Čtvrt roku s linuxovým telefonem Nokia N900

Martin Malý 1. 4. 2010

O telefonu Nokia N900 jsme na stránkách Rootu psali už před časem, v době, kdy byl uváděn na trh. Od té doby uplynuly téměř přesně tři měsíce, a po celou tu dobu jej autor tohoto článku používal jako svůj pracovní telefon. A jaký byl jeho dojem? Byl spokojen, nebo by N900 nejraději vyhodil oknem?

Na úvod dovolte zcela osobní pohled: Rukou mi prošla řada mobilních telefonů a smartphonů. Některé se v ní ohřály jen krátce, s jinými jsem se sžil tak, že jsem po jejich odchodu přemýšlel, zda si nekoupit znovu ten samý. Rovnou musím přiznat, že N900 patří do té druhé skupiny. Ano, má své drobné vady, jako každý přístroj, ale čistě subjektivně se mi s ní pracovalo velmi dobře.

Nokia N900 je nový high-end model smartphonu z Finska, jehož zajímavostí je především to, že jej pohání Linux, konkrétně Debian-like systém s názvem Maemo. Přitom Nokia tento systém použila už ve svých tabletech řady N7×x a N8×x, takže systém není v tomto HW segmentu až tak žhavá novinka, ale je už poměrně vyladěný (v telefonu je jeho pátá verze s kódovým označením Fremantle). Na telefonu to je i vidět – téměř nic z něj „netrčí“ a jednotlivé součásti (míněno po softwarové stránce) do sebe zapadají – až na jednu výjimku, o níž se zmíním – dokonale. Bonusem jsou všechny ty příjemné linuxové věci – tedy např. plný multitasking, správce balíčků (Maemo používá balíčky .deb), bezproblémová aktualizace či konzole, kde se pravověrný linuxák vyřádí (ne, GCC sice v telefonu není, ale pro běžnou práci je tam vše potřebné).

Hardware

Nemá smysl vyjmenovávat technickou specifikaci, tu si naleznete jinde, ostatně stačí vědět, že telefon má všechny možné současné vymoženosti, od dotykového displeje a HW QWERTY klávesnice přes náklonová čidla a WiFi až po GPS. Důležitější otázka je: Jak to funguje? Po třech měsících musím říct, že dobře. Na těle mobilu není jediný škrábanec, není ošoupané a není ani plné otisků prstů (častá bolest černých telefonů). Displej má velmi výrazné barvy a je pohodlně čitelný i na přímém slunci (pohodlí přispívá i zabudované světelné čidlo, podle nějž může telefon plynule regulovat intenzitu osvětlení displeje). Multitouch od displeje nečekejte, ale ovládání gesty (šoupáním) funguje.  

Nokia N900

Hardwarová klávesnice je sice maličká, ale po kratším cviku (dva dny) slušně použitelná i v mužských rukou (především díky tvaru tlačítek, kdy máte zpětnou vazbu a víte, co mačkáte). Přesto by rozhodně neuškodila jedna řada kláves navíc. Vešla by se tam, a odpadl by tak problém s lokalizací. Totiž – kvůli české lokalizaci jsou klávesy, které jsou u anglické verze vyhrazené pro Nahoru/Dolů, použity úplně jinak („ů“, háček, čárka apod.) Horší je, že se na klávesnici nedostaly některé „speciální – nespeciální“ znaky, jako třeba ampersand (&) nebo svislá čára (|, „pipe“) – samosebou lze tyto znaky napsat pomocí SW klávesnice, ale přece jen by mohly na klávesnici být, obzvlášť v konzoli je člověk ocení. Naštěstí jsme v Linuxu, takže mapování klávesnice lze poměrně snadno změnit.

Nokia N900

Stylus, který N900 obsahuje, jsem použil všeho všudy asi třikrát, z toho dvakrát pro otevření zadního krytu. Jinak nebylo potřeba ho ani vytahovat – uživatelské rozhraní programů lze velmi pohodlně ovládat prsty a se zhůvěřilostí typu „tlačítko 16×16px v pravém horním rohu“ se člověk nepotká.

Klasickou bolestí všech smartphonů, zvlášť při intenzivním používání, je výdrž baterie. Já si N900 bral s sebou místo rozměrného notebooku na služební výjezdy, když jsem věděl, že nebudu muset psát delší text. Cestou v autobuse nebo vlaku jsem brouzdal na internetu (WiFi nebo GPRS/Edge), vyřizoval jsem poštu a chvíli třeba poslouchal hudbu, a po třech hodinách takto intenzivního používání byl ukazatel baterie v polovině nebo i níž. Na zpáteční cestě jsem už pro jistotu internet vypínal a telefon nechával v pohotovostním režimu, maximálně jsem poslouchal hudbu.

Nokia N900

Denní používání

Většinu dní jsem měl N900 doma – tam se připojila na mou domácí WiFi síť a byla v pohotovosti. Vydržela v pohodě dva až tři dny běžného provozu (ale je pravda, že telefonuju minimálně), aniž by se vybila.

Nokia N900

Nokia N900 se ukázala jako výborný praktický nástroj pro běžné každodenní použití. Po ránu, než jsem zapnul počítač, jsem si na ní prošel maily (na nový mail upozorňuje blikáním modré LED, takže stačil jeden pohled). Používal jsem ji jako fotoaparát ve chvílích, kdy jsem potřeboval třeba ofotit doklad, nebo v situacích „nafoť to a pošli mi fotku“. Fotky jsem neposílal, místo toho jsem je na dvě kliknutí uploadnul na Flickr. Díky opravdovému multitaskingu tahle operace nezdržovala a probíhala plynule na pozadí. Ostatně – při žádné činnosti (s dvěma výjimkami, o nichž se zmíním) jsem se u N900 necítil zdržován. Přepínání, ovládání i spouštění aplikací bylo pěkně svižné.

Repozitář aplikací zahrnuje širokou škálu od nejrůznějších widgetů na plochu a „ukazatele zatížení CPU“ přes komunikační či kancelářské balíky až po hry a vědecké aplikace. Když jsem jel dělat rozhovor, říkal jsem si: Schválně, jestli třeba N900 nemá nějaký diktafon v sobě? Nemá. V repozitářích ale jsou. Nainstalovat jej byla pak otázka tří dotyků a doslova pár vteřin.

Na rozdíl od běžných smartphonů, které používají „mobilní prohlížeče“, což bývají nejrůznějším způsobem omezené programy, má N900 v sobě zabudovaný prohlížeč „MicroB“, postavený na Gecku a plně vybavený. A tou „plnou výbavou“ myslím například i pluginy jako AdBlock, či Flash, takže třeba přehrávání videí z YouTube není omezené na externí aplikaci, ale běží bez problémů v prohlížeči. Fungovaly všechny stránky, na které jsem přišel, naprosto bez problémů a bez degradace. Fungovaly diskusní fóra, fungovaly webové aplikace včetně poštovního klienta, fungovaly třeba jízdní řády, fungovaly i mapy…

Nokia N900

Když jsem v předchozím textu zmínil, že jsem na cesty nebral notebook a vystačil si s N900, tak jsem ani v nejmenším nepřeháněl. Práce s několika mailovými schránkami je u N900 komfortní. U každého kontaktu máte možnost, zda zavolat (normálně nebo přes Skype), poslat SMS nebo třeba využít Google Talk (hlasově nebo jako IM). Drobný problém jsem měl s úkoly – používám Google Calendar, a kalendářová aplikace v N900 neumí s GCal synchronizovat. Naštěstí jsem v repozitářích aplikací objevil velmi slušnou náhradu, která toto zvládla. Na běžnou agendu jsem si tedy s N900 vystačil a neměl jsem pocit, že jsem něčím omezován. Samosebou, na spisování článků to není, ale odpovědět na mail není problém.

Po prvním týdnu používání N900 jsem napsal, že ji budou geekové milovat, ale že si ji běžný manažer asi nekoupí. Po delším čase používání musím své tvrzení poopravit, a to především díky denně se rozrůstajícímu seznamu aplikací: Ano, tento telefon může používat i negeek, z „konzole“ nebo „Linuxu“ nezahlédne ani pixel a rozhodně nebude mít dojem, že dělá nějakou vyšší geekovskou magii. Prostě jen ovládá telefon – takových už měl

Nokia N900

Přidat si novou funkci je tak otázka pohodlného výběru ze seznamu aplikací, podobně jako na iPhone – není třeba hledat na webu instalační program. I aktualizace jsou bezproblémové – inu, debianí původ se nezapře.

Výtky

Přesto jsou věci, které bych telefonu vytkl, a to hlavně v oblasti uživatelského rozhraní. Pominu banality, jako že N900 je snad jediný smartphone, který používáte neustále „naležato“ – na to si člověk za chvíli zvykne a ani mu to nepřipadne. Víc mi vadilo třeba to, že u aktualizací jsem musel postupovat program po programu, nešlo označit „aktualizovat vše“ (nebo jsem to nenašel). Takže po (poměrně zdlouhavé – ano, tohle je první z výše zmíněných výjimek, kdy je N900 pomalá) kontrole aktualizací se objevily aplikace k aktualizaci, já klikl na první, potvrdil jsem souhlas s aktualizací, aplikace se stáhla, nainstalovala – a znovu se kontrolovaly aktualizace.

Druhý problém se týkal rovněž aktualizací, a to konkrétně aktualizací samotného systému. Zažil jsem tři, a z nich u dvou mi po souhlasu a upozornění, že můžu přijít o data a že mám zálohovat, systém oznámil, že nemá dostatek místa. Poprvé stačilo restartovat, podruhé nepomohlo ani odinstalování některých aplikací a musel jsem aktualizovat pomocí PC aplikace a USB kabelu. Zato jsem si ověřil funkčnost zálohy nastavení. Tohle je věc, kterou bych opravdu vytkl, protože běžného uživatele může vykolejit. Aktualizace systému by u takového zařízení měla být co nejjednodušší, pokud možno „neshoditelná“.

Nokia N900

Poměrně kuriózní chyba v návrhu UI se vyskytuje u nastavení vyzvánění – na první pohled totiž není vidět, že seznam voleb lze „odscrollovat“, a tak to vypadá, že tam žádné jiné volby nejsou. Z podobného rodu je i nelogický správce aplikací, který je rozdělen na dvě stránky, z první se na druhou přechází pomocí „další“, v druhé už lze prstem rolovat. Smysl tohoto rozdělení mi uniká – proč není celý seznam na jedné stránce? Navíc nelze ani přenést ikony mezi stránkami nebo si je „přešoupat“ podle svého – správce aplikací je tak vhodný leda ve chvíli, kdy potřebujete spustit program, který jste si nedali na jednu ze čtyř ploch.

Mezi výtky by se dala zařadit i funkce telefonu – ano, telefonuje, a problémy s ním v tomto směru nejsou, ale člověk má dojem, že integrace do systému občas vrže a skřípe, jako by byl telefon přidán navíc a ze systému tak trochu „trčí“. Ostatně, přesně taková je jeho historie – zatímco Maemo ladila Nokie už na svých tabletech, funkce telefonování přišla až s N900.  

Linux v mobilu

Systém je při běžném používání naprosto stabilní – za tři měsíce používání jsem restartoval jen po velké aktualizaci systému a při některých experimentech s programováním (to jsem dokonce, nevím jak, zablokoval vypínací tlačítko, takže jsem restartoval pomocí sudo reboot z konzole). Jediná podivná nestabilita, které jsem si všiml, bylo občasné a nereprodukovatelné mizení widgetů z ploch. Čas od času po nějaké nepostřehnutelné operaci zmizely všechny widgety, a musel jsem si je opět ručně přidat. Systém si naštěstí pamatoval jejich umístění i plochu, kde byly, ale je to opravdu divné. Stalo se mi to asi třikrát, ale lze věřit, že to některá z aktualizací ošetří.

Jinak patří Linuxu v N900 jen slova chvály, a to nejdůležitější asi je, že funguje bez problémů. Multitasking šlape jak hodinky, skrytý za velmi intuitivním správcem procesů. Je pro něj dost aplikací a neustále přibývají další. Dovedně skrývá svůj „geekovský původ“ před běžným uživatelem, ale na druhou stranu neprotestuje, když se mu chcete podívat na zoubek pomocí konzole a příkazového řádku. Jako správný Linux umožňuje i skriptování – a dokonce máte k dispozici ne jen obvyklé shell scripty, ale rovnou Python. V něm pak můžete vytvářet komplexní aplikace – díky knihovnám PyGTK a PyQt.

Z tohoto úhlu pohledu by se zdálo, že sázka na Linux se Nokii do budoucna musí vyplatit – vývojářů linuxových aplikací jsou po světě spousty, rozhodně řádově víc než vývojářů pro ostatní mobilní systémy. Navíc se při psaní skriptových aplikací pro Maemo není třeba nijak zvlášť přizpůsobovat: Při svých pokusech s Pythonem jsem vzal demonstrační příklad (kalkulačku) s knihovnou PyGTK, nahrál jsem jej jako soubor do N900, z konzole spustil – a vše fungovalo bez sebemenších úprav na první spuštění. Překlad do nativního kódu (nejčastěji z C/C++) probíhá o něco kostrbatěji, a to především kvůli potřebě mít dva oddělené sandboxy, kde v jednom překládáte aplikaci pro platformu x86 a testujete ji v emulátoru, a ve druhém překládáte tytéž zdrojové kódy pro platformu ARM, která N900 pohání.

Mimochodem, Maemo je první mobilní OS, který se dočkal mobilního Firefoxu přímo od Mozilly. Po pravdě řečeno: mobilní Firefox je ten druhý případ aplikace, u které člověk čeká. Dotknete se ikony a čekáte. Po pár vteřinách, což je doba, kdy jsou jiné aplikace už dávno spuštěné, se stále nic neděje, jen se nahoře otáčí kolečko. Začnete nervózně šmátrat po displeji, který ale nijak nereaguje. Telefon je zkrátka tuhý, přinejlepším se dočkáte hlášení o tom, že „aplikace neodpovídá, chcete ji ukončit?“ Nakonec se Firefox rozeběhne, a je velmi pěkný, hezky jsou u něj skryté některé funkce za okrajem obrazovky, fungují i záložky a doplňky, jen máte pocit, že to není tak svižné jako jiné aplikace.

widgety

Resumé

Osobní pohled: Když jsem se před lety rozhodoval, jestli koupit iPhone nebo nějaký smartphone s Windows Mobile, byly pro mne WinMo jasnou volbou. S iPhone jsme si nepadli ani do oka, natož do ruky, protože jeho logika ovládání není zkrátka kompatibilní s mým uvažováním a očekáváním. (Psát „no flame“ asi nemá smysl, že?) Windows Mobile mi na druhou stranu prokázaly solidní službu, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že tomu chybí slušnější uživatelské rozhraní a jednotnější vzhled aplikací. Nakonec jsem skončil u tří funkcí: Volání, psaní SMS a TomTom navigace. Všechny tři fungovaly perfektně a dodneška proti nim nemohu říct křivého slova – v tomto je můj WM přístroj solidní tahoun a držák, i když má své mouchy, a zejména oblíbená funkce „zkolabuj ve chvíli, kdy stisknu tlačítko pro přijmutí hovoru“ je hodně iritující. Nokia N900 je telefon, o němž bych uvažoval jako o dalším telefonu, až stávající doslouží. Kdyby byla o třetinu levnější, tak bych o ní uvažoval i dřív, než stávající doslouží. Práce s N900 je pro mne opravdu potěšení – plynulá, elegantní a bez výraznějších zaškobrtnutí. Navíc se mi stalo to, co se stává málokdy: čím delší dobu jsem Nokii N900 používal, tím sympatičtější mi byla a tím spokojenější jsem byl. A ne, nešlo o ex post racionalizaci „takových peněz jsem za to dal, tak se mi to MUSÍ líbit!“ Nedal – a přesto se mi líbila.

Pokud měl Linux kdy vstoupit do světa mobilních telefonů, nemohl si vybrat lepší příležitost, jak ukázat, že je plně použitelný i v tomto segmentu. Podobně jako Ubuntu přesvědčuje masy, že Linux může být alternativou na desktopovém PC, tak Maemo přesvědčuje o tom, že Linux může být smysluplným OS i v mobilním telefonu. Zbývá jen doufat, že bude podobně svižný i na levnějších telefonech s pomalejšími procesory, a že nezůstane marginální záležitostí – byla by to škoda. Každopádně o výrazném nástupu se zatím nedá moc mluvit – svět mluví hlavně o Androidu, který je nový a který je už na několika různých mobilech. Proti tomu je Linux poměrně nezajímavý – co o něm říkat, všichni ho známe?! – a na jednom jediném modelu mobilního telefonu. Doufejme, že N900 nebude poslední.

Našli jste v článku chybu?
DigiZone.cz: Sat novinky: NASA Ultra HD (4K)

Sat novinky: NASA Ultra HD (4K)

Vitalia.cz: Jak Ondra o astma přišel

Jak Ondra o astma přišel

Podnikatel.cz: Dva měsíce na EET. Budou stačit?

Dva měsíce na EET. Budou stačit?

Měšec.cz: TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

DigiZone.cz: Regionální tele­vize CZ vysílá "Mapu úspěchu"

Regionální tele­vize CZ vysílá "Mapu úspěchu"

DigiZone.cz: Budoucnost TV vysílání ve Visegrádu

Budoucnost TV vysílání ve Visegrádu

Lupa.cz: Cimrman má hry na YouTube i vlastní doodle

Cimrman má hry na YouTube i vlastní doodle

DigiZone.cz: Nova opět stahuje „milionáře“

Nova opět stahuje „milionáře“

Vitalia.cz: Jsou vegani a vyrábějí nemléko

Jsou vegani a vyrábějí nemléko

Podnikatel.cz: Tyto pojmy k #EET byste měli znát

Tyto pojmy k #EET byste měli znát

Podnikatel.cz: Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Vitalia.cz: Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

DigiZone.cz: Parlamentní listy: kde končí PR...

Parlamentní listy: kde končí PR...

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Lupa.cz: Další Češi si nechali vložit do těla čip

Další Češi si nechali vložit do těla čip

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Podnikatel.cz: Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Vitalia.cz: 5 chyb, které děláme při skladování potravin

5 chyb, které děláme při skladování potravin