lahví, hřebíků, plechovek a jiného „zbytečného” harampádí se všude povaluje dostatek. Tím hra samozřejmě nabývá na dalším rozměru.

Díky mnoha různým kombinacím a dobře udělaným lokacím je možno každou misi provést mnoha různými způsoby. Můžete stráže omračovat, obcházet, uspávat éterem nebo na ně vymyslet tisíc a jednu další zvrhlost. Hra proto neztrácí na dynamičnosti a čím víc budete vynalézavější, tím víc se budete bavit.

Velmi zajímavým předmětem je také rentgenový fotoaparát. Umožňuje vám vidět skrz zdi a předem tak odhalit nepřátele. Jeho skvělé vlastnosti jsou ale naopak vyváženy poměrně slušnou spotřebou, takže jednoduše „žere baterky”. Určitě se vám ale bude nejednou hodit.

Inteligence nepřátel

Nepřátelé si zaslouží samostatnou kapitolu. Nejsou to jen panáci se zbraní v ruce, ale jsou docela chytří. Reagují na zvuky, pokud zahlédnou pohyb, jdou zkontrolovat, co se děje, při zahlédnutí ležícího kolegy okamžitě ztropí povyk a podobně.

Ani jejich útočné akce nejsou předprogramované, dokáží se krýt podle situace, využívat překážek jako úkrytů a docela dobře vidí. Pozor také na to, že se omráčení nepřátelé po čase sami probudí a poplach je na světě.

Grafické zpracování a hudba

Grafické zpracování je opravdu špičkové, všechno vrhá stíny a světelné efekty jsou opravdu impozantní. Jak by ne, když je potřeba využívat jejich efektu k vlastnímu úkrytu.

Herní prostředí je také propracováno do detailů a přidává hře na atmosféře. Všude jsou k vidění předměty připomínající onu dobu Sovětského svazu, v temných a špinavých koutech opravdu běhá mráz po zádech.

Hudba stejně jako grafika podkresluje celou atmosféru. Velmi dobře působí její automatická změna dle situace. Pokud se jen tiše pohybujete chodbami, je hudba v pozadí a působí spíš jako podklad. Jakmile se ale strhne akce, hudba vystoupí „ze stínu” a začne vás popohánět.

Závěr

Cold War je skutečně naprosto špičkovou hrou a svému žánru dělá opravdu čest. Přestože se jedná o komerční produkt, můžeme jej jen doporučit. Pokud si chcete zahrát dobrou hru a zavzpomínat si „jak to tenkrát bylo”, rozhodně nad koupí uvažujte.