„Asi pochopíte, že s nějakými 0.000001% Enronu nemůžete přijít, a říct ‚tenhle člověk letí, já mám akcie‘.“
Když vlastní sto miliónů lidí krz různé fondy každý 0.000001%, tak je ta společnost fakticky bez řízení (ono stačí, aby 100 subjektů mělo každý 1%, aby se nedokázali na ničem dohodnout). Pak je otázka, jaký je rozdíl mezi socialismem, kdy „všechno patřilo lidu“, a takhle rozdrobeným kapitalistickým vlastníctvím.
Příklad: člověk vlastní jednu firmu. Dává si pozor, jak ta firma prosperuje, protože kdyby mu ta firma zkrachovala, tak skončí na ulici. Takovou firmu nejde vytunelovat. Ale každý ekonom vám řekne, že je to špatně vlastnit jednu firmu a že je třeba portfolio diverzifikovat, aby se snížil risk. Takže si představme, že 50 lidí vlastní každý 2% z 50 firem. A už se o ty firmy nestarají. Ty firmy nejsou svými vlastníky řízené, o firemních financích rozhodují lidi, kterým ty finance nepatří (analogie toho, jak politik rozhoduje o penězích, jenž nejsou jeho, ale jsou daňových poplatníků). Důsledkem jsou aféry s vytunelováním — bylo jich tu dost.
„Filmová studia nikomu nezakazují přehrávat DVD na počítači.“ http://en.wikipedia.org/wiki/Decss#…
„Vy si podle všeho stěžujete na fakt, že ‚hlasovací právo‘ vaší peněženky je slabé. To je ale jen váš problém. Zkuste si nepřisvojovat práva, která fakticky nemáte, a na které nemáte ani spravedlivý nárok.“
Já si na to nestěžuju, já netvrdím, že bych měl všechno ovládat. Já jen říkám, že je to analogická situace k tomu, že „hlasovací právo ve volbách je slabé“. A stejně tak jak se dějou špatnosti v politice, dějou se i v korporační sféře. Oponuji vašemu názoru, že politika je špatná, ale korporace jsou dobré.
