Hlavní navigace

Děrné štítky a holocaust (2.) – příběh největšího obchodníka

28. 5. 2013
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

To, čím je dnes společnost IBM, vytvořil z velké části Thomas J. Watson – jeden z nejvýznamnějších průmyslníků a obchodníků první poloviny minulého století. Vytvořil firemní kulturu a proměnil CTR a později IBM v dokonalý stroj na prodej „řešení“. A „řešení“ hledala i nacistická Třetí říše.

T. J. Watson naučil své kolegy nacházet otázky a problémy, na které se zákazníci teprve budou ptát a mít předem připravené odpovědi i řešení, propojil byznys s politikou a diplomacií a změnil životy desítek milionů lidí. Podle Edwina Blacka, autora knihy IBM a Holocaust, to byly právě technologie a „řešení“ IBM, i jeho firemní kultura, která zasáhla do životů milionů lidí způsobem, o kterém se až do konce minulého století spíše mlčelo.

IBM a Holocaust

Kniha Edwina Blacka vydaná v roce 2001 vzbudila pochopitelně velký ohlas – je výsledkem mnohaleté práce Blacka a vice než stovky spolupracovníků – studentů, archivářů, profesorů a překladatelů, kteří získávali střípky informací po celé Evropě i v USA. Společně s online zdroji byla hlavní inspirací tohoto miniseriálu. Koupit si ji můžete například na Amazonu (Kindle edice je ale bohužel poměrně drahá) – rozhodně ji můžeme doporučit, protože pochopitelně vypráví celý příběh v nesrovnatelně větších detailech.

Přestože Black perfektně dokumentuje veškerou spolupráci mezi Dehomag/IBM a nacisty, nelze v žádném případě prohlásit, že bez angažmá Dehomag, IBM nebo Thomase J. Watsona by se dějiny ubíraly jiným směrem a ke zvěrstvům a genocidě holocaustu by nedošlo.

IBM a Holocaust je neuvěřitelným příběhem strategického spojenectví mezi IBM a Nacistickým Německem – od prvních týdnů po nástupu Adolfa Hitlera k moci až do posledních týdnů druhé světové války. S tím, jak se Třetí říše vydala na svou cestu dobývání a genocidy, pracovalo IBM a jeho dceřiné společnosti na technologiích, které krok za krokem umožnily sčítat, třídit a nakonec i identifikovat. Židy bylo totiž třeba nejprve identifikovat, což byl náročný úkol, do něhož se Hitler pustil takřka okamžitě, až poté se mohli stát cílem konfiskací, být nahnáni to ghett, deportováni, zotročeni a nakonec zlikvidováni. Byl to obrovský úkol zpracování a třídění informací, který si doslova říkal o zpracování počítačem. V roce 1933 počítače ještě neexistovaly. Existovala ale technologie Hollerithových děrných štítků, kterou disponovalo IBM.

Úryvek ze stránek Edina Blacka o jeho knížce. (www.ibmandtheholocaust.com)

Abychom lépe pochopili, jak je možné, že se z IBM stal tak dokonalý korporátní stroj na peníze, který dodával nacistům vybavení usnadňující efektivní třídění a likvidaci obyvatelstva po celou válku, je třeba i tentokrát začít lekcí z historie – snad o něco méně známé než v díle předchozím.

Příběh „největšího obchodníka“

Thomas J. Watson se narodil roku 1874 jako jediný syn Thomase Watsona, dřevaře ve státě New York. Tam mladý Thomas vychodil základní školu i Addisonovu Akademii, po níž nastoupil, na jediný den, do svého prvního zaměstnání. Učení mu opravdu nesedlo, a tak se raději vrátil do školy na roční kurz účetnictví a obchodu. Po roce se nechal zaměstnat jako účetní za šest dolarů týdně. Ani to mu ale nevyhovovalo, a tak se stal podomním obchodníkem s domácími varhany a pianiny za deset dolarů týdně. Po dvou letech mu ale došlo, že kdyby prodával nikoliv za fixní plat, ale za provizi, mohl by si vydělat sedmkrát víc – odešel proto z venkova do města (Buffalo), kde chvíli prodával šicí stroje, akcie a nakonec si otevřel řeznictví, které ale záhy zkrachovalo.

Přesto to bylo právě řeznictví, které Watsona přivedlo na cestu k IBM. Když totiž svůj obchůdek zavíral, musel pronájem svého nejdražší vybavení – mechanické pokladny NCR – převést na nového nájemce. Když při té příležitosti navštívil NCR, rozhodl se, že se pokusí ve firmě získat místo. To se mu po několika neúspěšných pokusech podařilo v listopadu 1896, kdy se stal obchodním příručím Johna. J Range. National Cash Registers nebo prostě jen „The Cash“ bylo v té době jednou z „nejlépe vedených obchodních“ firem – jeho ředitel John Patterson vytvořil prodejní manuál, který měl standardizovat celý obchodní proces, přesvědčovací metody a zabýval se dokonce myšlenkovými procesy při prodeji a nákupu. J.J. Range, vedoucí pobočky v Buffalu, byl pro Watsona duchovním otcem v oblastech obchodu a řízení podniku – pod jeho vedením se z Watsona stal nejúspěšnější obchodník NCR na východním pobřeží s platem 100 dolarů týdně (což by odpovídalo současnému měsíčnímu příjmu ve výši zhruba 75 000 dolarů).

Patterson si uvědomil, že Watson byl moc dobrý na to, aby dělal pouhého obchodníka. Měl na to, aby dokázal zlikvidovat konkurenci v Rochesteru – společnost Hallwood, která také prodávala pokladny. Watson převzal brutální obchodní praktiky Pattersona a Range a ještě je poněkud “vylepšil” – pracoval na systematické likvidaci zastoupení Hallwoodu, jeho obchodníků i potenciálních zákazníků. Do jeho repertoáru patřilo sledování kanceláře Hallwoodu a nahlašování potenciálních zákazníků speciálním “zastrašovacím týmům”, které následně zájemcům o pokladny Hallwoodu namluvily, že NCR vlastní všechny patenty, a pokud si pokladnu koupí, budou muset platit pokutu i coby zákazníci. Vyděšenému zákazníkovi pak byla nabídnuta pokladna NCR se slevou.

Edwin Black, IBM and the Holocaust, 2001

Pokladna NCR z přelomu století (Wikipedie)

O čtyři roky později začala hvězda Thomase Watsona stoupat, když jej NCR jmenovalo ředitelem pobočky v Rochesteru, s podílem na obratu ve výši 35 %. Během čtyř let se stal z NCR víceméně jediný dodavatel pokladen a dalšího zboží v celém Rochesteru – Watson konkurenci likvidoval, někdy doslovně, když jeho zaměstnanci strašili potenciální zákazníky, nebo sabotovali fungování strojů, které nedodalo NCR. Za odměnu byl povýšen do vedení NCR v Daytonu ve státě Ohio.

Když o pár let později C. R. Flint dokončil spojení několika společností do kolosu CTR (tomu jsme věnovali o něco vice prostoru v minulém díle), zjistil, že potřebuje někoho zkušeného pro řízení korporace se 1300 zaměstnanci. Jeho volba padla na Watsona, který se stal generálním ředitelem 1. Května 1914 a o necelý rok později byl jmenován prvním prezidentem CTR. Během čtyř let se Watsonovi podařilo zdvojnásobit obrat na 9 milionů dolarů (ekvivalent necelých 5 miliard USD v roce 2012) a v roce 1924 přejmenoval CTR na IBM – International Business Machines.

Thomas J Watson Sr – fotografie cca 1920 (Wikipedie)

Podnikání CTR a později IBM mělo nevyhnutelně mezinárodní rozměr – systémy pro zpracování děrných štítků navržené pro sčítání obyvatelstva byly dodávány do řady zemí již před první světovou válkou a po jejím skončení a vzniku řady nových národních států (jakým bylo pochopitelně i tehdejší Československo) počet potenciálních zákazníků utěšeně rostl. Watson proto s oblibou propojoval byznys s diplomacií a mezinárodními vztahy. Byl blízkým přítelem prezidenta Roosevelta a jako jeho “neoficiální velvyslanec” v New Yorku se setkával s řadou zahraničních politiků. V roce 1937 byl v Berlíně zvolen prezidentem mezinárodní obchodní komory (ICC) a pronesl legendární projev nazvaný “World Peace Through World Trade”, což se později stalo i sloganem IBM. Při téže příležitosti byl ale take vyznamenán Řádem německého orla za služby, které německá odnož IBM, společnost DEHOMAG, poskytovala třetí říši. Watson sice vyznamenání v roce 1940 vrátil, nicméně pobočky IBM dodávaly DEHOMAGu děrné štítky a náhradní díly pro třídící stroje po celou válku – to bychom ale předbíhali.

1933: Nový zákazník

Na začátku dubna 1933, pouhé dva měsíce poté, co byl Adolf Hitler zvolen říšským kancléřem, bylo oznámeno, že bude v nejbližší době provedeno dlouho odkládané sčítání lidu. Pro národní socialisty bylo ale hlavním cílem přesně zmapovat populace a nejen sečíst, ale také přesně identifikovat židy, cikány a další etnické skupiny. Od vzniku prvních počítačů dělilo v té době svět ještě přinejmenším deset let (nebo vice, záleží, jak bychom “počítač” definovali), nicméně existovaly děrné štítky Hermanna Holleritha (jimž jsme věnovali minulý díl) a stroje na jejich výrobu, označování a třídění, jejichž výrobcem bylo IBM. Jedinou organizací, která v té době měla v Německu znalosti vhodné pro podobný úkol tak byla firma Deutsches Hollerithmaschinen Geseltschaft – Dehomag, kterou z devadesáti procent vlastnilo IBM. Zkrátka a dobře: nacistická vláda potřebovali řešení pro zpracování informací a IBM jej mělo a dokázalo jej upravit zákazníkovi na míru. Nic, co bychom dnes neznali.

Watson již před lety zjistil, že jakákoliv vláda provádějící reorganizaci a zejména vláda, která chce důsledně sledovat celou společnost, je dobrou zprávou pro IBM. Ostatně během hospodářské krize, když vláda F. D. Roosevelta vytvořila obrovský úřední aparát, který měl pomáhat veřejnosti a kontrolovat podniky, se IBM rozrostla na dvojnásobek. Kupříkladu National Recovery Act z roku 1933 znamenal, že “podniky musely nově dodávat federální vládě nebývalé množství informací,” konstatoval jeden z tehdejších představitelů IBM. Nové formuláře, zprávy o vývozu, registrace, statistiky – to vše bylo živnou půdou pro IBM. Nacistické Německo bylo skvělou příležitostí, nabídlo Watsonovi možnost poskytnout tamní vládě nástroje pro kontrolu, dohled, řízení a státní dozor v rozsahu, jaký do té doby lidstvo nezažilo. Skutečnost, že Hitler plánoval svou říši rozšířit i do dalších zemí znamenala možnost ještě větších zisků. Německo byl zkrátka perspektivní zákazník. Nemluvě o tom, že technologii vlastnilo prakticky výhradně IBM – společnost na počátku třicátých let kontrolovala zhruba 90 procent světového thru s děrnými štítky a stroji na jejich třídění.

Edwin Black, IBM and the Holocaust, 2001

Zástupci dehomagu nabídli, že své řešení pro sčítání a etnickou identifikaci nejprve otestují na populaci tehdejšího Pruska, která čítala 41 milionů. Protože bylo jasné, že zakázky od nacistického Německa budou rozsáhlé, rozhodl se Thomas Watson poskytnout německému Dehomagu finanční injekci ve výši necelého milionu dolarů (zhruba sto milionů dolarů v hodnotě roku 2012), za níž byla postavena v Berlíně první továrna na stroje IBM v Německu. Z třetí říše se tak záhy stal druhý největší zákazník IBM (po vládě Spojených států).

V příštím díle miniseriálu budeme vyprávět příběh Dehomagu, IBM a děrných štítků v nacistickém Německu v letech před druhou světovou válkou. Na shledanou za týden.

Použité zdroje:

Wikipedie: Thomas J. Watson

Wikipedie: IBM and the Holocaust

root_podpora

Amazon: IBM and the Holocaust

Measuring Worth: hodnota USD v čase

Byl pro vás článek přínosný?