FSP protokol - Internetová Legenda (10)

Výpočetní centrum patřilo záměrně nespecifikovanému (zajisté se to proflákne v diskusi) státnímu podniku nacházejícímu se ve vísce zvané Chomutov. Bylo ve svých nejlepších letech podobně jako FSP přímo legendárně proslulé. Výpočetní centrum netvoří jenom počítače a kabeláž, ale i lidé. Právě tam pracující lidé se zasloužili o jeho proslulost. Neexistovala v širokém okolí snad žádná session, kde by se nedávaly k lepšímu tamější příhody…

Hrají

Administrativní část osazenstva výpočetky tvořily čtyři osoby. Výpočetní centrum tak mělo dvě administrátorky a dva administrátory, což byl velice neobvyklý poměr. Každý z nich by si hrdě zasloužil označení rusky mluvícím lidem známé jako „balšoj originál”.

0. Pořizovačky

Byl tu ještě houf pořizovaček, ale to byla sériová výroba. Prováděly samé nízké činnosti: zakopávaly o síťovou kabeláž, nedokázaly pochopit funkci screen saveru, nechápaly mystérium svítí ONLINE = tiskne to a podobně. Když se rozdávala inteligence, nedostaly ani základní vybavení známé pod označením „Selský Rozum”.

S morálkou to nebylo jiné. Při svém tlachání požívaly v pracovní době různé omamné látky jako cafe, alcohol a cigarety a házely špínu na kdekoho. Byly jestě pokleslejší než naše domácí pořizovačky, neboť své manžely titulovaly Zvíře a své děti Spratek. Svými činnostmi se tak nekvalifikovaly ani na duchovní úroveň zvířat, neboť i tygr má rád svá mláďata.

Jak říkala Šrí Mátadží Nirmalá Déví na přednášce: Západní ženy nemají žádnou sebeúctu. Nemají žádnou sebeúctu, protože provádějí tak nízké činnosti. Proto nejsou hodny toho, aby se jim říkalo Matky. Jak jsem slyšela, ve Vaší zemi se jim ani tak neříká…

1. Drátenice

Mladší asi dvacetipětiletá „administrátorka” uměla výborně drátovat kabeláž a opravovat monitory bez vypnutí napájení. Tedy ona opravovala všechno bez vypnutí. A hledat Družici bez měřících přístrojů. Tato osoba byla toho času známá jako Drátenice, i když ve svém předchozím zaměstnání, ze kterého vyletěla ve zkušební době, byla známá jako ČernoBude. Neváhala porušit všechny předpisy o bezpečnosti práce včetně těch, které ještě nebyly sepsány. Pokud je v současné době ještě naživu, nechť mi pošle v diskusi vzkaz.

/historická vložka/

Za komunistů existovala desetikorunová bankovka, která měla na zadní straně jakési vodní dílo. Pokud se bankovka horizontálně přehnula, dostali jsme dva náměty. Námětu s oblohou se říkalo Černo byl a betonové stavbě se říkalo Černo bude. Souvislost s jadernou elektrárnou v Černobýlu nebyla čistě náhodná.

Drátenici si nejlépe představíte tak, že zhlédnete trhlý film Tank Girl. V jejím případě bylo výstižnější pojmenovat film Super Repair Girl. Její nejoblíbenější činností bylo opravování čehokoliv, co se jí dostalo pod ruku. Největší blaho prožívala, pokud cestovala v nějakém dopravním prostředku, a ten se porouchal. Dostala tak příležitost předvést své schopnosti za současného proklínání nízkých kvalit překážejícího řidiče a zapůjčeného vercajku. Autobusy a auta už ani nepočítala, ale velice se chlubila s dvacetiminutovou opravou vyhořelé elektrické lokomotivy. Nezůstala ovšem u tak přízemních cíle – chtěla si zkusit opravit letadlo. Jasně, že ve vzduchu.

Soudruzi nám ve škole slibovali, že tato generace bude již žít v komunismu. Drátenice v komunismu žila. Svou neuvěřitelnou šikovnost používala nejen na opravy, ale i na vypůjčování různých dopravních prostředků a nářadí. Nebylo jí zatěžko se vloupávat do bytů svých sousedů a vypůjčovat si vrtáky, matky a podobně. Jelikož k velké nelibosti sousedů pracovala zejména v noci, neboť ve dne byla v práci, vykrádačky prováděla v noci také. Sousedi si časem na noční šramocení a klení zvykli. Pokud to delší dobu neustávalo, znechuceně vylezli z postele a šli zjistit, co u nich Drátenice hledá za vercajk, aby jí ho pomohli najít, a tak se jí zbavili. Inu, každému podle jeho potřeb.

Jelikož jezdila do práce automobilem (tedy cizím, jelikož svůj neměla), auta ztracená v okolí se nejprve hledala před výpočetkou a pak se teprve volala policie. Protože její nevšední záliba v opravování aut byla známá, pokud měl někdo problém s autem a nechtěl ho dávat do drahé opravy, půjčil ho Drátenici, která ho automaticky opravila a pak ho někde nechala stát. Vztahy s policií měla od dob, kdy policii přestala bavit hra na ‚neoprávněné užívání cizí věci‘. Ráda opravovala i policejní vozy, nicméně motorkami pohrdala a byla je ochotna opravovat jen v případě krize. Byly to na její vkus příliš jednoduché stroje, říkala jim trubkoválec.

2. Vařečka

Starší asi padesátiletá administrátorka byla příjemně vyhlížející paní. Zvládala sice kromě Vařečky 1.0 i System V, ale to nebyla zdaleka její pracovní priorita. Její prioritou bylo vaření, přesněji řečeno pečení.

Bylo by proto výstižnější ji označovat Trouba místo Vařečka. Jejím nejdůležitějším pracovním nástrojem byla elektrická trouba, o jejíž správné napájení energií se starala samostatná UPS od firmy APS. Díky tomuto hardwaru bylo možné dokončit náročný technologický proces spočívající v tepelné úpravě obilovin, ovoce, cukru a tuků i v případě, že Drátenice vyráběla více blesků, než bylo v daných meterologických podmínkách obvyklé.

Mezi její nejoblíběnější unixovou aplikaci patřil kromě Hry i typografický systém Tex, přesněji řečeno jeho nadstavba LaTeX. Používala ho pro psaní receptů a navíc byla i skalní fanynkou pana Olšáka. Vyráběla tak velmi hezké minikuchařky vybavené obsahem i indexem, které rozdávala široko daleko.

V té době se ještě s lidmi nepracovalo jako se spotřebním zbožím a nebyly nedůstojně označováni jako Lidské Zdroje. Vařečka se tak mohla v klidu věnovat své zálibě naplno, což obnášelo tak 2–3 koláče denně, a nikomu z vedení to nevadilo. Naopak. Její výrobky se stávaly běžnou součástí výrobních porad, vítání návštěv, opravářů a lidí z výroby. Vařečka měla zlaté srdce a měli ji rádi všichni s výjimkou Druhého důstojníka, který považoval vaření v pracovní době za naprostou nemorálnost, a pořizovaček, které jí záviděly kuchařský um.