Google Earth: a přece se točí

Letecké podklady pro mapy

Je s podivem, že ještě před pár desítkami let byly satelitní a letecké snímky přísně střeženým tajemstvím. V té době byly strategickým artiklem, který nesměl padnout do rukou nepřítele za žádnou cenu. Nutno dodat, že snímky s rozlišením deset metrů byly v té době nedosažitelným zázrakem.

Dnes je ovšem naštěstí situace naprosto jiná a na serverech jako www.mapy.cz nebo maps.google.com najdete letecké snímky s rozlišením menším než půl metru na pixel. Jsou naprosto veřejné a dostupné všem.

Webový přístup versus aplikace

Za normálních okolností je k dispozici webové rozhraní, které vám umožní se snímky pracovat poměrně pohodlně. Díky využití nových funkcí moderních prohlížečů je možno se po mapách pohybovat interaktivně. I přesto ale má Google Earth své kouzlo.

Díky tomu, že se jedná o běžnou aplikaci běžící na PC uživatele, velmi podstatně se rozšiřují její možnosti. Umožňuje na mapě zobrazovat další objekty, jednoduše vkládat vlastní značky, plynuje otáčet celou planetou, přibližovat ji, naklánět, zobrazovat nerovnosti terénu a podobně. Není divu, že jsme my uživatelé Linuxu byli rozladěni tím, že neexistuje verze pro náš oblíbený systém.

Nedávno ovšem Google uvolnil svůj první program pro Linux a oznámil, že připravuje i linuxovou verzi Google Earth.

Linuxová verze je konečně tady

Včera se objevila nová verze Google Earth s označením beta version 4. A kromě standardních variant pro MS Windows a Mac OS X je k dispozici poprvé také linuxová verze. Rozhodl jsem se, že ji hned vyzkouším.

Na stahovací stránce stačí jednoduše vybrat verzi pro Linux a klepnout na tlačítko Download Google Earth. Web po vás nic nechce a jednoduše vám nabídne k uložení asi 16 MB instalační balík.

Minimální požadavky pro běh aplikace jsou:

• jádro 2.4 nebo novější
• glibc 2.3.2 nebo novější
• XFree86–4.0 nebo X.org R6.7 nebo novější
• procesor Pentium 3, 500 MHz
• paměť 128 MB
• 400 MB místa na disku
• připojení k internetu rychlostí alespoň 128 Kbits/sec
• rozlišení 1024×768 a 16 bitové barvy

Doporučené požadavky jsou ovšem podstatně vyšší:

• jádro 2.6 nebo novější
• glibc 2.3.5 nebo novější
• paměť 512 MB
• 2 GB místa na disku
• připojení k internetu rychlostí alespoň 768 Kbits/sec
• rozlišení 1280×1024 a 32 bitové barvy

Oficiálně byl Google Earth testován na distribucích: Ubuntu 5.10, Suse 10.1, Fedora Core 5, Linspire 5.1, Gentoo 2006.0, Debian 3.1 a Red Hat 9. Pokud ale splníte požadavky, není důvod, aby neběhal i jinde.

Instalace

Po stažení instalátoru stačí souboru nastavit spouštěcí právo a můžete začít. Instalace vyžaduje běžící X server.

user@linux# chmod +x GoogleEarthLinux.bin
user@linux# ./GoogleEarthLinux.bin

Vyskočí na vás okno s podmínkami užití, se kterými musíte souhlasit, abyste mohli pokračovat. (Samozřejmě můžete i nesouhlasit a práci ukončit.) Pak už se objeví samotné okno instalace, ve které zvolíte instalační adresář a adresář, do kterého se vytvoří symlink na binárku. Dole je ještě tlačítko pro volbu základní instalace, ale další možnost u něj není, takže je šedivé a nepoužitelné. Časem se třeba objeví možnost custom instalace.

Okno instalátoru

Samotný instalační proces u mě trval čtyři sekundy. Poté je vše připraveno. Na disku vznikne adresář, který má skutečně předeslaných 46 MB. Kromě toho je ještě v home umístěn adresář .googleearth, do kterého si aplikace ukládá svá nastavení a především v něm cache obrazových podkladů, které si program stáhne z internetu.

Žádné Wine? Žádné Wine!

Po prozkoumání obsahu adresáře je jasné, že se v něm nenachází ani stopa po Wine jako v případě programu Picasa. Vše je tedy plně binární a jedná se o plnokrevný linuxový program. To je pravděpodobně také důvod jeho rychého a plynulého běhu. Program si s sebou nese i některé knihovny, aby byla jeho instalace na všech systémech stejně bezproblémová. Je vidět, že si dal Google záležet.

Spouštíme a pracujeme

Pokud jste si nechali vytvořit standardní symlink, stačí jednoduše do konzole napsat ./googleearth a program během několika málo sekund naskočí a je přípraven k použití.

Startovací splash screen

Pokud znáte starší verzi, asi vás překvapí změna designu. Zmizel ovládací panel, který zabíral zbytečně prostor tomu hlavnímu – mapám. Vpravo nahoře se objevily nové přehledné ovládací prvky pro rotaci Země, posun, náklon a podobně.

Google Earth bezprostředně po startu

Ovládání aplikace je vcelku intuitivní a používá se k němu především myš. Levým tlačítkem aktivujete plynulou rotaci planety, kolečkem a pravým tlačítkem zoomujete. Mapy se automaticky načítají z internetu a ukládají do už zmíněné cache. Kvalita celé práce je silně závislá na rychlosti připojení. I na pomalých linkách ale vše funguje, jen si prostě déle počkáte na dokreslení povrchů.

V panelu Layers si můžete zapínat jednotlivé vrstvy zobrazení jako jsou státní hranice, budovy, silnice, terén, popisy měst, letiště a podobně. Vše se okamžitě nahrává z internetu a interaktivně vykresluje.

Ukázka nerovnosti terénu – Alpy

Budovy v New Yorku

K dispozici je samozřejmě také vyhledávání, takže pokud se potřebujete dostat ke konkrétnímu místu, stačí zadat jeho název a Google Earth vás k němu plynule přenese.

Chybky a problémy

Nic není bez chyb a když nic, tak ani Google Earth pro Linux. Musím uznat, že jsem ani jednou nezaznamenal pád nebo jinou havárii programu. Občas jsou ale bohužel vidět problémy s grafikou, vypadávající části map a chyby v zobrazení.

Program také občas odmítne stahovat podklady, zastaví se komunikace se serverem a je konec. Pomůže jen restartování programu, po kterém už zase vše funguje dál.

Závěr

Google Earth je každopádně velmi zajímavý a užitečný kousek programu. Přestože se jedná o beta verzi, vše funguje hladce a až na pár výše zmíněných nedostatků jsem se nesetkal s vážnými problémy. Předpokládám, že než vyjde ostrá verze, zapracuje Google i na oněch drobnostech a přinese nám vyladěný kus software. Každopádně už teď je to výborný program a jeho portace na Linux si zaslouží jedničku s hvězdičkou.