Do jiného státu se nemůžete jen tak odstěhovat. Zkuste prostě říct „mám na to, od příštího měsíce budu bydlet v USA“. Smůla – svoboda pohybu mezi státy je silně omezená. V Evropě se sice hýbat můžete, ale vzhledem ke snahám o „harmonizaci“ daní (čtěte: evropskou kartelovou dohodu států o výši daní) si stejně moc nepomůžete.
Korporace má velikou zpětnou vazbu. Když například Apple nebo IBM uvede nový produkt, tak nejsou prodejní výsledky nijak zaručeny. Pokud s uvedeným produktem zákazníci nebudou spokojeni, nebude se prodávat. U státního monopolu je to jiné: nemůžete jít o dům dál, neexistuje zpětná vazba. Ty dvě situace jsou naprosto rozdílné.
Firmy naopak vybírají management velmi pečlivě, protože jim jde o výsledky. Linkovaný článek není k věci.
Proč by měl člověk měnit lidi ve vedení korporace? To je vnitřní věc té korporace, případně akcionářů. Ten zásadní rozdíl je v tom, že korporace má všechny důvody plnit potřeby zákazníka, tím dosahovat zisku, a tomu podřizovat i vše ostatní (včetně personální politiky). Ale jestli chcete příklad, tak se podívejte do minulosti na kvalitu služeb státních monopolů u nás: Česká pojišťovna (škodu na voze mi propláceli 2 měsíce), Telekom (lidé čekali na telefon i desítky let), výrobci spotřebního zboží… Proč to vlastně vůbec rozepisovat, každému soudnému člověku je to jasné.
BTW na světě nejsou jen velké korporace. Je tu obrovská spousta malých i středních firem.
