> Konfigurace sysvinit nebo systemd.
No tak dobře, jeden soubor je zbožné přání, ve skutečnosti jsou to dva: /etc/rc a /etc/fstab :)
> Opravuju tedy své tvrzení, že by to bylo přes síťový filesystém komplikovanější než s archivem.
Tak na tom se můžeme shodnout: pokud chci bootovat ze sítě, ale nechci síťový filesystém, tak to pak bez image půjde těžko :)))
> Úplně původní význam je odlehčení generického jádra, aby nemuselo obsahovat všechny moduly potřebné k bootování z různých zařízení.
...přičemž se tyto moduly přesunuly do loaderu, kde jsou duplicitní. Jak moc se tím ušetří paměti, to těžko posoudíme.
Hrubě zorientovat se můžeme takhle: GENERIC jádro na FreeBSD má 11M. Kolik má Linuxové?
> Dále initrd umožňuje před mountováním rootfs provést různé akce, které neimplementuje kernel. Připojení šifrovaného rootfs při zadání passphrase budiž konkrétním příkladem.
To umožňuje bootovací partišna taky, tady žádná výhoda není.
> Další věc je, že mám pocit, že hodně vycházíš z dogmat FreeBSD.
Nechápu, co pořád máš s těmi dogmaty. FreeBSD používám jako příklad systému, kde se initrd nepoužívá a ptám se: "Čeho tak úžasného teda Linux tím initrd dosáhl"? A proč jej používá i v situacích, kde nemá žádné pádné opodstatnění?
