Názor k článku
Dolaďujeme a zpříjemňujeme si Arch Linux

Mně se třeba na Archu líbí (jak tady psal kdosi jinde), že je „dost vanilla“ – tj. např. když nainstaluju nějaký soft, tak jeho konfiguráky obvykle najdu tam, kde je ten soft standardně má, např. v PREFIX/etc/PROG­RAM/xxx.conf
To může ocenit např. člověk, kterej se pohybuje mezi několika různými un*xoidními systémy a nemá chuť si pamatovat, že na jednom konfiguraci onoho softu najde v /etc/sysconfig/u­serinstalledpro­grams/yourcon­fig/xxx.conf, ze kterýho se includuje tisíc souborů v /etc/sysconfig/u­serinstalledpro­grams/template­configuration­s/xxx.d a na jiným je to v /etc/magicgui­configurator/so­methingwhichwi­llbemovedsomew­hereelsewhene­verwewant/xxx­.conf…
Stejně tak v podstatě kompletní konfigurace bootování a spouštění služeb je v jednom souboru (/etc/rc.conf pokud se nepletu) a ne rozeseto po celém /etc
Co se mi nelíbí, je chybějící mechanismus kontroly zranitelností typu WuXml ve FreeBSD (umožňuje adminovi dělat jenom tolik upgradů, kolik je nezbytně nutné – člověk se nemusí pouštět do každodenního dobrodružství s rolling updates).