Zneužitelnost je o něco menší, než jen pouhé nalezení kolize. Třeba u zmíněného kernelu je potřeba najít dva rozdílné soubory dat, které půjdou rozbalit, budou stejně dlouhé a navíc bude ten druhý dávat smysl (tj. obsahovat požadovanou (dis)funkci) - tedy aby to mělo alespoň minimální naději na úspěch. To je už netriviální (resp. méně jednoduché, než pouhé nalezení kolize). Stejně tak teoretická možnost, že se mi podaří nechat si u Verisignu podepsat můj veřejný klíč se smysuplnými hodnotami zvolenými díky kolizi tak, že budu následně schopen vyměnit moje údaje za (slovní) identifikaci eBanky (tj. nalezená kolize neohrozí funkčnost veřejného klíče), pak jim unést DNS a nebo pomocí trojského koně spáchat man-in-the-middle attack. Tj. že uživatel bude komunikovat s mojim serverem a bude si myslet, že komunikuje s eBankou (kontrola popisu certifikátu, MD5 a tudíž i zřetězené kontroly uvnitř prohlížeče bude OK) a já (jako man-in-the-middle) budu eBance předávat pozměněné příkazy k úhradě. Poučení pro publikum - vidíte-li použití MD5 jako ověření identity, pak ověřujte i SHA1. Objevení současné kolize dvou rozdílných algoritmů snižuje pravděpodobnost na násobek obou obtížností. BTW: životnost hashovacích funkcí je omezená časově právě kvůli zvyšování výpočetní kapacity a tím reálnosti (snadného) nalezení kolize. Současné nalezení významného ulehčení je vlastně urychlení procesu stárnutí algoritmu.
Názor k článku
Hašovací funkce MD5 a další prolomeny!
