Fedora Core 2

Instalace

Instalaci nové distribuce jsem provedl méně tradičním způsobem. Namísto klasického stahování a vypalování nyní už čtyř iso souborů, kterým v případě nejnovější verze konečně sekunduje také pohodlnější DVD image, jsem se rozhodl instalovat přímo přes FTP. Vhodný instalační mirror se v našich končinách přímo nabízí – ftp.linux.cz.

Instalace, která na mém domácím megabitovém broadbandu trvala necelé dvě hodiny, se nijak viditelně od dob FC 1 nezměnila. Chce se mi napsat bohužel. Nadále chybí sofistikovanější nástroj pro výběr balíčků a není možné komfortně zmenšit diskový oddíl s Windows, tak jako to umějí konkurenční distribuce. Z instalačního stromu navíc úplně zmizely image instalačních disket, takže už není možné provést disketovou instalaci (můžeme však bootovat z USB tokenu, FAT disku, CD, nebo ze sítě přes PXE).

Správa balíčků

Jednotlivé distribuce se od sebe liší mimo jiné právě způsobem správy balíčků a konfiguračními nástroji. Fedora Core 2 samozřejmě používá balíčky rpm. Na vyšší vrstvě je použit nástroj Yum, který dokáže inteligentně instalovat balíčky a řešit závislosti. Bohužel zcela chybí nějaký GUI frontend k Yumu, což zůstává naléhavým úkolem pro budoucí Fedoru Core 3. Možná je trochu škoda, že se vývojáři Fedory Core nerozhodli pro alternativní, zavedenou a možná i trochu pokročilejší technologii apt4rpm s výtečným GUI nástrojem Synaptic.

V oblasti konfiguračních nástrojů toho Fedora Core 2 přiliš mnoho nepřinesla. Množina nástrojů zůstává ve srovnání s konkurenčními distribucemi nadále trochu chudší a citelně chybí nějaký jednotící nástroj, který by celou sbírku utilit zpřehledňoval.

Jádro 2.6

Nejdůležitější novinkou Fedory Core 2 je samozřejmě jádro 2.6, které přináší celou řadu novinek a vylepšení, jejichž popis by vystačil na samostatný článek. Jádro 2.6 znatelně vylepšuje škálovatelnost a výkonnost linuxu, obsahuje podporu pro celou řadu nových zařízení a integruje arzenál nových funkcí.

V souvislosti s jádrem je třeba vyzdvihnout to, že na rozdíl od dřívějších verzí umožňuje nová Fedora na architektuře x86 přidělit jednomu procesu až 4 GB paměti (dříve to bylo nejčastěji jen 2 GB). Tato funkce, nazývaná 4GB/4GB memory split, může dramaticky zvýšit výkon některých náročných aplikací (např. „velkých“ databázových serverů) díky tomu, že mohou využívat více paměti než dříve.

Novinkou jádra 2.6 je také podpora rozhraní SG_IO, které nahrazuje pomalou, komplikovanou a omezující nutnost používat pro vypalování na ATAPI CD/DVD RW jednotkách emulaci SCSI. Lépe vypalovat tak můžete třeba s pomocí výtečného programu k3b, který si konečně našel cestu také do distribuce FC 2. Zřejmě proto ani tolik nebolí odstranění méně kvalitního programu gtoaster.

S novým jádrem jádrem konečně opustila Red Hat/Fedoru Core dnes už poněkud rezavějící implementace zvukové vrstvy OSS, která uvolnila místo technicky dokonalejšímu řešení ovladačů ALSA (Advanced Linux Sound Architecture). Z výhod ALSA se již dlouhá léta mohli těšit uživatelé konkurenčních distribucí, nyní tedy mají tutéž možnost i uživatelé FC2.

Jinou z technologií, na kterou si uživatelé FC 2, resp. jádra 2.6, musejí nechat zajít chuť, je firewallová infrastruktura a nástroj ipchains, jejichž sláva ovšem povadla už s jádry 2.2 a od té doby už bylo zřejmé, že jádro opustí. Mnohé možná zamrzí také absence jednoduchého VPN v podání CIPE, který (zatím?) není v jádrech 2.6 podporován. Naopak více než vyhovující náhradou za CIPE je úplně nová implementace VPN pomocí IPsec.

Další zajímavou funkcí, kterou FC nabízí, byť je zatím v implicitní instalaci zakázána, je intergrace bezpečnostního rozšíření SELinux. Tato technologie přináší daleko větší možnosti nastavení přístupových práv ke konkrétním službám počítače. Nejlépe celou věc přibližuje pojem „interní firewall“ nebo-li firewall, který slouží k izolování jednotlivých programů (a tedy i uživatelů) v rámci jednoho operačního systému. V současné době však použití SELinuxu přináší mnohá omezení, protože se jedná o relativně novou technologii a zdaleka ne všechny aplikace jsou schopny s ní bez omezení spolupracovat. Kromě toho zatím neexistuje žádný použitelný GUI nástroj, kterým by se dala nastavovat bezpečnostní politika SELinuxu.

Serverové aplikace

Pokud hodláte FC 2 nasadit na server, určitě vás zamrzí přítomnost MySQL pouze ve verzi 3.23.58. Už v dobách Red Hat Linuxu byla zřejmá preference PostgreSQL, ovšem důvody zakotvení na starší verzi jsou tentokráte jiné. A v kontextu toho, co se v poslední době v linuxovém světě děje, nás možná nepřekvapí, že jsou to důvody – jak také jinak – licenční. Společnost MySQL AB, která databázi MySQL udržuje a vyvíjí, změnila licenci z umírněnější LGPL na striktnější GPL. Na první pohled se zdá, že tato změna je ku prospěchu uživatelů, kteří jsou v čele s bojovníkem Richardem Stallmanem přece vždycky rádi, když je jejich software svobodnější. Tato změna ovšem také znamená, že není možné, aby části kódu MySQL bylo možné používat v softwaru, který explicitně není pomocí GPL licencován. Z důležitých aplikací, kterých se to týká, je to například PHP. Ačkoliv MySQL AB vydala něco, co by se dalo nazvat „výjimkou z GPL“, celá licenční problematika je natolik složitá, že mnozí producenti distribucí se rozhodli prozatím MySQL nezačleňovat a počkat do definitivního vyřešení všech problémů.

Příznivci Javy uvítají začlenění servletového a JSP serveru Tomcat a celé řady souvisejících programů z projektu Apache Jakarta, což je ovšem lehce úsměvné s přihlédnutím ke skutečnosti, že samotná Java v distribuci není – jedná se přece o komerční technologii.

Správci poštovních serverů, kterým nestačí Postfix nebo Sendmail (je někdo takový?), ocení začlenění MTA serveru Exim. Naopak uživatelé projektu mars-nwe, který slouží k emulaci novellovského serveru, podobně jako uživatelé balíku ncpfs, který sloužil k mountování novellovských svazků, zapláčou – jejich programy byly vyřazeny.

Pokud bych měl najít další výtky, tak s ohledem na nasazení Fedory na server bych si dovedl představit celou řadu dalších změn v portfoliu distribuce. Uvítal bych zejména začlenění projektu Mono, který začíná dorůstat do použitelné podoby, faxového serveru hylafax nebo některého z robustnějších FTP serverů.

Grafická prostředí

Zaznamenáníhodnou změnou je odstranění XFree86 z distribuce. Náhradou za něj je X.org, což je implementace systému X11R6 od stejnojmenné nadace. Stalo se tak opět z licenčních důvodů, když organizace XFree86 Project změnila licencování svého prostředí tak, že distributorům produktů obsahujících XFree86 vznikla povinnost začleňovat do nich reklamu nebo zmínku o XFree86 projektu. Tato restrikce však způsobila, že nová licence není kompatibilní s GPL, a právě proto se většina tvůrců distribucí rozhodla od použití XFree86 upustit. Nejinak je tomu tedy také ve Fedora Core 2, které obsahuje prostředí X.org X11R6.7.0, které je ovšem po technické stránce odvozeno od XFree86 4.4.0rc2.

Nepsanou povinností při vydání každé nové distribuce je aktualizace desktopových prostředí KDE a GNOME, které se v případě FC2 dostaly až k verzím 3.2.2, resp. 2.6. Oběma však více než úspěšně sekunduje na zdroje podstatně méně náročné prostředí Xfce 4. Vzhled všech prostředí je velmi přitažlivý, což bývá u všech moderních distribucí pravidlem.

Samozřejmostí je povýšení stěžejních desktopových programů – grafického editoru Gimp (na verzi 2.0.1), kancelářského balíku OpenOffice.org (1.1.1) a prohlížeče Mozilla (1.6). Škoda, že chyběla odvaha začlenit také samostatné komponenty projektu Mozilla, programy Thunderbird a Firefox, které by si to možná při své kvalitě zasloužily.

Bohužel k větším změnám nedošlo ani co do podpory multimédií. Nadále není z licenčních důvodů podporováno přehrávání DVD, MP3 nebo streamovaných přenosů pomocí RealPlayeru (o technologiích jako QuickTime nebo WindowsMedia raději ani nesním). Podporován není dokonce ani nejprimitivnější flash-plugin v prohlížeči nebo Adobe Acrobat Reader. O chybějící JVM jsem psal už dříve. Fundamentální advokáty svobodného software to nepochybně potěší, běžného uživatele naopak zamrzí.

Závěr

Fedora Core 2 je typickým případem své doby a ve vší nahotě se na něm projevuje pozitivní i negativní stránka fenoménu svobodného softwaru. Svobodný software na jedné straně přináší uživatelům při takřka nulových nákladech nekonečné výhody spojené s dostupností zdrojového kódu skvělé kvality. Ukazuje se však také, že striktní pojetí svobodných licencí může být dvousečnou zbraní a leckdy způsobuje komplikace při vzájemné koexistenci softwaru, který je licencován různými způsoby. V neřídkých případech dokonce brání adoptování potřebných programů a technologií, které by byly ku prospěchu věci, ovšem z důvodů zachování licenční čistoty je nelze přijmout.

Celou situaci ovšem ještě komplikuje situace ohledně patentů na softwarové technologie, které jsou v posledních týdnech skloňovány ve všech pádech. Svobodný software, který nijak neomezuje šíři a způsoby svého užití, logicky nemůže odvádět licenční poplatky za použití patentovaných technologií, a když odmyslíme angažovanost velkých komerčních firem, tak ani není schopen patentově chránit své postupy, nezřídka o to ani nestojí. Celá patentová problematika se tak stává jednostrannou zbraní komerčních softwarových firem proti svobodnému softwaru, jakkoliv v poslední době i ony pocítily nesmyslnost celé věci.

Pokud bych měl tuto recenzi shrnout do stručného zhodnocení, pak musím konstatovat, že při zadání postavit licenčně a patentově čistou distribuci se jedná o kvalitní počin, byť největší devizu tato distribuce pro mnohé uživatele ztratila s opuštěním jména Red Hat Linux a ztrátou statutu produktu podporovaného touto významnou firmou. Z technických předností si pochvalu zaslouží zejména jádro 2.6, které představuje významný posun, za odvahu inovovat je nutné pochválit začlenění SELinuxu a celou řada dalších drobností, na které třeba v této recenzi nezbylo místo.

Celkově je tedy Fedora Core 2 podařená a většina závažných výtek, které bych k ní mohl mít, nepadá k tíži distribuci jako takové, ale jsou způsobeny „vyšší mocí“. Přejme si tedy, aby byla příležitost ke změnám k lepšímu v celém světě, a v tom linuxovém zvlášť.