Názory k článku
Grafika na osmibitových počítačích firmy Sinclair II

sam coupe mal o rychlejsi CPU – 6 MHz, kvoli casovaniu pamati bol vsak len o malo rychlejsi ako ZX spectrum – tusim 14%…

Uvažovat čistě o rychlosti je trochu zavádějící. V graf. módu 1 s obrazovkou kompatibilní se ZSX (6912 bajtů) je SAM zpomalován přibližně na úrověň Spectra. Jinak má rychlost větší, v závislosti na grafice a konfiguraci paměti. Plných 6 MHz běží však jen v ROM či extra 4 MB paměti.

Vzhledem k potřebě přesunovat data v 16 barevné (4bitové grafice) v 24576 bajtech je i běžná rychlost 4,5 MHz pěkně pomalá… Dodnes se divím, že bez DMA byly vůbec realizovány některé hry. Viz Lemíci. A to ještě autoři nepřišli na všechny triky. Když byli nedávno Lemíci patchováni pro nový DOS (pro IDE a CF karty), bylo ještě vykreslování herní obrazovky urychleno.

Výrobce udělal „jedinou“ zásadní chybu – nestačil dodat počítače včetně disketových jednotek na vánoční trh v r. 1989 – a ty co dodali, měly DOS, který automaticky nebootoval… Pak už bylo na cokoliv pozdě.

Sprajty bych mu osobně nevyčítal, spíše rychlost, větší paletu barev, absenci 16bit procesoru, větší ROM či modularitu ROM systému. To je věc názoru…

všechna pro a některá hlavní proti… mám snad uvedena v těchto článcích:

http://sam.speccy.cz/uvod.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Sam_Coupe

Pravda je, ze vyrobce s vyvojem a vyrobou spechal, aby stihl zacit prodavat jeste na vanocnich trzich (klasicka nakupni horecka). To se nepodarilo, navic byly chyby v ROM, ale ten pocitac „zabil“ prave opozdeny vstup na trh.

Dalsi rok uz bylo z hlediska obsazeni nejake vyznamne pozice (ktera by pritahla vyvojare, potom zakazniky atd.) pozde, k dispozici jiz byly pocitace dalsi generace (a lidi z vychodni Evropy, co na Commodory a Atarka nemeli penize, je nemeli ani na puvodni Spectra, takze tam vznikl treba velmi zajimavy Pentagon nebo Scorpion, z cehoz vsak Sinclair nedostal ani libru :-).

Je těžké srovnávat Atari, Commodore a spol. založené na procesoru 6502, 6510 apod. a na druhé straně počítače s procesorem Z80, zvláště tak jednoduché kontrukce jako ZX Spectrum či SAM Coupé, který měl 6 obvodů… To je jako oheň a voda.

Zajímavé je, jak jej hodnotili v době vzniku http://sam.speccy.cz/clanek.html (a odkaz na časopis Crash).

Myslím, že tehdy tábory uživatelů byly skrze jiné periferie i binárky tak oddělené, že SAMa s C64 nikdo nesrovnával.

Zaujalo ma napríklad tých 224 cyklov na riadok pre ZX Spectrum… taká náhla spomienka že som s tým číslom asi kedysi pracoval, v „monitore“ perfektného českého vývojárskeho nástroja Prometheus, ktorý pri krokovaní aj rátal takty a snažil som sa aby som to mal v každej vetve ako násobok štyroch… sranda, spomienka vyvolaná číslom. :-)

Pripomenulo mi to aj program tiež myslím od Proximy, ktorý mal skrolujúci text v borderi POD obrazom, vyvaľoval som na to oči ako blázon, že ako to mohli vyčasovať (vraj sa dalo zisťovať či lúč práve kreslí v obraze alebo v borderi? potom by sa dalo čakať či už je dostatočne dlho mimo). Takže ja som bol ako mládenec v šoku pod stolom a okoloidúci rodič nechápal čo na tom vidím. ;-)

Obrázek 4: Tento úvodní obrázek je hře Tomahawk (simulátor stejnojmenného vrtulníku) obsahoval pouze 6 barev.

Pohopitelne sa jedna a aj na obrazku je nakresleny AH-64 Apache, cize povedat ze sa jedna o simulator stejnojmmenneho vrtulniku nie je spravne, iba hra sa tak volala

he, he :-) na sklonku své spektrácké kariéry jsem po nějakých pokusech upravil loader z kazety tak, že v borderu nad obrazem zobrazoval čas nahrávání nebo jiný údaj. znamenalo to povolit přerušení (volané tuším po vykreslení obrazu na tv, asi to tu bylo zmíněno) a trochu víc pracovat s kalkulačkou ;-)

Počas nahrávania?? No neviem… to sa nedá. :-)

O hre počas loadovania viem, neviem či to nebolo niečo ako Arkanoid…

Ja som vo svojom vrcholnom diele Something Happened 2 mal vlastnú loadovaciu rutinu (s iným časovaním 0/1, keby to človek skúsil kopírovať bežným programom tak bude mať samé nuly), tá robila pásy okrem borderu aj v dvoch riadkoch (16 bodov) cez obraz (práve pomocou rýchlej push inštrukcie), ale to bolo jednoduché, stále to bolo oveľa kratšie ako nula na kazete.

Dá, ale nemá to nic společného s přerušením a nebude to fungovat spolehlivě. Na mém Didaktiku Gama jsem to rozchodil, ale u kamaráda se ZX Spectrum to nefungovalo. U jiného se ZX Spectrum 128K pro změnu ano.

Trik je v tom, že se smyčka pro nahrávací rutinu částečně „rozmotá“. Tam kde jsou podmíněné skoky vzad se napíšou podmíněné skoky dopředu a obě větve se „vyváží“. Je to sice paměťově docela náročné, ale vypadá to jako těžká machrovina :) Nejtěžší bylo správně si spočítat kdy zavolat HALT. Ten byl nutný, protože jinak text náhodně poskakoval o „pixel“ doprava. Ale nesměl se provést moc brzo, protože časová prodleva by rozhodila loader. No a tady jsme u toho, proč to na některém počítači fungovalo a na jiném ne.

Co takhle uzpusobit zaznam tak, aby se ten halt dal bezpecne udelat 50× za sekundu. Treba vzdy na konci cyklu mit jinak casovanou hranu, ktera oznami loaderovi… tady udelej HALT. V zaznamu pak mit za haltem prostor pro nakrelseni casu.

Na Commodore 64 se podobné legrácky taky dělaly a říkalo se tomu „IRQ loader“. ;-)

Prosím o vysvětlení či o opravu textu: „Vzhledem k tomu, že se časování při vytváření obrazu od původního Spectra odlišovalo, nebylo například možné spustit některé hry, popř. je bylo nutné vhodným způsobem upravit.“.

Nepatrná odlišnost v časování přece nevadí, byla podobná jako u Didaktiku M či ruských klonů, koneckonců v časování se liší i Spectrum+2A či +3.

Která hra nefungovala? To spíše občas probliknul špatně sesynchronizovaný obraz či vykreslovaný „sprajt“.

Další blud autora. Žádná taková hra neexistuje. Časování se používá v demech pro multicolory a zvláštní efekty (použito jen v několika málo hrách), tam použitý klon ZX hraje roli. Že by nějaká hra kvůli časování takovýchto efektů vůbec nepracovala či dokonce nešla spustit na daném klonu je nesmysl.

poněkud se mi nezdá ten dithering na osvitové jednotce. není to pavle nějaký tvůj zažitý omyl? dithering není tiskový rastr a osvitka naopak má za úkol dělat obraz (separace) absolutně ostré.

Na osvitovkach jsem mel na mysli halftone dithering, ktery nahrazuje klasicky (a IMHO uz nepouzivany – pouze pri hlubotisku) autotypicky rastr, navic jeste rozdeleny na barevne slozky (kazdy rastr je pootocen o jiny uhel).

Ono se v nekterych clancich pise, ze pri ditheringu se do obrazku zavadi sum (klasicke dith. algoritmy pro zarizeni s malym rozlisenim, to osvitovky jiste nejsou), ale i halftoning patri mezi ditheringove metody.

Jen pro upřesnění – osvitka žádný dithering nedělá. Ta pouze osvítí médium přesně tím, co mu dodá RIP (raster image procesor), což je jednotka, která se stará o převod obrazu a textu do dat pro osvitku a tedy dělá i dithering. RIP je buď samostatný kus hardwaru (např. EFI Fiery), nebo nyní už téměř výhradně software (Harlequin, EFI Best).

.

A v tisku (myšleno ofsetovém) se jednak používá zmíněný autotypický rastr, ale také rastr stochastický, který více odpovídá klasické představě ditheringu pomocí šumu. Stochastický rastr dokáže poskytout větší barevnou hloubku, ale je náročnější na sladění všech částí procesu.

.

Stochastický rastr je ale přesto velmi snadno k vidění – využívají ho inkoustové tiskárny. A pochopitelně mají svůj RIP – buď zabudovaný, nebo řešený formou ovladače. Koneckonců RIP je součást každé tiskárny kromě čistě znakových – ať už to je obvod nebo jen ovladač.

.

.

P.S.: jsem zvědav, kdy redakce něco podnikne s formou diskusí. Sledování nových příspěvků je stále nepoužitelné. Už zde diskuse prakticky nevyužívám a kvalita článků je dlouhodobě klesající. Ach jo. :(

RIP uz dnes neni soucasti osvitove jednotky? Hmm, dalsi pokrok, ale to se da cekat, kdyz dnesni PCcka a datova rozhrani jsou tak rychla. Takze dnesni osvitky uz dostavaji primo bitmapy, ktere tisknou, RIP je v PCcku?

Presne tak. RIP je dnes temer vyhradne v podobe klasicke softwarove aplikace instalovane na WIN/MAC. Vystupni rozseparovane bitmapy (tiff) se pak posílají do PC se softwarem obshlujici zarizeni CTP (computer to plate), kde se z nich pomoci laseroveho osvitu vytvori jednotlive kovolisty pro ofsetovy tisk. Tudiz odpada meziproces osvitu filmu a jeho nasledne prekopirovani na kovolisty, cimz se setri cas a zvysuje kvalita (ostrost) tiskoveho bodu. Klasicke filmove osvitky se uz pomalu stavaji minulosti… Mimochodem softwarovy RIP jsme u nas pouzivali uz v roce 1997 na pentiu 90MHZ, 64 MB RAM, WIN NT…

Diky za info. Asi uz starnu :-), pamatuji jeste, ze jsme nosili do osvitky klasicke PostScripty a napjate cekali, co vlastne po rozrastrovani a osvitu vyleze :-), bylo to totiz docela drahe a nastaveni PS vystupu pro osvitku byla, co si pamatuju, docela magie.

Nakonec nejlepe vychazely veci z TeXu, tam se veskere rastrovani delalo jeste v DVI ovladaci, takze vysledkem vlastne byly take bitmapy (pismenka v bitmape, ktera odpovidala rozliseni osvitky, tehdy neco pres 2000 DPI), akorat obalene nekolika PS prikazy, ktere ty bitmapy spravne umistily na medium.

ale urcite to bylo uz v dobe, kdy byla Pentia bezne k dostani, zadna novinka

Autotypický rastr při hlubotisku?!!?? To se mi nějako nezdá. Nepoužívá se hlubotisk na ty drahé barevné velkoformátové knížky tištěné na kříďáku právě proto, že umožňuje měkké polotónové přechody právě bez použití rastru?

No ofsetovy tisk (tisk z plochy) je prece jednou z forem hlubotisku, dnes asi tou nejpouzivanejsi pro bezne tiskoviny.

Tak to zcela určitě ne. Hlubotisk je konkrétní technikou tisku z hloubky, zatímco ofset je konkrétní technikou tisku z plochy. A tisk z plochy se od tisku z hloubky diametrálně liší (mnohem více, než se od sebe liší tisk z výšky a tisk z plochy). Při ofsetu se dá tónování jednou barvou ovlivnit jen jedinou věcí – plochou zrna (v praxi obyčejně zarovnaného do pravidelného rastru). Při hlubotisku se jednobarevné tónování ovlivňuje dvěma parametry – plochou zrna (jež obvykle není v žádném rastru) a hloubkou zrna, jež ovlivňuje plošnou hustotu barvy přenášené na papír a tedy i její výsledný odstín, což je efekt u ofsetu nebo knihtisku naprosto nemyslitelný. Vizuální efekt hlubotisku je shodný s fotografií – kde opět zrno není v rastru a může mít různé odstíny, dané délkou a intenzitou exposice – a právě to z hlubotisku dělá supr čupr techniku pro extra kvalitní reprodukce – jsou to vlastně přesné kopie analogových fotografií.

Nevim, ale matne si vzpominam ze 68000 mela vnitrni sbernice 16tibitove. Pouze registry byly 32 bitove a mikrokod se staral aby budil dojem 32bitoveho stroje. Takze napriklad 32bitove scitani se v 16tibitove ALU delalo nadvakrat. Opravdu 32bitova byla az 68020. Ovsem nevim jestli 68008 byla uvnitr 8mibitova, nebo to byla jen 68000 s externi 8mibitovou sbernici.

Jinak pekny clanek.

Jaké byly sběrnice (ať už vnější nebo vnitřní) je celkem vedlejší. Z toho plyne pouze to, jak rychle se budou přesouvat data a vykonávat určité operace. Z hlediska šířky registrů, instrukcí, adresovatelnosti paměti je jakýkoliv 680×x plně 32bitový procesor.

Podle této definice je Z80 16-bitový procesor. Má 16-bitovou aritmetiku (ADD HL,DE) i 16-bitové přístupy do paměti (LD HL,(1234)) – ale jsou samozřejmě pomalejší, protože sběrnici má 8-bitovou.

Z80 rozhodně není 16 bitový a to právě proto, že 16 bitpové jsou tam jenom ty části týkající se adresování paměti. Logicky, se čtvrtkilem paměti by se nedalo skoro nic dělat. Obobně bys pak mohl tvrdit, že 286 nebo zmíněný 68000 není ani 16bitový CPU, protože naadresuje řádově megabajty paměti namísto 64kB.

Já to vidím takhle. Pokud daný procesor má 32bitové registry, 32bitový SP a PC (bez ohledu na to, kolik bitů je reálně vyvedeno z pouzdra v podobě sběrnice a tedy kolik můžu aktuálně osadit RAMěti), tak je to plně 32 bitový procesor i když z důvodu ceny nebo čehokoliv jiného má sběrnici ošizenou. když ho totiž vezmu (nebo nějakého nástupce), tak k němu opravdu ty přímo adresovatelné 4GB připojím, datovou sběrnici si můžu udělat třeba tříkanálovu DDR (to už jsem na X násobku 32 bitů) a přesto se z hlediska programátora a programu naprosto nic nezmění. Kromě rychlosti samozřejmě.

No ale vzdyt to tu BLEK pise ze podle tyhle definice je Z80 16tibitova, protoze nejen adresovani ale i aritmetika se da delat na 16tibitech jednou instrukci (sice ma omezeni na zdrojovy a cilovy registry, ale to zas jina vec).

Nebo jinak. Kdybych vzal Z80tku, pripojil k ni ROMku nejakou malou RAMku a porty abych mel vic ‚nozicek‘, do ROMky dal program kterej bude emulovat 68000 a cely to integroval na jeden chip tak ze by to bylo kompatibilni s 68000 (jenom o hodne pomalejsi), co by to bylo? 8, 16 nebo 32 bitovy procesor?

Mozna by bylo lepsi to rozlisovat podle sirky operandu, ktere jdou do ALU a podle sirky interni sbernice (ale pravda, tyto dva udaje se muzou lisit). Treba secitani, i kdyz nektere osmibitove CPU mely instrukce pro soucet 16bitovych cisel, se vetsinou provadelo nadvakrat – nizsi bajt, vyssi bajt.

U Z80 ma interni datova sbernice sirku 8 bitu, interni adresova sbernice (po ktere krome adres putuji o obsahy SP, PC, IX apod.) ma bitu 16, ale ALU je pouze osmibitova – na vstupu jsou 2 osmibitove hodnoty + C, na vystupu 8 bitu + stavy (C,Z,…)

On se Z80 také někdy označoval jako 8/16 bitový, právě díky těm aritmetickým instrukcím počítajícím s „dvouregistry“, jenže v tom označování xbitovosti procesorů je tradičně pěkný zmatek, protože někdo to označuje právě podle registrů, někdo podle šířky datové sběrnice, tedy té vnější, ještě jsem viděl nějaký jiný způsob, ale tak hrozný že si ho ani nepamatuji… :-D
Takže podle datové sběrnice, 8088, ač s šestnáctibitovým vnitřkem z 8086, byl jen osmibitový (to spáchali aby k němu šly připojit levnější osmibitové čipy), stejně tak dvaatřicetibitový 386SX byl z tohohle pohledu jen šestnáctibitový.
S tím adresováním je to blbost, protože třeba skutečně osmibitový 8008 uměl adresovat jen 16KB, takže by měl být podle registru PC čtrnáctibitový? Navíc tam jde především o množství najednou přenášených dat, adresování paměti je jiná kapitola.
Nejjednodušší by bylo označování právě podle šířky pracovních registrů, hlavně toho akumulátoru, ale tam to komplikuje třeba zrovna ta 68000. Pak bych mohl říct že Amiga 500 je šestnáctibitový mikropočítač s dvaatřiceti­bitovým procesorem 8-O Takže takhle to asi také nepůjde.

Snad jsem to v článku nepřehlédl, ale ZX Spectrum mělo ještě jednu vychytávečku. Okraj obrazu se dal nastavit do jedné z osmi barev a pokud se barva měnila dostatečně rychle a synchronizovaně, dal se v horním okraji psát text.

V poslední kapitole je drobná nepřensot týkající se hry International Karate. Na obárzku s verzí hry pro C64 je ve skutečenosti hra International Karate plus, což je graficky dost podstatně vylepšené pokračování této hry. Původní IK vypadá na Atari XL/XE i C64 graficky prakticky identicky. Obdobně IK+ existuje i ve verzi pro Atari a vypadá opět prakticky identicky.

„nejprve první řádky z každého bloku (první řádek na obrazovce, řádek číslo 64 a řádek číslo 128), potom řádky posunuté o sedm pixelů dolů atd.“ – ale tohle je přece nesmysl! Jak je to dlouho, co jste viděl ZX Spectrum? :)

jj, jsem se do toho zamotal :-( To adresovani je tak, jak je naznaceno v prvni kapitole, bity pro bloky maji pozice 12 a 13.

Už se to tu diskutovalo. Nejpravděpodobnější teorie je, zjednodušení rutin malující text na obrazovce (protože navzdory grafického výstupu si myslím, že hlavní tíha byla stále na textu). Přechod na další mikrořádku byl prováděn jednoduše tak, že se inkrementovala horní půlka 16 bitového registru. To znamená připočíst 256 bajtů. A právě jedna třetinka obrazovky má přesně 256 znaků, čili 8×32 = 256. Kdyby to bylo po řádcích, muselo by se připočítat 32, kdyby mikrořádky následovali až po řádcích, bylo by to 768. To jsou všechno čísla, jejich přičítání zabralo na Z80 víc taktů a víc registrů, než jednoduché přičítání jedničky k horní půlce adresového registru.

Navíc, současně se zobrazením znaku se musel nastavit příslušný atribut. Po nakreslení znaku stačilo už jen vyšší půlku adresy posunou 3× vpravo a odečíst jedničku. Výsledkem byla adresa v atributové oblasti (po přičtení čísla 16384, které se dá realizovat i osmibitově v horní půlce adresového registru)

Něco o tom tu bylo také minule, já si vzpomínám že v BASICu to bylo s grafikou ještě divočejší, protože zatímco „první znak“ začínal vlevo nahoře, tak „první bod obrazovky“ byl vlevo dole :-D Nejlepší způsob by asi byl nahlédnou to výpisu ROM, na netu se vyskytuje anglicky i česky v opravdu velkém množství míst. Doporučuji tu poslední.
Když pomineme maximální jednoduchost a rychlost rutin při zachování spousty funkcí, a že jich tam bylo, tak hlavním důvodem pro použití tak (zdánlivě) nelogického uspořádání obrazovky byla především cena, ono by to Spectrum samozřejmě šlo udělat jinak – lépe(?), ale stálo by potom skoro tolik co C64! Tenhle kousek kódu (15 instrukcí) se stará o vykreslení znaku, pak se ještě nastavují atributy, to mi připomnělo že kromě osmi standardních barev (0–7) existovaly ještě dvě další: 8 – transparentní, a 9 – kontrastní. Vzpomenete si ještě někdo, k čemu byly dobré?

Transparentní a kontrastní? Neznám. Jinak já měl barev 15: 0. Černá

1. tmavě modrá
2. červená
3. fialová
4. zelená
5. světle modrá
6. žlutá
7. bílá

A od barev 1 až 7 ještě verze se zvýšeným jasem (bright). Existovaly klony ZX Spectra, které měly barev 16 – černá se zvýšeným jasem vypadala jinak než „obyčejná“. S čímž ovšem většina grafiků nepočítala a podle toho obrázky při zobrazení vypadaly :-)

Ony tyhle dvě barvy byly tak trochu tajné, na klávesnici nebyly vypsané a třeba v návodu Didaktiku Gama je odbyli jednou větou. I když on celý ten návod byl hóóódně stručný, o to víc jsem si vyhrál při experimentování :-)
O té „světle černé“ jsem něco četl, ale nepamatuji si, kde se to vyskytovalo. Nemělo to zrovna to Mistrum z AR? Mě spíš docela štve, že eMko i Kompakt mi na barevné televizi jedou jen černobíle, jak přes anténu tak i přes Video :-(

Transparentni barva znamenala, ze příslušná barevná informace se zachovala, tedy nepřepsala se. Jinými slovy, pokud se psalo někam, kde bylo modre pozadi, tak pakliže člověk nastavil PAPER 8, zůstalo tam modré pozadí. Pokud zrovna nedal zároveň INK 8, způsobilo to, že se měnila jen barva inku

Transparentni se musel kombinovat s druhou barvou. Pokud dal člověk INK 9, pak barva popředí byla bílá, pokud barva pozadí byla tmavá, a naopak. Podobně se to dalo udělat s PAPER 9, který se pak nastavoval podle popředí.

Opravte mne, pokud říkám něco blbě. Už si nepamatuju, jak se řešilo zachování blikání, či brightu

Oprava, v druhém odstavci nahraďte slovo Transparentní slovem Kontrastní

Říkáte to správně, transparentní prostě atributy neměnila, zůstaly u každého přepsaného znaku tak, jak byly po předchozím tisku. Kontrastní byla ještě zajímavější, pro barvy 0–3 byla bílá, pro 4–7 černá, když díky (zase zdánlivě podivnému) seřazení barev na Spectru stačilo testovat jediný bit… Mělo to jedinou výjimku, pod kontrastním INKem se kontrastní PAPER ignoroval. Ilustrační foto, kde jsou trochu vidět i atributy a současné použití grafiky a textu.
FLASH a BRIGHT mohly být 0, 1 nebo 8, se stejnou funkcí jako u těch barev, kdy transparentní neměnily předchozí nastavení.
Ještě doplnění k té grafice, i „kreslící“ obrazovka měla v BASICu jen 22 řádky, poslední dva byly tzv. dialogové, třeba pro INPUT, takže použitelný rozsah obrazovky měl jen 256×176 bodů.

Na ZX spectrum nebylo až tak podivné řazení barev. Používalo se řazení GRB

G R B
0 0 0 – cerna
0 0 1 – blue
0 1 0 – red
0 1 1 – magenta
1 0 0 – green
1 0 1 – cyan
1 1 0 – yellow
1 1 1 – white

Světlejší barvy jsou víceméně ty, co obsahují zelenou složku (což zní logicky)

Libi se mi, ze na stare technologie jsou v clanku pouzity moderni pojmy, napr. framebuffer… Na druhou stranu je tady opakovana stara nepresnost „Textově-grafický režim 512×192 pixelů (znakově cca 85 znaků na 24 řádků)…“

Je to obyčejná grafika 5121922, podobne jako 2561924 Znaku udelam v teto grafice nejcitelneji 6424, ale take treba 8519 nebo prtavych 128*32.

Omlouvam se za zmatky. Je jasne, ze se jedna o klasicky bitmapovy rezim (jak je u speccy-like pocitacu obvykle, ma to sve vyhody i zapory). Mel jsem tim na mysli to, ze je urcen hlavne pro zobrazeni textu a to jeste pri pouziti na monitoru, protoze 512 pixelu na radek bezne televize nezobrazi.

To cislo 85 je vysledek 512/6 (pet pixelu na sirku znaku+1 pixel mezera), to je jeste na hranici citelnosti a predevsim dostaneme „profi textovy rezim“ 80 znaku na radek.

To „profi“ dneska vypada smesne, ale pred cca 20–25 lety se terminaly nebo pocitace, ktere mely 80×24 nebo 80×25 povazovaly za profi zarizeni, zatimco osmibitaky s 32/40/64 ne (mimochodem jeste nedavno jsem videl Atari ST v monochromatickem rezimu, ktere bylo pouzito prave jako terminal k nejakemu Unixovemu stroji).

jiste taky je to „Color Personal Computer“ a ne nejaky „Color Home Computer“ :-) Ale to spis 664.

Jinak presne toto rozliseni (a velikost framebufferu, 16kB) mela i „profi“ karta CGA, coz tedy v porovnani s STckem a hlavne Amigou byt docela vysmech. Jestli se nemylim, tak CPC pouzival stejny typ Motoroly jako CGA a MDA.

Souhlas. Počítač s 80 znaky byl profi. Viz C128D a jeho druhý grafický čip. SAM byl poloprofi, ale díky MIDI byl klidně srovnáván s Atari ST :-) Díky za články, myslím, že kolegové budou více trpěliví, když si připomeneme, že článrk píše nespectrista.

IQ-151 s modulem Grafik + TV Merkur 512 bodů na řádek zobrazovaly ;-)

Jsem si teď vzpoměl na jeden bastl, co vyráběl muj otec. Bylo to světelné pero. Nikdy to nedodělal, ale teprve po delší době jsem pochopil, jak to mělo fungovat (a obávám se, že otec to nedostavěl, protože to až tak moc nepochopil … vyráběl to podle návodu tuším v Amaterském Rádiu).

Světelné pero bylo zařízení jako myš akorát se ukazovalo na obrazovku, jakoby dnešním stylusem. Snad to nemusím dál popisovat.

Princip byl jednoduchý. Jednoduchy KO se připojit přes další obvody ke sběrnici vyvedné vzadu na ZX Spectrum. Prográmek neustále sledoval jednu bránu. Světelné pero obsahovalo fototranzistor, který se sepnul, když na obrazovce šel kolem paprsek. Podle počtu cyklů od počátku kreslení obrazovky (synchronizace byla s přerušením, nebo s instrukcí HALT) se přes kalibrační tabulku odvodila poloha pera. Škoda, že jsme to tehdy na ZX Spectrum nerozběhali, před příchodem myši by to byla dobrá hračka.

Po tom jsem tenkrát strašně toužil, používali to také v nějaké televizní soutěži. Nedávno jsem ho pro Spectrum sehnal, ale bohužel bez software, takže ani netuším jestli je ještě funkční.
V microsoftích BASICích byl příkaz ON PEN, který se světelným perem měl pracovat, po stisknutí tlačítka na peru vracel jeho pozici na obrazovce. Akorát že pero k PC jsem nikdy ani neviděl a MS se nějak nedopracoval k tomu, aby zavedl také příkaz ON MOUSE, který by pro to moje hraní byl rozhodně užitečnější :-D Naštěstí to v QBasicu šlo řešit podobně jako u toho Spectra, vložením strojového kódu do řetězcové proměnné a jeho spouštěním, ten se pak staral o komunikaci s ovladačem myši.

Zdarily emulator pocitace SAM Coupe, pro mnoho modernich OS vcetne Linuxu:
http://www.simcoupe.org/

SimCoupe existuje v Fedora 13 (tam jsem jej nahodou objevil), v Ubuntu zatim chybi.. :-(