Evoluce druhu „softwarová společnost“

Článek vznikl jako volný překlad původního článku Evolution in the species „companies“, jehož autorem je Ian Hickson. Vyšlo za autorova laskavého svolení. Za tip děkuji Adamu Haunerovi.

Například společnosti, jako druh, jsou součástí evoluce. Rodí se, žijí, umírají a mají unikátní vlastnosti (různé způsoby, jakými fungují), které určují jejich charakteristiku. Vlastně každý poddruh „skupina lidí se společnou agendou“ prochází evolucí, ale pojďme se podívat podrobněji právě na společnosti, které se snaží přesvědčit lidi, aby používali jejich produkty či služby v softwarovém průmyslu.

Už dlouho se počítačový průmysl skládá především z jednoho typu společností. Nejdříve by měly být společnosti vytvořeny s jistou myšlenkou a až potom by do nich měl být vložen kapitál, který zajistí financování budoucího vývoje software. To je ono ovoce, které je později prodáno zákazníkům, zisky pak zaplatí další vývoj a cyklus se opakuje.

Kdo je Ian Hickson?

Ian Hickson ví o webu a webových technologiích tolik jako málokdo jiný. S tím, jak webové prohlížeče fungují uvnitř, se Ian seznámil, když pracoval pro Opera Software, a když ve svém volném čase ověřoval chyby v Bugzille projektu Mozilla. Ačkoliv má pracovní rozvrh plně nabitý, na mnoha fórech a diskusních skupinách zaměřujících se na webové technologie najdete Ianovy odpovědi (vystupuje pod přezdívkou „Hixie“). Dnes Ian pracuje pro Google, kde v roce 2005 zpracoval vyčerpávající analýzu o tom, jak jsou na webu používány značkovací jazyky. V roce 2007 je Ian editorem specifikace (X)HTML5 a členem pracovní skupiny pro CSS u W3C. Pokud chcete vědět víc, přečtěte si náš rozhovor s Ianem Hixiem Hicksonem.

Taková společnost zemře ve chvíli, kdy jí dojdou peníze. Peníze investované do podobně riskantních podniků nejsou nekonečné (investor přestane nalévat další finance, jakmile zjistí, že už je nikdy neuvidí). Klíčové jsou proto narůstající zisky z prodeje software. Existuje několik způsobů, jak se ujistit, že firma začne vydělávat na prodeji software.

• Pokud bude produkt prodáván jako jediný produkt na trhu, který vyřeší potřeby uživatelů, na které cílí, pak je téměř zaručeno, že si většina produkt zakoupí. Tomu se říká monopol.
• Pokud bude produkt prodáván jako nejlepší ve své kategorií a ostatní věci (především cena) budou odpovídající, pak je pravděpodobné, že si velká část cílových uživatelů produkt koupí. Tvorba nejlepšího produktu ale obvykle vyžaduje nepoměrně více úsilí než vytvoření průměrného produktu. Je také velmi těžké udržet pozici nejlepšího produktu. Vyžaduje to stálý vývoj, abyste zůstali před konkurencí. Je mnohem snazší vylepšit průměrný produkt tak, abyste dohnali nejlepšího, než být nejlepším a ještě se zlepšovat.
• Pokud bude produkt prodáván jako nejlevnější ve své kategorii, pak je pravděpodobné, že si velká část cílových uživatelů bude produkt kupovat. Tedy alespoň do té doby, dokud bude ještě dostatečně dobrý. Jak moc dobrý musí produkt být, aby ještě byl „dostatečně dobrý“, záleží na tom, o kolik je levnější v porovnání s ostatními.
• Pokud bude produkt prodáván uživatelům jiných produktů ve stejné kategorii, pak si jej cílová skupina koupí v případě, že je celková cena za přechod nižší, než cena přechodu na jiný produkt. Pokud uživatelé používají starší verzi nového produktu, pak se to nazývá vendor lock-in (Tedy jakési nedobrovolné přimknutí k dodavateli. – pozn. překladatele). Pokud uživatelé používají starší verzi jiného produktu, pak se tomu říká migrace.

Každá z těchto strategií má však také svou protistrategii. Například opakem držitele monopolní pozice je společnost, která nabídne „jen“ produkt stejné hodnoty. Opakem společnosti s nejlepším produktem je společnost, která „jen“ nabídne ještě lepší produkt. Stejně tak v případě produktu s nejnižší cenou stačí „jen“ přijít na trh s ještě levnějším řešením. Pokud si uživatelé některé společnosti myslí, že přechod na novou verzi je pro ně dražší než přechod na produkt jiné firmy, pak stačí „jen“ nabídnout nástroje pro přechod (pokud je například třeba konvertovat veškerá data, pak společnost musí „jen“ podporovat souborové formáty svého konkurenta).

Samozřejmě, že se to obvykle snadněji říká než dělá. Společnost nemůže snížit ceny pod úroveň svých nákladů, protože by to mohlo způsobit smrt firmy zapříčiněnou nedostatkem financí. Stejně tak je řádově těžší udělat nejlepší produkt než vylepšovat průměrný produkt a firmě mohou dojít peníze, pokud se o to bude snažit.

Zdá se, že se ale pravidla výrazně změní, pokud jsou soupeřící společnosti různě velké. Pokud má jedna firma hodně peněz, existuje několik triků, které jí v boji s chudšími společnostmi pomohou:

• Velká společnost může prodávat své produkty výrazně levněji než ta malá (i se ztrátou, a má možnost použít velké finanční rezervy pro zajištění přežití). Konkurenti pak mohou případně i zemřít, protože nejsou schopni své produkty prodat a dojdou jim peníze. Jakmile k tomu dojde, velká firma může opět ceny zvýšit.
• Velká společnost může implementovat jednosměrný nástroj pro přechod od všech konkurenčních produktů a pak do svého produktu přidat vlastnost, která spustí opačný migrační proces. Uživatelé, kteří jednou přejdou k velké firmě, už budou nuceni u ní zůstat, což zmenší potenciální trh všem ostatním společnostem.
• Velká společnost může vylepšovat své produkty, dokud má konkurenty, a pak vývoj zastavit, jakmile konkurenti zemřou.
• Velká společnost může využít svou důvěryhodnost a snížit tak pravděpodobnost, že si uživatelé zakoupí konkurenční produkt. A to dokonce i v případě, že sama ještě konkurenční produkt nemá. Tomu se říká strach, nejistota a pochybnost (angl. FUD – Fear, Uncertainty and Doubt – pozn. překladatele).

A tady přichází ke slovu evoluce. Pokud velká firma neustále zabíjí všechny společnosti, které využívají modelu, který jsem právě popsal, pak jedině ten, kdo využívá jiné modely, může přežít.

To vše není jen teorie. Microsoft je velká společnost, která používá všechny výše popsané triky. Mnoho dalších firem v počítačovém průmyslu zahynulo právě proto, že nebyly schopné vydělávat peníze a mnoho jich také zemřelo, protože je Microsoft nechal vyhladovět za použití oněch triků. (Někdy byly tyto triky považovány za ilegální a jindy ne. To je ale mimo záběr tohoto článku.)

Zajímavý je ovšem efekt, který má tento postup z hlediska evoluce. Když se podíváme na nejdůležitější společnosti soupeřící s Microsoftem, zjistíme, že žádná z nich nepoužívá pracovní model popsaný výše.

Toto je první část překladu rozsáhlého článku, který se zabývá evolucí softwarových společností, které vyrůstají ve stínu velké firmy, která ovlivňuje celé IT prostředí.