Hlavní navigace

Historie vývoje GUI (15): textový procesor XyWrite

1. 2. 2011
Doba čtení: 19 minut

Sdílet

V patnácté části seriálu o historii vývoje GUI se již naposledy budeme věnovat textovým procesorům, které pro komunikaci s uživatelem využívaly textové režimy počítačů IBM PC. Popíšeme si pravděpodobně nejzajímavější textový procesor XyWrite, jenž byl používaný například novináři, nakladateli či spisovateli.

Obsah

1. Poněkud neobvyklý textový procesor XyWrite

2. Vznik textového procesoru XyWrite

3. Příkazová řádka – znak profesionálního produktu?

4. Rozšíření textového procesoru XyWrite mezi profesionály

5. Unikátní vlastnosti XyWriteru

6. Systém maker a konfigurovatelné klávesové zkratky XyWriteru

7. Klávesové zkratky procesoru XyWrite III+

8. Neúspěšná aliance IBM + XyQuest

9. Odkazy na Internetu

1. Poněkud neobvyklý textový procesor XyWrite

V předchozích částech seriálu o historii vývoje grafických uživatelských rozhraních jsme si popsali všechny tři nejznámější textové procesory pro platformu IBM PC, které pracovaly v textovém režimu těchto mikropočítačů. Jak WordStar, tak i WordPerfect či PC-Word, byly používány takřka po celém světě a počet jejich uživatelů dosahoval řádu milionů. Ovšem vedle těchto tří textových procesorů určených pro prakticky všechny skupiny uživatelů existovaly i textové procesory specializovanější. Jednou z těchto aplikací je i textový procesor XyWrite dnes již neexistující firmy XyQuest, který sice nikdy nebyl prodáván v takovém množství kusů, jako například WordPerfect, ale jednalo se o produkt, který si někteří uživatelé oblíbili do té míry, že jeho starodávnou DOSovou verzi používají dodnes. To je v dobách, kdy je i půl roku starý software považován (minimálně v médiích) za odpad, poněkud neobvyklé, ale zrovna v oblasti textových procesorů poměrně časté.

Obrázek 1: Rozhraní textového procesoru XyWrite se v několika ohledech podobalo rozhraní používaném v legendárním textovém procesoru TECO, v němž mimochodem vznikla první verze EMACSu. Zde je zobrazena jedna z moderních reinkarnací tohoto doposud (!) používaného editoru. Ovšem způsob zápisu příkazů a maker byl v obou editorech poněkud odlišný – zatímco v editoru TECO se používaly jednoznakové nestrukturované příkazy (které se jen vzdáleně podobaly strukturovanému programovacímu jazyku), v XyWrite byl použitý programovací jazyk s pevně danou syntaxí.

Textový procesor XyWrite byl používán především profesionálními uživateli, tj. lidmi, kteří se živili „chrlením písmenek“; našel například své místo v právnických firmách, v redakcích několika prestižních novin atd. Důvodů relativně velké oblíbenosti této snadno rozpoznatelné aplikace v branži novinářů, právníků a spisovatelů je více – zejména se jednalo o velmi rychlý a nenáročný program napsaný kompletně v assembleru, dále pak o textový procesor podporující tvorbu maker a mapování maker na klávesové zkratky, ale i o editor, jenž měl k dispozici slovník a v pozdějších verzích disponoval i velmi šikovnou (dnes ovšem zcela běžnou) vlastností – jednalo se o automatickou expanzi zkratek, které samozřejmě mohly být specifikovány přímo uživatelem. Nedílnou součástí textového procesoru XyWrite byla příkazová řádka, která v prvních verzích nahrazovala menu a ve verzích pozdějších sloužila jako alternativní a přitom velmi flexibilní cesta k volání interních příkazů editoru i uživatelských ma­ker.

Obrázek 2: Textový procesor XyWrite má taktéž některé vlastnosti společné s textovým editorem Vi či Vim. V obou typech aplikací se totiž rozlišovaly minimálně dva režimy činnosti – prvním režimem byl zápis a spouštění příkazů, druhým režimem práce s vlastním textem. Zatímco ve Vi/Vim se přechod mezi příkazovým a vkládacím režimem prováděl pomocí jiných kláves, než opačný přechod mezi vkládacím a příkazovým režimem (a, i, o, A, I, O vs. ESC), u textového procesoru XyWrite se používala jediná klávesa F5.

2. Vznik textového procesoru XyWrite

Textový procesor XyWrite má svůj původ v systému ATEX, který byl (a vlastně po mnoha modernizacích dodnes je) používán především velkými nakladateli, v redakcích novin a časopisů, ale i některými lidmi z akademické sféry. Tento systém byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století provozován na mainframech, k nimž se uživatelé připojovali pomocí celoobrazovkových terminálů. Jednalo se tedy o obdobu systémů nabízených firmou Wang Laboratories či o konkurenci k levnějšímu, ale výrazně méně funkčnímu systému Displaywriter firmy IBM, s nímž jsme se seznámili minule. V roce 1982 si jeden z programátorů, kteří se systémem ATEX pracovali, koupil osobní počítač IBM PC, ale nebyl spokojen s textovými procesory, které v té době byly pro mikropočítače IBM PC dostupné (jednalo se v počátcích především o již popisovaný WordStar a potom o mnoho dnes již zcela neznámých procesorů spíše horší kvality, z nichž se mnohé nedočkaly ani své druhé verze).

Obrázek 3: Úvodní obrazovka textového procesoru XyWrite III Plus. Jedná se o jednu z nejvíce úspěšných verzí tohoto textového procesoru, která v sobě spojovala jak rychlost a systémovou nenáročnost, tak i poměrně silný jazyk maker a celkovou dobrou konfigurovatel­nost.

Tímto nespokojeným programátorem byl Dave Erickson, který se po svých ne zcela dobrých zkušenostech s aplikacemi běžícími na IBM PC rozhodl, že na základě front-endu systému ATEX vytvoří pro IBM PC takový textový procesor, který by byl určený zejména pro uživatele, kteří profesionálně pracují s relativně dlouhými texty. Dave Erickson založil spolu se svým bývalým kolegou Johnem Hildem společnost nazvanou XyQuest a po několika měsících intenzivní práce (konkrétně již na konci roku 1982) začala tato firma nabízet poněkud neobvyklý typ textového procesoru XyWrite. Jednalo se o zvláštní textový procesor, který se v několika ohledech odlišoval jak od tehdy jasně vedoucího WordStaru, tak i od dalších dvou důležitých textových procesorů – WordPerfectuPC-Wordu (nutno podotknout, že se jednalo o neobvyklý editor především v očích uživatelů mikropočítačů, protože pracovníci užívající například mainframy byli s rozhraním nabízeným XyWriterem poměrně dobře seznámeni z jiných aplikací).

Obrázek 4: Textový procesor XyWrite v režimu, v němž očekává příkazy zapisované na horní (příkazový) řádek. Pod tímto řádkem se nachází řádek se stavovými informacemi a na řádku třetím je zobrazeno pravítko (ruler) s horizontálními pozicemi znaků a taktéž s vyznačením polohy kurzoru a pozice tabelačních zarážek. Toto rozložení textové obrazovky na čtyři oblasti je pro XyWrite typické.

3. Příkazová řádka – znak profesionálního produktu?

Mezi jeden z největších rozdílů mezi textovým procesorem XyWrite a jeho konkurencí patřilo především intenzivní používání příkazové řádky, do níž uživatelé mohli zapisovat všechny příkazy pro manipulaci s dokumenty (na rozdíl od většiny ostatních editorů s příkazovou řádkou byla tato řádka u XyWrite zobrazena v horní části obrazovky, což je ostatně patrné z přiložených screenshotů). Z interních příkazů se jednalo především o příkazy pro načtení, uložení, spojení, vymazání či tisk dokumentů, volání či definici maker, ale například i o příkazy, které spíše patří do kategorie programů určených pro správu souborů. Uživatelé totiž mohli manipulovat s adresáři pomocí příkazů typu MKDIR, CHDIR (CD) a RMDIR. Taktéž však bylo možné zavolat příkaz TREE, který dokázal zobrazit strom adresářů, a to vše v době, kdy tato utilita v samostatném MS DOSu ještě nebyla implementována (ostatně i takovou maličkost, jako je podpora pro práci s adresáři, implementovala firma Microsoft řízená „vizionářem“ až v DOSu verze 2.0 ;-).

Obrázek 5: Zápis příkazu CA neboli CALL, jímž se otevírá soubor uložený na disku nebo disketě (mimochodem, jedná se o soubor obsahující první kapitolu předchozího článku z tohoto seriálu, který byl převeden do kódování bratří Kamenických, textový procesor XyWrite byl spuštěn v DOSBoxu).

Spouštění většiny operací pomocí příkazů zadávaných do příkazového řádku (do něj se standardně přepínalo klávesou F5) sice pro nové uživatele vypadalo neobvykle a možná i poněkud složitě, ovšem novináři či nakladatelé seznámeni se systémem ATEX byli s tímto ovládáním dokonale seznámeni. Není tedy divu, že vydavatelé mnohých deníků, mezi něž patřily například redakce New York Times, Boston Globe či New Yorker, začali postupně přecházet od relativně drahých systémů ATEX k osobním mikropočítačům IBM PC s nainstalovaným textovým procesorem XyWrite. Tomu také napomáhal fakt, že si pracovníci – většinou na přání samotných zaměstnavatelů – celý textový procesor „půjčili“ a odnesli domů na jediné disketě, což by nebylo například v případě PC-Wordu vůbec možné (tento editor totiž na základě konkrétní konfigurace počítače přepisoval některé své soubory, takže pouhé zkopírování celého adresáře s tímto textovým procesorem někdy nevedlo ke kýženému výsledku).

Obrázek 6: Po potvrzení příkazu CA je textový dokument skutečně otevřen, o čemž je ve stavovém řádku uživatel informován. Na tomto řádku se taktéž dozvíme, že se kurzor nachází na první stránce a prvním řádku: P-L:1–1

4. Rozšíření textového procesoru XyWrite mezi profesionály

Velké společnosti, ale například i vývojářské firmy používající XyWrite, oceňovaly i jeho další vlastnost – všechny editované dokumenty se na paměťové médium ukládaly ve formě běžných ASCII souborů, které byly přenositelné i do dalších aplikací. Pouze v případě formátování se do dokumentu vkládaly formátovací značky, ovšem opět v čitelné (a editovatelné) podobě. V tomto ohledu se tedy textový procesor XyWrite podobal spíše kombinaci běžného textového editoru a formátovacího programu typu TROFF či TeX, nikoli běžnějším textovým procesorům, které se i v textovém režimu počítačů IBM PC snažily v co největší míře simulovat WYSIWYG. Na druhou stranu tyto textové procesory používaly proprietární binární formáty, které mnohdy nebyly kompatibilní ani mezi různými verzemi té samé aplikace. Ovšem podpora čitelných a přenositelných souborů se v případě XyWrite neomezovala pouze na vlastní dokumenty, protože v ASCII souborech byly uloženy i další součásti procesoru – nápověda, rozložení klávesnice, konfigurace tiskáren, slovník, chybová hlášení atd., takže tyto konfigurační soubory bylo možné snadno změnit, což zkušení uživatelé taktéž dělali.

Obrázek 7: Pro práci s bloky jsou při implicitním nastavení klávesnice vyhrazeny některé funkční klávesy, především F1, F3, F4, F7 a F8. Všechny klávesové zkratky lze samozřejmě poměrně jednoduše (editací konfiguračního souboru) přemapovat. Povšimněte si taktéž toho, že se v textu objevují některé řídicí znaky, například šipka doleva značící konec odstavce.

Nezřídka se tedy stávalo, že uživatelé textového procesoru XyWrite si svůj oblíbený program nosili s sebou na disketě i se všemi konfiguračními soubory, což bylo snadné, protože například verzi III Plus bylo možné uložit na jedinou disketu o kapacitě 360 kB, na níž se při troše štěstí mohlo uložit i několik editovaných dokumentů. O oblíbenosti XyWriteru v některých oblastech svědčí i to, že se mnozí z jeho uživatelů, kteří v osmdesátých letech minulého století tento textový procesor dennodenně používali, od něj dokonce nemohou odloučit ani v současnosti. Například na jedno technické fórum byl poměrně nedávno zaslán následující dotaz:

I have used DOS-based XyWrite for years and still rank it as one of the best raw text-processing programs. In operating systems as recent as Windows XP Professional, I was able to open XyWrite as an easy-to-use full-screen window. But Windows Vista, which came on my two new Dell PCs, lets me open only a small window for XyWrite. The not-yet-released Windows 7 holds out the promise of rectifying this problem, but I can't find out if its „XP Mode“ will let me open a full-screen window for my old DOS program.

Obrázek 8: Úvodní obrazovka XyWriteru verze 4. Tato verze textového procesoru již nepatří firmě XyQuest, ale společnosti The Technology Group.

5. Unikátní vlastnosti XyWriteru

Poměrně velká obliba textového procesoru XyWrite u určitého okruhu uživatelů však byla kromě existence příkazového řádku ovlivněna i dalšími vlastnostmi tohoto programu. Ve snaze o dosažení co nejvyšší rychlosti textového procesoru byla velká část aplikace XyWrite psána přímo v ručně optimalizovaném assembleru, což bylo v dobách PC XT ale i PC AT velmi důležité a pro dlouhé dokumenty i zcela nezbytné. Zajímavé je, že jeden z vedoucích vývojářů programu XyWrite používal originální IBM PC s mikroprocesorem Intel 8088 taktovaným na 4,77 MHz, a to i v době, kdy jeho ostatní kolegové i uživatelé používali rychlejší stroje PC AT s mikroprocesory Intel 80286, jejichž hodinová frekvence mnohdy dosahovala až 25 MHz. Důvod, proč se tento vývojář dobrovolně spokojil s PC XT, byl jednoduchý – pokud se mu podařilo psát kód takovým způsobem, že pracoval dostatečně rychle i na jeho obstarožním stroji, bylo zřejmé, že bude pracovat minimálně stejně dobře i na počítačích uživatelů.

Obrázek 9: Editace konfiguračního souboru s rozložením klávesnice. Zde si všimněte, že klávesám F7 a F8 jsou přiřazeny kódy 65 a 66. S těmi se setkáme i na dalším screenshotu.

Důraz kladený na velkou rychlost textového procesoru XyWrite i na jeho malé systémové nároky se ukázal být jednou z velkých výhod této aplikace, protože první laptopy na platformě PC měly velmi omezený výkon – a novináři byli jednou z prvních skupin uživatelů, která laptopy ke své práci začala poměrně intenzivně používat (poznámka: slovo laptop je v tomto článku použito zcela záměrně, mladší čtenáři nechť si pod tímto názvem představí obří notebook, mnohdy vážící i 5 kg :-).

Obrázek 10: Editace konfiguračního souboru s rozložením klávesnice. Kódům kláves 65 a 66 (viz předchozí obrázek) jsou přiřazeny příkazy CP (copy block) a MV (move block).

6. Systém maker a konfigurovatelné klávesové zkratky XyWriteru

Textový procesor XyWrite nabízel svým uživatelům taktéž propracovaný systém maker, která bylo možné zapisovat v samotném textovém procesoru, protože makra byla ukládána do prostých ASCII souborů. Makra byla psána v jazyce vzdáleně připomínajícím BASIC a jeho možnosti byly tak velké, že některé firmy dokázaly pomocí maker přeměnit XyWrite na ústřední aplikaci svých kancelářských počítačů, pomocí níž se například posílaly e-maily, zapisovala se docházka, vytvářely se tiskové sestavy atd. S makry a současně i příkazovým řádkem souvisí i další důležitá vlastnost editoru XyWrite – konfigurovatelná klávesnice. Každé klávese na klávesnici počítačů PC XT či PC AT bylo přiřazeno jednoznačné číslo (které ovšem nesouviselo ani s kódem ASCII ani se scan kódy kláves, což však uživatele vůbec netrápilo). Tomuto číslu či kombinaci čísel bylo možné přiřadit jakýkoli příkaz nebo sekvenci příkazů, a to jak příkazů vestavěných, tak i příkazů uživatelských vytvořených pomocí maker.

Obrázek 11: V dnešní době, kdy se paměťové nároky aplikací neměří v kilobajtech v mnoha případech spíše v megabajtech, zaujme následující konfigurační obrazovka, kde je možné zvolit, jaké moduly budou při práci s editorem XyWrite umístěny v operační paměti (konkrétně v konvenční paměti MS-DOSu). Nejedná se přitom o klasické dynamicky linkované knihovny, protože celý XyWrite je představován jediným souborem EDITOR.EXE.

V důsledku to například mohlo znamenat, že s vhodně nastavenými klávesovými zkratkami bylo možné pro některé skupiny uživatelů zcela odstranit nutnost používání příkazového řádku, neboť všechny důležité příkazy mohly být namapovány na klávesové zkratky. Editace klávesových zkratek byla pro filozofii textového procesoru XyWrite typická – soubor s klávesovými zkratkami byl běžným textovým souborem, který bylo možné editovat, zakomentovat libovolný příkaz atd. (samozřejmě bylo možné mít více takových souborů, které se mohly přepínat podle toho, jaký typ dokumentu se edituje – jiné zkratky se hodí pro běžný text a další zkratky pro programování). Současným uživatelům textových editorů typu Vim či Emacs (s nimiž má ostatně XyWrite mnoho společného!) musí tato vlastnost připadat zcela přirozená (Vim může spouštět skupiny auto-příkazů pro různé soubory, Emacs zase podporuje různé módy), ovšem v době uzavřených aplikací a proprietárních binárních formátů, které si firmy střežily jako oko v hlavě to byla věc poměrně nevídaná.

Obrázek 12: Po odstranění některých modulů textového procesoru XyWrite skutečně došlo k uvolnění vzácné konvenční paměti.

7. Klávesové zkratky procesoru XyWrite III+

I přesto, že měl textový procesor XyWrite konfigurovatelnou klávesnici, používala poměrně velká část uživatelů standardní nastavení, už jen z toho důvodu, aby bylo možné psát text bez větších problémů na různých počítačích. V některých firmách, například redakcích časopisů a novin, bylo taktéž důležité, aby na jednom počítači mohlo pracovat s textovým procesorem a samozřejmě i dalšími nainstalovanými aplikacemi více lidí. Malé připomenutí – stále se pohybujeme v dobách DOSu s nemožností souběžného běhu více programů (s výjimkou rezidentních programů a dosti nešťastného pokusu o pseudo-multitasking v podobě DOS Shellu) a nepodporujícího přihlašování více uživatelů ani tomu odpovídající systém práv k adresářům a souborům uloženým na paměťových médiích. Z tohoto důvodu byly standardní klávesové zkratky vytištěny i na plastových (později pouze papírových) šablonách s popisem funkčních kláves, které se daly položit na klávesnici. V případě textového procesoru XyWrite existovaly tyto šablony jak pro klávesnici PC XT s funkčními klávesami umístěnými nalevo od hlavního bloku, tak i pro klávesnici PC AT s funkčními klávesami nad hlavním blokem.

Obrázek 13: Toto je celý obsah adresáře s textovým procesorem XyWrite III+ upraveným tak, aby korektně pracoval v operačním systému Windows. Ve skutečnosti pro samotnou práci postačuje pouze soubor EDITOR.EXE, ale i se všemi podpůrnými soubory lze XyWrite umístit na jedinou disketu o kapacitě 360 kB.

Pro zajímavost jsou níže vypsány standardní klávesové zkratky platné pro XyWrite III+:

             KEYBOARD NAVIGATION                              keys.txt
Operation                            Hot Key              Command Line
----------------------------------------------------------------------
Execute Command  ....................  F9  ............
Go To CMD Line  .....................  F5  ............
Go To Text  .........................  F10 ............
Open File (w/cursor on DIR Listing) .  F6  ............  CA (filename)
Create New File  ....................     .............  NE (filename)
Delete File (w/cursor on filename) ..     .............  DEL
Save  ...............................  ALT s  .........  SA
Store (save and close file)  ........  CTRL s  ........  ST (then AB)
Abort File  .........................     .............  AB
Display Directory  ..................  ALT d  .........  DIR
Begin/End Highlight  ................  F1  ............
Release Highlight  ..................  F3  ............
Highlight Line  .....................  F4  ............
Copy (highlighted text)  ............  F7  ............
Move (highlighted text)  ............  F8  ............
Delete Highlight  ...................  ALT F6  ........
Delete Line  ........................  ALT Delete  ....
Delete From Right of Cursor  ........  CTRL Delete  ...
Undo Last Highlight Delete  .........  ALT F3  ........
Expanded/Normal Mode  ...............  F11  ...........
Toggle Other Screen  ................  F12  ...........
Next Screen  ........................  Shift F10  .....
Display Screen Menu  ................  CTRL F10  ......
Display Save/Get Menu  ..............  ALT F2  ........
Display Memory Menu  ................  CTRL m  ........
Store Save/Get File  ................  ALT F4  ........

Obrázek 14: Ve verzi XyWrite IV se již objevila klasická menu, i když příkazový řádek zůstal stále přítomný.

8. Neúspěšná aliance IBM + XyQuest

Při čtení předchozích odstavců by se mohlo zdát, že textový procesor XyWrite a s ním i firma XyQuest bude mít před sebou zářnou budoucnost, protože dokázala nabídnout produkt, jenž byl oblíbený mezi poměrně významnou skupinou uživatelů. Skutečně to tak vypadalo, zejména po vydání pravděpodobně nejlepší verze tohoto procesoru – XyWrite III Plus. Mnozí uživatelé právě tuto verzi označují za zcela nejlepší textový procesor pro DOS, který kdy vznikl (někteří dokonce dodávají „nejenom pro DOS“ :-). Ovšem na počátku devadesátých let minulého století uzavřela firma XyQuest partnerství se společností IBM, která chtěla upravený textový procesor XyWrite použít jako náhradu za svůj minule zmíněný neúspěšný produkt DisplayWrite.

Obrázek 15: Další změna v textovém procesoru XyWrite IV: konfigurace editoru nikoli (pouze) skriptem, ale s využitím interaktivních dialogů.

To, co zpočátku vypadalo jako velká výhra firmy XyQuest, se ovšem v praxi ukázalo být noční můrou, protože způsoby vývoje softwaru v malé a agilní společnosti s necelými šedesáti zaměstnanci se v prakticky všech ohledech lišily od způsobů aplikovaných v obří IBM (v prudce se rozvíjejícím a tvrdě konkurenčním softwarovém průmyslu pro počítače PC se skutečně musely používat zcela jiné postupy než na mainframech, což si však v IBM velmi pravděpodobně uvědomili až pozdě, například po ztrátě trhu s operačními systémy s GUI). Vývoj nové verze XyWrite, který měl být přejmenován na Signature, tak byl o cca rok a půl opožděn kvůli „nutnosti“ tvorby formální specifikace, přidání podpory pro menu, změny klávesových zkratek tak, aby odpovídaly CUA atd.

Obrázek 16: Hypertextová nápověda k textovému procesoru XyWrite IV.

root_podpora

Nakonec firma IBM dokonce od společného projektu odstoupila a společnost XyQuest byla ponechána svému osudu s tisícovkou disket, na nichž měl být textový procesor Signature vydán. XyQuest se snažila Signature vydat pod názvem XyWrite 4 (použila přitom původní diskety, na nichž bylo logo IBM přelepeno logem XyQuest), ovšem více než jednoleté zpoždění a taktéž problémy, které první verzi XyWrite 4 doprovázely, vedly k tomu, že mnozí zákazníci buď zůstali u osvědčené verze XyWrite III Plus (z čehož XyQuest neměla žádný zisk), nebo naopak přešli ke konkurenčním produktům, především k WordPerfectu. Vývoj sice pokračoval dále až k verzi XyWrite pro Windows (jejímž nepřímým pokračovatelem je textový procesor NotaBene, o němž se pravděpodobně ještě někdy zmíníme), ale na tomto vývoji se již zakladatelé XyQuestu nepodíleli.

Obrázek 17: Staromilci se však ani v XyWrite IV neztratili, protože příkazová řádka byla stále funkční, podobně jako ve starších verzích tohoto textového procesoru.

9. Odkazy na Internetu

  1. It may be time to put XyWrite out to pasture
    http://www.star­tribune.com/bu­siness/57780787­.html
  2. What is xyWrite?
    http://yesss.fre­eshell.org/x/_xyw­hat.htm
  3. the Xy files
    http://www.sa­lon.com/21st/fe­ature/1998/08/2­5feature.html/
  4. Xywrite.com
    http://www.xyw­rite.com/
  5. Whatever became of XyQuest?
    http://yesss.fre­eshell.org/x/_xyq­.htm
  6. XyWrite (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/XyW­rite
  7. IBM Displaywriter – 1981
    http://www.we­look4things.com/sub_dis­playwriter_im­gs.html
  8. IBM Displaywriter (Obsolete Computer Museum)
    http://www.ob­soletecomputer­museum.org/dis­playw/
  9. A timeline history of the IBM Typewriter…
    http://www.ety­pewriters.com/his­tory.htm
  10. IBM DisplayWrite (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Dis­playWrite
  11. IBM Displaywriter (archiv firmy IBM)
    http://www-03.ibm.com/ib­m/history/exhi­bits/pc/pc8.html
  12. IBM Displaywriter System (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/IB­M_Displaywriter_Sys­tem
  13. Nota Bene
    http://www.no­tabene.com/
  14. Charles Simonyi (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Char­les_Simonyi
  15. Robert Metcalfe Twitter
    http://twitter­.com/BobMetcal­fe
  16. Robert Metcalfe (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ro­bert_Metcalfe
  17. Microsoft Has Lost Its Way, Part 1
    http://www.od­dlytogether.com/pos­t/482689886/mi­crosoft-has-lost-its-way-part-1
  18. We look at the word-processing software's history
    http://www.pcad­visor.co.uk/new­s/index.cfm?new­sid=106226
  19. MS Word 5.5 for DOS download
    http://downlo­ad.microsoft.com/dow­nload/word97win/Wd55_­be/97/WIN98/EN-US/Wd55_ben.exe
  20. Microsoft Word for DOS – Today's Free File
    http://downlo­adsquad.switched­.com/2005/11/25/free-file/
  21. W.E.Pete Peterson – Almost Perfect
    http://www.wor­dplace.com/ap/
  22. Wang 1220
    http://www.wan­g1200.org/
  23. Wang Laboratories (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Wan­g_Labs
  24. Wang OIS Emulator
    http://www.cas­s.net/~jdonog­hu/oisemul.html
  25. Data General (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Da­ta_General
  26. Data General Nova
    http://www.know­ledgerush.com/kr/en­cyclopedia/Da­ta_General_No­va/
  27. Orem, Utah (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/O­rem
  28. Apple II series (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ap­ple_II_series
  29. Apple III (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ap­ple_III
  30. Apple museum
    http://applemu­seum.bott.org/
  31. Apple II
    http://applemu­seum.bott.org/sec­tions/computer­s/aII.html
  32. A Brief History of Word Processing
    http://www.stan­ford.edu/~bkun­de/fb-press/articles/wdprhis­t.html
  33. File manager (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Fi­le_manager
  34. PathMinder (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Pat­hMinder
  35. Orthodox File Managers
    http://www.sof­tpanorama.org/OF­M/index.shtml
  36. IBM PC 1981
    200 wordprocesoru pro IBM PC
  37. Microsoft Word (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Mi­crosoft_Word
  38. Hřích mládí: Textový editor PragoText
    http://www.svo­bodat.com/pra­gotext/index.html
  39. VisiCalc Executable for the IBM PC
    http://www.bric­klin.com/histo­ry/vcexecutable­.htm
  40. Support/perip­heral/other chips – 6800 family
    http://www.cpu-world.com/Sup­port/6800.html
  41. Motorola 6845 (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Mo­torola_6845
  42. The 6845 Cathode Ray Tube Controller (CRTC)
    http://www.ti­nyvga.com/6845
  43. IBM Monochrome Display Adapter (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Mo­nochrome_Displa­y_Adapter
  44. Color Graphics Adapter (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Co­lor_Graphics_A­dapter
  45. Wikipedia CZ: Sběrnice: (Wikipedia)
    http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Sb%C4%9Br­nice
  46. Wikipedia EN: Industry Standard Architecture: (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/In­dustry_Standar­d_Architecture
  47. Microsoft Windows 1.03 and other tools, 1985
    http://www.di­gibarn.com/co­llections/sof­tware/microsof­t/windows10/pa­ge01.htm
  48. Windows 1.0 and the Applications of Tomorrow
    http://www.char­lespetzold.com/et­c/Windows1/in­dex.html
  49. Visi On (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Vi­si_On
  50. VisiCorp's VisiOn Graphical User Interface System for IBM and compatible PCs
    http://www.di­gibarn.com/co­llections/sof­tware/VisiOn/in­dex.html
  51. Obrazem: Operační systémy od roku 1981
    http://digital­ne.centrum.cz/o­brazem-operacni-systemy-od-roku-1981/diskuze/un­defined/undefi­ned/?pid=6150
  52. VisiCorp Visi On
    http://toasty­tech.com/guis/vi­sion.html
  53. A Guided Tour of Visi On
    http://www.gu­idebookgallery­.org/articles/a­guidedtourofvi­sion
  54. A Brief History of Computing
    http://trilli­an.randomstuf­f.org.uk/~step­hen/history/8086­.html
  55. Intel 8086 (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/In­tel_8086
  56. Graphical user interface (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Grap­hical_user_in­terface
  57. The Real History of the GUI
    http://articles­.sitepoint.com/ar­ticle/real-history-gui
  58. History of the graphical user interface (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/His­tory_of_the_gr­aphical_user_in­terface

Byl pro vás článek přínosný?