Vše je jenom Linux: GNU/Hurd

GNU Hurd
www.gnu.ai.mit­.edu/software/hurd
GNU Hurd je projekt, jehož snahou je vytvořit náhradu unixového kernelu. Hurd je kolekcí několika nezávislých serverů, které běží na Mach mikrokernelu a umožňují přístupy k souborovému systému, síťovým protokolům, zabezpečení souborů a jiným možnostem, které nejsou nativně implementovány Unixovými jádry (včetně Linuxu a dalších).

Možnosti – a také přednosti – Hurdu můžeme shrnout do několika bodů:

• je zdarma – Hurd je šířen za podmínek veřejné GNU licence. Kdokoli jej může volně používat, rozšiřovat, doplňovat, upravovat nebo implementovat do vlastního systému.
• je kompatibilní – Hurd si zachovává známé uživatelské a programátorské rozhraní. Hurd je pouze moderní unixový kernel, využívající služeb GNU C knihovny, jejíž vývoj přesně dodržuje standardy stanovené normami či specifikacemi ANSI/ISO, BSD, POSIX, SVID a X/Open.
• je připraven přežít – Narozdíl od ostatních, nyní používaných kernelů, Hurd striktně dodržuje objektovou strukturu, která umožňuje přirozený rozvoj bez nutnosti přepisovat kód celého jádra.
• je rozšiřitelný – Architektura Hurdu je přísně vícevláknová, což umožňuje stejně efektivní využití procesorového času na jedno- i více- procesorových strojích. Rozhraní Hurdu je také připraveno umožnit transparentní síťové zpracovávání úloh (v současné verzi však není ještě implementováno).
• je stabilní – Je možno vyvíjet a testovat nové komponenty jádra bez nutnosti restartování počítače – tak známé a nenáviděné vlastnosti jiných operačních systémů. Spouštěním a testováním vlastních komponent nijak neovlivňuje další současně pracující uživatele, kteří můžou současně také testovat komponenty vlastní. Mechanismus zajištění rozšiřitelnosti jádra je zabudován přímo v jádře Hurdu.
• je zde! – Hurd je skutečný software, který skutečně funguje. Nejedná se o žádný výukový projekt nebo pouhý pokus. Můžete vyvíjet vlastní komponenty jádra nezávisle na ostatních lidech, kteří na projektu v současné době pracují.

Přehled
Hurd přináší nové možnosti do programování objektových komponent. Systém mikrojádra umožňuje všem komponentám maximální možný přístup ke všem dostupným hardwarovým zdrojům počítače. Díky tomu programy i komponenty komunikují mezi sebou bezpečně a pád celého systému z důvodu „zamrznutí“ některé z komponent je téměř vyloučen. Hurd používá jiný způsob vnitřní komunikace než jaký je použit u ostatních kernelů. Jednotlivé komponenty jsou spouštěny jako samostatné mikroservery a jako k takovým se k nim i přistupuje.

Jak vše začalo
Richard Stallman započal v roce 1983 tvorbu GNU jako pokus o vytvoření zcela volného operačního systému. GNU byl až do roku 1986 pouze velmi primitivním kernelem. V tomto roce došlo také ke sloučení s kernelem TRIX, který byl vyvíjen na půdě Technologického Institutu ve státě Massachusetts. Ve stejném roce započala Nadace volného softwaru (Free Software Foundation – FSF) na nezbytných úpravách, které vedl profesor Rashid z Carnegie university. Výsledkem této tvrdé vývojářské práce byla první verze mikrokernelu Mach. Ta bylo uvolněna v průběhu roku 1987. S vývojem samotného Hurdu započal původní autor Richard Stallman v roce 1991. Od těch dob se na vývoji podílelo mnoho a mnoho skvělých vývojářů a pokud máte zájem, můžete mezi ně patřit také vy.

GNU/Hurd je opravdu vyjímečný operační systém, který toho má ještě spoustu před sebou. Vývoj komponent je velmi pohodlný (posuzováno z uživatelského hlediska) a stabilita celého systému je prostě úžasná. Ať se snažíte jak chcete, jádro prostě „nesestřelíte“. Hurd je již dnes velmi dobře použitelný jako jádro většího operačního systému (s nějakým uživatelským rozhraním umožňující práci i laickému uživateli – neprogramátorovi).

Malý dodatek nakonec: pokud vás Hurd zaujal a rádi by jste si s ním něco začali, mohl by být někdy v blízké době na Rootu uveřejněn návod na instalaci na linuxovém počítači. Chcete jej?