to je tim ze se do tech 512 byte v MBR (a tam se musi vejit i texty chybovych hlasek !) nevejde o moc vic nez skok na hardcodovanou LHS adresu se zbytkem zavadece. protoze je to absolutni adresa a ne jen cislo sektoru v nejake parition bude takovy skok fungovat i kdyz je smazana parition, poskozeny filesystem... cokoliv. jedine co je potreba je aby tech par (kilo)byte zavadece bylo na svem miste. je to trapne ale smazani parition nebo souboru LILO klidne prezije, pouze skutecne fyzicke prepsani souboru zavadece ho zahubi.
s GRUBem je to trochu slozitejsi, stage15 musi byt rovnez adresovana natvrdo ale dalsi faze, hlavne hledani samotneho kernelu uz maji k dispozici ovladac filesystemu, coz ma tu nevyhodu ze poskozeni filesystemu a podobne radosti nerozchodi. na druhou stranu je mozne nabootovat i jiny kernel takze na rozdil od lila neni problem po opraveni problemu (samozrejme po nabootovani z jineho media) strcit do bedny disketu z GRUBem a nabootovat _puvodni_ kernel na opravenem systemu. coz je zasadni rozdil oproti lilu, coz rychle zjistite pokud cilovy kernel zakompilovane nejake vlastni ovladace potrebne pro boot (treba SCSI, korenovy filesystem) zatimco zachrany kernel nekde na CD, o kterem jedine muze mit lilo sajn je uz mit nemusi.
zvladnout sice nezvykle, ale prinejmensim jasne a logicke pravidla jmenovani disku v grubu je pro me rozohdne jednodussi nez se v pripade lila babrat s initrd nerkuli vytvarenim vlastniho boot media
PS
ano, jsem maniak ktery neuznava distribucni jadra a ze zasady kompiluje vlastni, bez initrd a pokud mozno bez modulu
Názor k článku
Guruův kvíz – nerozumím Linuxu
