Názory k článku
Funkce v programovacím jazyku Lua - uzávěry

"1. Callbacky jsou výjimka, která se počítá, jinak bych je přece neuváděl. map() a filter() chcete srovnávat s tím příkladem v článku? A z hlediska použití, nebo implementace?"

Tak dobře, třeba jiný příklad. CL-PPCRE je lispová knihovna, která implementuje regulární výrazy. Přesto, že je psaná v Lispu, je chvílemi rychlejší než implementace regulárních výrazů v Perlu (která je v Cčku, ale je nutno přiznat, že lépe zvládá některé okrajové případy - resp. případy, které by okrajové být měly). Kompiluje regulární výraz do stromu uzávěrů, který se zavolá se vstupními daty a běží pekelně rychle. S objekty a metodami by to asi tak dobře nešlo.

CL-PPCRE je v zásadě kombinátorová knihovna s předřazeným parserem. Viděl jsem i jiné podobné, třeba jednu pěknou XML knihovnu ve Scheme. Poměrně abstraktní, ale hezky to korespondovalo s doménou dotyčného problému. Tak nějak mi přijde, že použít místo toho ty pythoní konstrukce by bylo právě jako použít if a goto. (Jak přesně se v Pythonu parciálně aplikuje syntaxe? Nejde to, že? Aha!) Mimochodem, kombinátorové knihovny už lezou i do Pythonu. (PyParsing, třeba...)

Každá liška chválí svůj ocas. :-) Na tom není nic špatného, nicméně přirovnání s if a goto není moc na místě. if a goto jsou na "ose programovacích jazyků" na straně Turingova stroje, a musí se od nich jít "doprava" směrem k lambda kalkulu. Uzávěr je na straně lambda kalkulu, a dá se od něj jít jen "doleva" směrem k Turingovu stroji. Nicméně je mnohem mocnější, protože pomocí if a goto se vyšší řídicí struktury a abstrakce jako iterátory, funkce a podobně dělají mnohem hůře (preprocesorem? to už je vlastně kompilátor, že...), zatímco druhým směrem je to IMHO o dost jednodušší (viz Smalltalk).

A ještě bych rád upozornil, že ty pythoní konstrukce se do Lua dají dostat celkem snadno - pokud o ně stojíte -, zatímco s dohackováním tail callů a korutin à la Lua do Pythonu bych to viděl tak trošku bídně.