GNU/Linux Debian na Sun Fire V20z

64 bitové počítače se v poslední době staly velice diskutovaným tématem. Jednak pro svůj výkon a možnosti, jednak v poslední době hlavně proto, že jejich cena se stále snižuje a začínají být dostupné pro menší firmy, a tím i pro širší spektrum uživatelů. Byl jsem proto velice rád, když jsem dostal nabídku na zapůjčeném serveru s 64bitovou architekturou vyzkoušet operační systém GNU/Linux Debian. Standardně je u Sunu nabízen Red Hat a SUSE, ale jak se nám potvrdilo, ani Debian není žádný problém – očekáváte-li nějaká senzační odhalení o tom, co nefunguje, budete asi zklamáni :) – opak je pravdou.

Co a jak jsem testoval

Testovacím strojem byl server Sun Fire V20z osazen dvěma procesory AMD Opteron s frekvencí 1,8 GHz a s 2 GB RAM.

Vlastní instalace systému je poměrně jednoduchá – stačí stáhnout ISO images of Debian installer for AMD64, vypálit na CD a můžete vesele instalovat. V našem případě byl po instalaci systém ještě vyupgradován na Debian Sarge. Na případné problémy s provozem Debianu na 64bitové architektuře se snaží odpovědět The Debian GNU/Linux AMD64 HOW-TO.

Cílem testování pak bylo rozchodit na serveru klasickou konfiguraci internetového serveru s běžnými službami, tedy elektronickou poštou, webový serverem, skriptovacím jazykem PHP a databázemi Postgresql a MySQL. Vše nastavit tak, aby byl server schopen zajišťovat běžné internetové služby (např. jako webhostingový stroj).

V20z po vybalení z krabice

Jádro, se kterým byl server testován, bylo 2.6.8 přímo z balíčků. V jádře byla zapnuta podpora pro symetrický multiprocesing, neboť se jedná o dvouprocesorový server, podpora velkých paměťových modulů, I2C pro možnost sledování systému pomocí lm-sensors. Samozřejmě subarchitektura AMD Elan a rodina procesorů Opteron. Dále pak další již standardní volby pro jednotlivé součásti HW jako řadiče, síťové karty atd. Pokusně jsem zkompiloval se stejným nastavením i čisté jádro z ftp.kernel.org a i s ním server bez problémů fungoval. Pro testování funkčnosti Debianu jsem ale na serveru nechal jádro z balíčků.

Instalujeme aplikace

Prvním krokem byla instalace databázových serverů. MySQL i Postgresql jsem instaloval z balíčků pomocí apt-get. Pro instalaci jsme vybral jak servery (balíčky postgresql, mysql-server), tak clienty (mysql-client, postgresql-client), samozřejmě i vývojové knihovny (libmysqlclient-dev, postgresql-dev) pro následný překlad PHP. Obě databáze se korektně nainstalovaly a po spuštění okamžitě fungovaly jak s možností jen lokálního přihlašování, tak s podporou síťové konektivity.

Pohled do nitra

Druhým krokem byla instalace pošty. Jako SMTP server jsem zvolil, po velice dobrých zkušenostech z provozu, Postfix2 s podporou konfigurace z MySQL databáze (tedy balíčky postfix, postfix-mysql, postfix-pcre a postfix-ldap). Výhodu tohoto SMTP je snadná možnost doprogramování či použití volně dostupných administračních WWW rozhraní. Stejně jako u databází jsem i pro Postfix zvolil konfiguraci z balíčků, neboť jako u databází není pro klasické použití žádných speciálních voleb. V dnešní době je použití SMTP bez antiviru a antispamu prakticky nemožné. Proto jsem na server přidal balíčky maildrop pro doručování pošty s podporou formátu MailDir, spamassassin jako antispamový filtr a program clamav jako antivirový program. Spolu s clamevem je dodáván skript pro scanování pošty – trashscan, který mě však příliš nezaujal. Naopak velice milým překvapením pro mě bylo objevení projektu clamassassin. Tento program funguje stejně jako spamassasin na modelu klient-server. Bohužel jsem jej v balíčkách nenašel, proto byl instalován ze zdrojových kódů stažených z výše uvedené adresy.

Třetím krokem byla instalace skupiny serverů pro stahování pošty. Jelikož používám formát poštovních schránek Maildir, zvolil jsem produkty courier, které s tímto formátem fungují absolutně skvěle. Ani zde nebyl důvod nesáhnout po balíčkovém vydání a pomocí apt-get. Ověřování jsme opět nastavil proti MySQL databázi, a to především pro snadnější manipulaci s nastavením.

Detailní pohled pod kapotu

Poslední, co na serveru chybělo, byl webový server. Tímto serverem byl Apache2. Apache jsem se rozhodl instalovat překladem ze zdrojových kódů, neboť jak ve webovém serveru samém, tak hlavně v PHP se často provádějí změny a je výhodnější mít možnost změny okamžitě, než čekat na patřičný balíček. Po stažení jsem zdrojáky rozbalil a přeložil pomocí klasické kombinace configure+make+make install. Do apache jsem přidal podporu DSO modulů pro rychlejší a jednodušší upgrade modulů – hlavně PHP a podporu SSL. Pro správnou funkci HTTPS je třeba ještě pomocí openssl vygenerovat certifikáty. Zde se již velice sympaticky projevila rychlost stroje. Posledním softwarem, který jsem na server přidal, bylo PHP. Opět jsem jej instaloval přímo ze zdrojových kódů a vytvořil modul pro apache (pomocí configure –with-apxs2). Do PHP jsem přidal podporu obou výše zmíněných databázových serverů a přeložil zmíněnou klasikou configure;make. Nyní již stačilo jen nastavit cestu ke kořenu webového serveru, případně nastavit virtuály.

Bootujeme …

Závěr

Veškeré instalace, které jsem na serveru prováděl, byly absolutně bezproblémové. Kromě výše zmíněného clamassassinu jsem neměl problém s tím, že by nějaké balíčky, které byly pro instalaci třeba, nebyly dostupné, což je velice příjemné zjištění, i přes dosud malou rozšířenost serverů s 64bitovou architekturou. Problém, a bohužel ne úspěšně vyřešený, nastal při pokusu o spuštění lm-sensors. Ty se mi na serveru nepodařilo spustit ani z binárního balíčku, ani z poslední stažene verze ze stránek projektu. To je do značné míry škoda, neboť sledování systému je často podceňováno, avšak je velice důležité.

Server se těch několik dnů, co bylo možné jej testovat, choval naprosto stabilně a ani při simulování zátěže posíláním velkého počtu objemných mailů a cyklickým stahováním celého obsahu větších webů nenastal problém s dostupností či jiné potíže. Na tuto novou 64bitovou technologii je tedy operační systém Linux velice dobře připraven a kombinaci serveru Sun Fire V20z a OS GNU/Linux Debian můžu jen vřele doporučit.

Co mě trochu překvapilo – a lze to označit asi za jediné nepatrné mínus – je neskutečná hlučnost serveru – když server běží, je to opravdu hukot (mp3, 658 KB) a rozhodně bych nedoporučil umístit server mezi lidi do kanceláře. Což na druhou stranu asi nikoho soudného nenapadne :)

Příště se podíváme na konkrétní výkonostní testy – porovnáme Sun Fire V20z se servery osazenými procesory Athlon a Xeon.

Děkujeme firmě Soft-tronik za zapůjčení serveru Sun Fire V20z.