Familiar 0.8: Jak běhají tučňáci v iPAQu - reloaded (1)

Jak to všechno začalo…

Jednoho slunečného dne v létě roku 2003 jsem se rozhodl, že si koupím přenosný počítač. A protože i malý notebook mi přišel příliš velký (a drahý), koupil jsem z druhé ruky za pár korun Palm m105, se kterým jsem prožil spoustu nádherných chvil. Bohužel, nic netrvá věčně a na jaře 2004 odešel v Palmíkovi kondenzátor, který udržoval paměť při výměně baterií. Polofunkční Palm dostala přítelkyně (ať si vyzkouší kapesní počítač, když se bude líbit, koupíme lepší) a mně zůstaly jenom zkušenosti a odhodlání koupit si zase něco nového do kapsy. Přestože se mi PalmOS moc líbil, rozhodl jsem se poznat i druhou stranu barikády a zakoupil jsem HP iPaq 3870, na kterém nativně běží PocketPC, tedy Windows. Už při koupi jsem se díval po modelu, na kterém bezproblémově poběží i Linux, ale chtěl jsem si PocketPC nechat alespoň dva týdny. Nakonec mi vydržely na iPaqu jenom jeden večer a už druhý den ráno jsem se slovy „to snad nemůžou v Microsoftu myslet vážně“ cpal do iPaqu tučňáka.

Hardware

Protože tento článek volně navazuje na seriál Jiřího Svobody (hardware, OS a prostředí, windowmanagery a software a shrnutí stavu v lednu 2003), který hardware iPaqu poměrně detailně popisuje, proberu tady jenom novinky. Od posledního dílu seriálu v lednu 2003, kdy fungoval Familiar Linux na řadách 3×xx, jsou novou podporovanou platformou řady 55×x 54×x a 51×x, které mají vestavěné WiFi. Teprve v ranném stádiu je podpora řad 1×xx, 2×xx a 4×xx, takže pro vhodný přístroj „lehkotonážnější kategorie“ je třeba v současné době bohužel zajít do bazaru. Distribuce opustila handheldy řady 31×x, protože 8MB flash ROM pro provoz nedostačuje. Prakticky je sice možné sestavit systém i pro tyto přístroje, ale oficiální image už nebude. Jenom o kousek lépe jsou na tom uživatelé modelů s 16MB flash ROM. Image s GUI (jak Opie, tak GPE) se totiž do této paměti vtěsná, dalo by se říct, na chlup. Pro nainstalovanání dalších balíčků je potřeba buď ze základu něco odebrat, nebo instalovat na kartu. Řekněme, že 32 a více MB flash ROM je pro Familiar 0.8 jakousi doporučovanou pohodovou hodnotou. Ještě bych upozornil na jednu drobnost: HP v poslední době dělá v označování iPaqů hokej, protože jim zřejmě došly číselné řady, takže se vrací například s označením „rx3715“. Bylo by sice krásné rozjet si Linux i na tomto „krasavci“, ale s největší pravděpodobností bych s podporou tohoto modelu v nejbližší době nepočítal…

Další odstavec je opáčkem z minulého seriálu, takže jenom z rychlíku: Srdcem stroje je procesor Intel StrongARM nebo Intel PXA na různých frekvencích. Instrukčně jsou tyto procesory, zdá se, kompatibilní, používají se stejné binárky. Zajímavostí je, že procesory neobsahují jednotku pro operace s pohyblivou řádovou čárkou (koprocesor), takže multimédia jim dávají celkem zabrat. Funkci harddisku zastává vestavěná flash ROM, paměť RAM je naprosto standardní. Dále tady máme zvukovou kartu, která je mimochodem u řady 38×x a starších 3×xx nevalné kvality, na 39×x a výš jsem naopak slyšel samou chválu. Display má rozlišení 240 x 320 bodů a dokáže zobrazit podle modelu různé množství barev. Z pohledu systému se ovládá přes framebuffer a „grafická karta“ nemá žádné další prvky HW akcelerace. Pak už máme v „základní výbavě“ jenom věci, které nikoho moc nepřekvapí: asi sedm čudlíků, sériový port (v systémovém konektoru), USB port (v systémovém konektoru, jenom jako „device“, nikoli v režimu „host“), dotykový display, čtečku paměťových karet SD/MMC, baterii a v některých případech navíc ještě Bluetooth adaptér (připojený přes UART, takže maximální rychlost se pohybuje okolo 5 KB/s) a u „pětkové“ řady taky WiFi. Malinko se vrátím k podpoře SD, která je ve Familiaru 0.8 už dostupná pro všechny modely. Podporovány jsou pouze paměťové karty, jiná SDIO zařízení fungovat nebudou.

„Doplňkovou výbavu“ tvoří zejména CF nebo PCMCIA jacket, což je věc, do které se celý iPaq zasune, a pak přes standardní PCMCIA rozhraní v Linuxu můžeme zprovozňovat další karty. Není to zrovna moc ideální – přístroj zasunutím do jacketu ztloustne zhruba na dvojnásobek, přijde o ochranu displaye a navíc přídavné karty mívají často docela velkou spotřebu. Dalším rozšířením jsou různé klávesnice, které se připojují přes systémový konektor nebo přes Bluetooth, ale to už si každý najde na stránkách HP.

Na co jde tučňák jinak než PocketPC

Zajímavou kapitolou jsou odlišnosti v přístupu k hardware ze strany PocketPC a ze strany Linuxu. Nejmarkantnější rozdíl je ve využívání paměti ROM a RAM. PocketPC využívají paměť ROM jenom jako místo, odkud se natáhne systém. Po spuštění už s pamětí ROM dále nepracují a ukládají aplikace i data do RAM. Pak rozeznávají dva druhy resetu: měkký reset nemaže paměť a jenom ukončí aplikace a znovu spustí systém, tvrdý reset vymaže pamět, a je tedy jakýmsi návratem k čistě nainstalovanému systému a k továrnímu nastavení. Linux se k ROM chová jako k disku a k RAM přistupuje jako k RAM. Reset vždy vymaže obsah paměti a celý systém se spustí znovu. Proto bude při provozování Linuxu chybět spíše ROM než RAM.

Další odlišností je obsluha USB portu. PocketPC je detekováno jako kapesní počítač a umožňuje synchronizaci pomocí speciálního software. Linux celou situaci řeší šalamounsky a nechává se detekovat jako USB síťová karta. Na Linuxu stačí natáhnout modul usbnet, pro Windows existují volně ovladače. Jakým způsobem bude dál probíhat komunikace a který software se použije pro synchronizaci, už je čistě na uživateli. Jako vychytávka se to jeví v případě, že se na hostitelském počítači propojí toto síťové rozhraní do bridge k ethernetu – pak máme iPaq přímo v síti. Této možnosti lze vtipně využít například ve windowsové síti, když je potřeba odstavit domain controller – pak je možno fungovat na jednom z nejmenších domain controllerů, jaký kdy Microsoft viděl. :)

Takže abych to shrnul: Koupí iPaqu dostáváme průměrnou kancelářskou sestavu z roku cca 1998, která má malý monitor, trošku divný procesor, ukrutně malý harddisk (který se dá „nahonit“ použitím paměťové karty) a nemá klávesnici. Celkově tedy nic, na čem by si Linux nemohl poklidně vegetovat.

Tím jsme se seznámili s hardwarem iPaqů, příště se podíváme na změny v distribuci Familiar Linux a na instalaci.