Java byla v prvních verzích fakt hezký minimalistický jazyk, ale od té doby, co tam přidali enum (nic proti enumům, ale ten javovský z jazyka čouhá jak smeták ze zadku znásilněného vězně). C# nabobtnal ještě mnohem hůř.
"fat, but not strong" jsem tedy fakt neslyšel a rozhodně se s tímto názorem neztotožňuji. Ada je super, až na pár věcí: strašlivá práce s řetězci, neuvěřitelně toporné OOP. Ale jinak ten typový systém, to je fakt namáklost. Jakmile to jednou překladač zkompiloval, tak to fungovalo :-). Ada 95 byla tak na hranici přerostenosti, Ada 2005 (vlastně ani nevím, jestli ten standard schválili) trochu napravuje to OOP, s Javou to IMO souvislost nemá.
Že typování zlepšuje čitelnost, s tím souhlasím. Občas jsem v Pythonu ztracený, když nevím, jestli je ten parametr string nebo int nebo ňejaký šílený objekt. Že program se jednou napíše a pak X-krát čte, to je taky pravda. Že s psaním pomáhá IDE je taky pravda, ale problémem může být spravování takového "vygenerovaného" kódu. Třeba takové gettery settery, to je v Javě mor - hromada balastu, co nemá žádný význam.
Osobně skutečně směřuji k tomu, jazyky, kde je víc abstrakce a míň psaní. Ano, přiznám se, nedělám na velkých projektech...
Názor k článku
Groovy v příkladech: úvod do jazyka
