Hrátky z řádky: zpátky do historie

Nastavení

Historie se ukládá do našeho domovského adresáře do souboru .bash_history. Pokud se nám to nelíbí, můžeme si pomocí proměnné HISTFILE nastavit jiné umístění. Máme i další proměnné, kterými můžeme chování historie ovlivnit. Ve výchozím stavu se do souboru s historií ukládá posledních 500 příkazů. Pokud jich chceme třeba víc, změnte hodnotu proměnné HISTFILESIZE. Když zadáte příkaz history, zobrazí se ve výchozím stavu také 500 záznamů. To lze ovlivnit proměnnou HISTSIZE nebo pokud to chceme jednorázově, použijte příkaz history 10. Desítka udává počet požadovaných záznamů.

Pokud by vás zajímalo, kdy byl který příkaz spouštěn, nastavte si po přihlášení proměnnou HISTTIMEFORMAT. Třeba do ~/.bashrc přidejte:

$ export HISTTIMEFORMAT='%Y-%m-%d %H:%M '

Do souboru se bude ukládat i timestamp a výstup programu history bude:

523  2008-06-15 10:55 ls -al

Pokud nechceme některé příkazy do historie ukládat vůbec, stačí nastavit další proměnnou HISTIGNORE=uptime:ls. Odteď nebudou příkazy uptime a ls do historie ukládány. Tady pozor, HISTIGNORE očekává patterny, takže třeba ls -al se uloží. Můžeme používat zástupné znaky, třeba hvězdičku.

Poslední užitečnou proměnnou je HISTCONTROL. V nenastaveném stavu ukládá do historie každý příkaz. Můžeme nastavit několik hodnot:

• ignorespace  – do historie se neukládá řádek začínající mezerou. To se může hodit u některých příkazů vyžadujících heslo (napadá mne třeba testsaslauthd -u username -p password)
• ignoredups – zabraňuje duplicitám, pokud zavoláte hned po sobě několikrát stejný příkaz, uloží se jen jednou
• ignoreboth – oba předcházející společně

Hledání

Tím jsme si vysvětlili, jak je možné ovlivnit chování, teď se podíváme na hledání v historii a její efektivní využití. Můžeme si třeba nějaký příkaz grepnout:

To je ale dlouhé na psaní, trošku si pomůžeme aliasem:

Potom stačí zadat his prikaz a zobrazí se nám všechny výskyty příkazu.

Ale bash umí víc. Pomocí šipek nahoru a dolů se můžeme pohybovat v historii příkazů. Stejnou věc nám umožní i ctrl+p (previous) a ctrl+n (next). Asi nejčastější hledání budete provádět kombinací ctrl+r. Objeví se dialog a do toho můžete začít psát. Najde se naposledy použitý příkaz obsahující daný výraz. Pokud chceme starší nález, stačí zmáčknout kombinaci znovu. A samozřejmě můžeme dál používat šipky, tím se dostáváme od hledaného příkazu nahoru nebo dolů v historii. Enterem provedeme spuštění příkazu, pomocí ctrl+j ukončíme hledání a můžeme vyhledaný příkaz editovat. Pokud příkaz použít nechceme, pomocí ctrl+c můžeme hledání ukončit.

Spouštění

Když chceme rychle spustit nějaký program z historie, stačí zadat:

!prikaz

První odpovídající z historie začínající ‚prikaz‘ se najde a provede. Je to hodně rychlé a trochu nebezpečné, někdy si nemusíte být jisti, co spouštíte. Podobná věc je:

!?slovo

Rozdíl je pouze v tom, že hledá slovo v příkazu a ne jen na začátku. Pomocí !! též můžete spustit poslední příkaz. Příkaz history na začátku řádku vypisuje pořadové číslo příkazu. Další možnost, jak příkaz spustit, je použít právě ono číslo:

!cislo

Pomocí shopt můžeme ale ovlivnit chování !prikaz,!cislo, … . Pokud spustíme:

$ shopt -s histverify

Příkaz se hned nevykoná, máme ještě možnost jej upravit. Opět to můžeme strčit třeba do .bashrc.

Velice pěkná věc je spuštění více příkazů z historie za sebou. Vyhledáte si třeba pomocí ctrl+r první příkaz z požadované sekvence příkazů. Místo enteru ale zmáčkněte ctrl+o. Příkaz se vykoná a do příkazové řádky se vloží následující v historii. Když znovu zmáčknete ctrl+o, opět se vykoná a připraví další. Pokud následující ukončíte Enterem, dál se v historii pokračovat nebude.

Pokud chceme smazat historii, není nutné rovnou smazat soubor .bash_history. Příkaz history -c nám smaže historii, history -r smaže pouze historii právě probíhajícího sezení.