Smalltalk je ryze objektový jazyk, takže prakticky všechny jeho konstrukce jsou realizovány pomocí nějaké třídy (včetně podmínek, cyklů apod.; má jen 6 klíčových slov: true, false, nil, self, super a thisContext), která je začleněna do jedné veliké hierarchie s jedním společným počátkem (třidou Object, resp. ProtoObject). Objem této objektové hierarchie je i v základních verzích celkem udivující - bývají to až tisíce tříd, zahrnující i objekty jako midi přehrávač, syntezátor řeči, editor, webový prohlížeč apod. a samozřejmě je možné další stovky tříd doinstalovat podobným mechanismem, jako se to dělá např. s balíčky v Debianu. Přizpůsobení či skombinování pár tříd pro účely, jež potřebuješ, je pak často opravdu záležitost na dva řádky. Ostatně stačí se podívat i na zdrojáky např. Squeaku samotného - málokdy najdeš metodu delší, než 10 řádků. Úžasně je řešená i organizace a vyhledávání tříd nebo přímo metod, včetně behaviorálního, což jsem nikde jinde neviděl.
Opravdu mě často baví sledovat pachtění různých "inovátorů", kteří nejsou schopni se dostat ani na úroveň toho, co tu bylo už před 30ti lety. A nevím o žádném objektovém jazyku, který by překonával Smalltalk.
Názor k článku
Další novinky v jazyce Python 3.0
