Prakticky každé tvrzení je chybné.
Konfiguráky jsou ve „dvou prdelích“ a to v /etc a domácím adresáři uživatele. Jestli má někdo chaos, tak to jsou Windows, kde v Registry jsou konfigurace rozeseté pod spoustou nezapamatovatelných klíčů (třeba UUID), případně má klikací konfigurátor, který vypadá pro každou aplikaci jinak a jinak se ovládá a často se tam nedá pořádně nic nastavit (srovnej s konfiguračními nástroji z KDE).
Každá firma začíná v maximálně několika lidech a jak roste, tak lidi přibírá. Úplně stejně jako linuxové projekty. Nechceš doufám tvrdit, že takové linuxové jádro stojí na jednom člověku, ne?
PSPad je pro Windows :) Duševní vlastnictví linuxová komunita chrání, ale také předpokládá, že druhá strana tu ochranu chce. Třeba MS se rád chvástá tím, že Linux porušuje jeho duševní vlastnictví, ale když vývojáři kernelu řeknou, ať jim MS ukáže kde nebo alespoň řekne, co porušuje, že to odstraní, tak se najednou k ničemu nemá, protože by nemohl sprostě vydírat zákazníky (!!!) konkurence. Binární ovladače odmítá jen pár fanatiků, většina je bere, viz třeba DKMS pro správu binárních ovladačů v Debianu. Na MP3 kodeky všichni kašleme, máme daleko kvalitnější kodeky Vorbis a FLAC, které ale MS nikdy do Windows nezařadí, protože by ztratil další možnost vydírání konkurence.
Nápověda je velmi obsáhlá. Zajímalo by mě, k čemu jsi hledal ten parametr, protože naprostá většina knihoven má rozsáhlé manuálové stránky či HTML dokumentaci v /usr/doc.
Tak tohle ukazuje, jaký jsi trotl (nebo troll?). dpkg –install-dir, výsledek je návratový kód instalátoru, dpkg –list. Nebo můžeš použít nějakou grafickou nadstavbu, třeba KDEčkovský instalátor balíčků, který velmi detailně informuje, co se děje, jak to dopadlo a co kam instaluje. Ve světě Windows je v instalacích jeden velký bordel (dokonce bych řekl, že ten největší bordel, co kdy software vytvořil), žádné sledování aktualizací, žádná ochrana proti kolizím souborů, žádné hlídání konfiguráků, žádné sledování závislostí, software se složitě hledá přes Google a spousta ho obsahuje nezvané hosty. A ten seznam nainstalovaných souborů je prakticky nepoužitelný, protože se nedá hledat, který soubor patří do jakého balíčku (oproti dpkg –search).
Sekvenční spouštění je už několik let minulostí. To má dodnes tak možná Debian, který je pro servery, kde se na rychlost spouštění kašle. Rychlost spuštění Windows Vista x Kubuntu 9.04 na mém notebooku (dual-core 2.6 GHz, 4 GiB RAM) je hodně ve prospěch Kubuntu.
Linux běžně používají i ty prodavačky, podnikatelé a doktoři. Jen o tom neví, protože je ten systém neustále neotravuje „ověřením legálnosti“ a dalšíma hovadinama.
Jediný, kdo tu honí klacek, jsi zřejmě ty ;)
