Vlákno názorů k článku
Defragmentace disků v Linuxu

Zacnu otazkou: ma smysl defragmentovat ramdisk? Nebo flashku? Pokud ano, jaky?
Doby kdy kazda I/O operace znamenala hybani s nejakou hmotnou veci a pri praci s s diskem se vedelo, se kterym valcem, hlavou a sektorem se pracuje, tam mela defragmentace smysl.
Dnes, kdyz uz nekteri pomalu ani nevedi, jak vypadala disketa a kdy pomalu kazdy disk ma interni cache, elevatorovou optimalizaci a hlavne naprosto nejasnou fyzickou geometrii, o diskovych polich s RAIDem ani nemluve, nema defragmentace vubec zadny smysl.

Tak si schvelne vezmi nejaky vetsi diskovy prostor (rekneme 1TB v RAID10), ktery je vysdileny pro beznou potrebu koncovych uzivatelu (napr. home-adresare nebo neco podobneho) a zkus ho zazalohovat na pasku pred a po defragmentaci. Rozdil si muzes zmerit ...

Ale musis uznat, ze u uloziste s nahodnym pristupem defragmentace nema smysl.

Pokud se čtou celé soubory (což u file serveru bývá velmi časté), má smysl velmi dobrý. Potom je tu například fragmentace adresářů, která při více souborech v adresáři dovede výrazně pomoci.

Ale ne u flashek - ty totiz, jak kazdy jiste vi, nemaji zadne latence, ani seekovaci ani rotacni, krome toho se nectou stopu po stope, ale sektor po sektoru, takze readahead neni prakticky vyuzitelny. Takovy fragmentovany disk je stejne rychly jako ten nefragmentovany. Pak je tu jeste ten problem s opotrebovavanim, ktery je ale v dnesni dobe zanedbatelny.