IBM a sedm trpaslíků (dvanáctá část)

Pavel Tišnovský 31. 3. 2011

V padesáté třetí části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se začneme zabývat již čtvrtou společností, která se ve druhé polovině šedesátých let minulého století řadila mezi „sedm trpaslíků“ na poli sálových počítačů (mainframů). Jedná se o společnost General Electric s neobvykle rozsáhlým spektrem výrobků a služeb.

Obsah

1. Společnost General Electric – další ze „sedmi trpaslíků“

2. Základní řada mainframů – GE-200

3. Společné znaky a rozdíly mezi modely GE-215, GE-225 a GE-235

4. Technologie sálových počítačů řady GE-200

5. Periferní zařízení mainframů řady GE-200

6. Konkurence sálových počítačů GE-200

7. Assemblery na mainframech GE-200

8. Programovací jazyky používané na sálových počítačích řady GE-200

9. Odkazy na Internetu

1. Společnost General Electric – další ze „sedmi trpaslíků“

V předchozích jedenácti částech seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme si popsali již tři společnosti, které se ve druhé polovině padesátých a v první polovině šedesátých let soustředily na návrhy a konstrukce mainframů. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na obří IBM, které jsme se více věnovali v úvodních částech tohoto seriálu a taktéž na společnosti, ať už státní či soukromé, které vyvíjely mainframy v Evropě (viz též již uvedený popis některých sálových počítačů zkonstruovaných v SSSR). Pokud zůstaneme u „sedmi trpaslíků“, zabývali jsme se sálovými počítači navrženými firmami UNIVAC (později Sperry-Rand), Burroughs a Honeywell. V dnešním článku upřeme svoji pozornost na společnost General Electric, v jejíž divizi Computer Department sídlící v Phoenixu vznikla mj. například i známá řada mainframů GE-200 následovaná technologicky značně odlišnými řadami sálových počítačů GE-400 a GE-600.

Obrázek 1: Sálový počítač General Electric GE-235.

Zajímavé je, že právě na mainframech řady GE-200, konkrétně na stroji GE-265 (ve skutečnosti se jednalo o GE-235 s přidaným systémem DN-30), byl v polovině šedesátých let minulého století poprvé implementován interpret programovacího jazyka BASIC, což mj. znamenalo, že se možnosti tvorby aplikací přiblížily i uživatelům z řad matematiků, fyziků, statistiků či inženýrů z technických oborů. I když je na tomto místě vhodné poznamenat, že samotný programovací jazyk BASIC byl kvůli některým svým vlastnostem právem kritizován, jeho vliv na rozšíření možností výpočetní techniky mimo tehdy relativně úzkou skupinu programátorů byl v šedesátých a sedmdesátých letech značný. Vzhledem k tomu, že pro společnost General Electric představovaly sálové počítače pouze zlomek jejích podnikatelských aktivit, byly licence na některé z těchto mainframů později prodané dalším společnostem – to se týká například řady GE-600, která začala být po prodeji celé „mainframové“ divize nabízena zpočátku firmou Honeywell a později společností NEC.

Obrázek 2: Jeden blok sálového počítače General Electric GE-225.
Autor fotografie: Ed Thelen

2. Základní řada mainframů – GE-200

Společnost General Electric začala s vývojem vlastních sálových počítačů o několik let později než například firmy IBM či UNIVAC. Ostatně v jednom z předchozích dílů tohoto seriálu jsme si řekli, že General Electric dokonce pro svoje interní potřeby nakoupila několik mainframů UNIVAC II od svého budoucího konkurenta. Vzhledem k tomu, že vývoj sálových počítačů začal v GE až na přelomu padesátých a šedesátých let, byly již první počítače této firmy založeny na diskrétních polovodičových součástkách, tj. jednalo se o mainframy druhé generace. Prvním komerčně nabízeným modelem byl sálový počítač nesoucí označení GE-225, jehož konstruktéry byli Arnold Spielberg a Chuck Prosper, což byli bývalí zaměstnanci firmy RCA (i s touto společností se ještě v dalších dílech tohoto seriálu seznámíme). Technologické parametry mainframu GE-225 byly zvoleny takovým způsobem, aby si tento počítač pořizovaly především bohaté banky, což bylo ostatně i primárním cílem některých dalších výrobců sálových počítačů. Právě z tohoto důvodu byl k těmto mainframům nabízen mj. i balíček utilit nazvaný příznačně BankPac.

Obrázek 3: Procesorová jednotka mainframu GE-225.
Autor fotografie: Ed Thelen

Zatímco aritmeticko-logická jednotka počítače GE-225 zpracovávala pouze binární čísla (podobně jako dnešní procesory), bylo k počítači možné dokoupit i další podpůrné moduly. Pro provádění bankovních a účetních operací byl dostupný modul (řekněme matematický koprocesor), který byl orientován na provádění aritmetických operací s BCD čísly. Naproti tomu se pro simulace a další vědeckotechnické výpočty mohl dokoupit matematický koprocesor provádějící operace s numerickými hodnotami reprezentovanými ve formátu plovoucí řádové čárky (FP – Floating Point). Pravděpodobně nejzajímavějším prvkem tohoto mainframu však byla architektura jedenácti na sobě nezávislých vstupně-výstupních kanálů, které umožňovaly souběžnou práci aritmeticko-logické jednotky a periferních zařízení, což ve svém důsledku pro uživatele znamenalo mnohem lepší využití strojového času počítače a pro samotnou firmu General Electric pak konkurenční výhodu, především v porovnání s mainframy řady IBM 1401 (viz též další text).

Obrázek 4: Pohled na vnitřní uspořádání procesorové jednotky mainframu GE-225.
Autor fotografie: Ed Thelen

3. Společné znaky a rozdíly mezi modely GE-215, GE-225 a GE-235

Řada mainframů GE-200 sestávala z několika různých typů sálových počítačů, které sice byly mezi sebou vzájemně kompatibilní, ovšem rychlost provádění instrukcí i některé základní výkonnostní parametry byly odlišné. Základním modelem byl mainframe GE-225, od nějž byl odvozen levnější model GE-215 se sníženým počtem vstupně-výstupních kanálů a s aritmeticko-logickou jednotkou pracující poloviční rychlostí. Na druhé straně výkonnostního spektra stál zpočátku pouze model GE-235, u nějž byl jednak rozšířen počet vstupně-výstupních kanálů (což zlepšilo propustnost počítače), tak i zvýšena rychlost provádění instrukcí na trojnásobek výkonu nabízeného sálovým počítačem GE-225. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že sálový počítač GE-235 byl spolu se systémem DN-30 nabízen firmou General Electric pod názvem GE-265, i když se po technologické stránce od původního stroje GE-235 vlastně nijak nelišil.

Obrázek 5: Další pohled na vnitřní uspořádání procesorové jednotky mainframu GE-225.
Autor fotografie: Ed Thelen

V následující tabulce jsou vypsány základní rozdíly mezi jednotlivými modely řady GE-200. Povšimněte si, že i když je základní rychlost modelu GE-215 podle tvrzení samotného výrobce poloviční, než v případě základního modelu GE-225 (což je patrné u rychlosti instrukce součtu – 72µs versus 36µs), nejsou ve skutečnosti všechny aritmetické operace vykonávány přesně s poloviční rychlostí. Ani počet I/O kanálů není přesně poloviční. Naproti tomu u modelu GE-235, který dokáže základní instrukce (včetně operace součtu a rozdílu) vykonat třikrát rychleji, než to dokázal mainframe GE-225, bylo díky optimalizacím v zapojení aritmeticko-logické jednotky dosaženo mnohem vyšší rychlosti provádění multiplikativních operací:

Mainframe GE-215 GE-225 GE-235
Kapacita paměti 4,8K slov 4,8,16K slov 4,8,16K slov
Počet I/O kanálů 6 11 2×11
Operace součtu 72µs 36µs 12µs
Operace součinu 342µs 288µs 84µs
Operace podílu 531µs 495µs 85µs

Obrázek 6: Děrovačka děrných štítků.

4. Technologie sálových počítačů řady GE-200

Sálové počítače řady GE-200 v době svého vzniku patřily, jak jsme si již ostatně řekli v předchozích kapitolách, mezi mainframy druhé generace. To znamená, že se jednalo o stroje, jejichž řadič i aritmeticko-logická jednotka byla sestavena z diskrétních pasivních i polovodičových součástek, především diod a bipolárních tranzistorů. Operační paměť, která byla nabízena v kapacitách 4, 8 nebo 16 kiloslov (přičemž jedno slovo mělo šířku 20 bitů), byla zkonstruována z feritových jader. Pro milovníky statistiky uvedu několik zajímavých čísel: sálový počítač v běžné konfiguraci s pamětí o kapacitě 8 kiloslov byl sestaven z cca tisíce plošných spojů, na nichž bylo umístěno deset tisíc tranzistorů, dvacet tisíc polovodičových diod a operační paměť měla cca 186000 feritových jader (musíme počítat i s několikapro­centním nárůstem počtu jader kvůli kódům pro detekci chyb). Celková spotřeba – a tím i tepelný výkon – takového „drobečka“ přesahoval 16 kW.

Obrázek 7: Jeden z plošných spojů mainframu GE-235.

Slova o šířce dvaceti bitů se používala jak pro ukládání binárních čísel zpracovávaných aritmeticko-logickou jednotkou či některým z matematických koprocesorů (BCD unit, FP unit), tak i pro reprezentaci instrukcí zpracovávaných řadičem. V tomto případě bylo dvacetibitové slovo rozděleno na tři části: v prvních pěti bitech byl umístěn operační kód instrukce (tj. o jakou instrukci se jedná – součet, skok, uložení hodnoty do paměti, komparace obsahu registru s hodnotou uloženou v operační paměti…), ve třinácti bitech byla umístěna adresa operandu (přímo tedy bylo možné adresovat pouze prvních 8192 slov, rozšíření na 16384 slov se řešilo pomocí paměťových bank) a ve zbývajících dvou bitech byl umístěn kód určující, jakým způsobem se má modifikovat adresa při provedení další instrukce. Samotný instrukční soubor byl poměrně jednoduchý, už jen z toho důvodu, že sálové počítače řady GE-200 měly k dispozici pouze tři hardwarové registry a čítač instrukcí. O tom, jakým způsobem se tyto mainframy programovaly, si řekneme více až v šesté kapitole.

Obrázek 8: Blok operační paměti vytvořené z feritových jader; celý blok má kapacitu 84×50 bitů.

5. Periferní zařízení mainframů řady GE-200

Firma General Electric přistupovala k vývoji, konstrukci a samozřejmě i k prodeji sálových počítačů způsobem, který se do značné míry podobal přístupu konkurenční firmy IBM. To mj. znamenalo, že si zákazníci mohli pořídit nejenom vlastní mainframe (aritmeticko-logickou jednotku, řadič, operační paměť a napájecí jednotku), ale i poměrně velké množství periferních zařízení vyráběných stejnou společností, u nichž byla z tohoto důvodu zaručena vzájemná kompatibilita i optimální využití strojového času sálového počítače. Popravdě řečeno však byly například některé tiskárny firmy General Electric nechvalně známé svými častými technickými problémy, takže u některých firem docházelo ke kombinaci mainframu řady GE-200 a některé rychlé řádkové tiskárny vyráběné firmou IBM.

Obrázek 9: Zvětšený pohled na feritová jádra tvořící blok operační paměti mainframů GE-200.

V následující tabulce jsou vypsány základní typy periferních zařízení, které se mohly k sálovým počítačům řady GE-200 připojit. U každého zařízení jsou navíc vypsány i jeho základní technologické parametry (jak si můžeme všimnout, některá zařízení byla nabízena ve dvou výkonově odlišných variantách):

Typ periferního zařízení Základní technické parametry zařízení
Magnetický disk kapacita 98304 slov, možnost připojit až 32 jednotek
Jednotka magnetických pásek 200 nebo 556 bitů na palec, rychlost čtení/zápisu 75 palců za sekundu
Čtečka děrných štítků 400 nebo 1000 přečtených štítků za minutu
Děrovačka štítků 100 nebo 300 vyděrovaných štítků za minutu
Čtečka děrných pásek 250 nebo 1000 znaků za sekundu
Děrovačka pásek 110 znaků za sekundu
Řádková tiskárna 900 řádků za minutu (teoreticky až 15 stránek za minutu, tisk na traktorový papír)
Elektronický psací stroj 10 znaků za sekundu
Řadič sériové linky (portu) od 75 do 1600 bitů za sekundu

Obrázek 10: Úvodní stránka manuálu k mainframu GE-235.

6. Konkurence sálových počítačů GE-200

Mainframe GE-225 nepatřil (a ve skutečnosti ani neměl patřit) mezi ty nejvýkonnější dostupné počítače své doby. Bylo tomu právě naopak – jednalo se o počítač se spíše menším výkonem, od něhož se samozřejmě odvíjela i cena, která byla mnohem menší, než v případě těch nejvýkonnějších sálových počítačů. Ostatně GE-225 byl poměrně často používán buď pro přípravu dat pro rychlejší a dražší mainframy, nebo naopak pro postprocessing dat a tvorbu tiskových sestav. Ovšem právě v segmentu relativně málo výkonných a levných mainframů měl sálový počítač GE-225 vážnou konkurenci. Prvním z konkurentů byly počítače řady IBM 1401 (jichž bylo zákazníkům dodáno téměř neuvěřitelných patnáct tisíc kusů), druhým vážným konkurentem pak mainframy Honeywell H-200, jejichž popisem jsme se zabývali v předchozí části tohoto seriálu. Ovšem GE-225 měl oproti mainframu IBM 1401 jednu podstatnou výhodu – byl navržen takovým způsobem, že dokázal provádět všechny vstupně-výstupní operace bez toho, aby se musel pozastavovat hlavní program.

Obrázek 11: Mainframe GE-200 a jeho periferní zařízení v „maximální“ konfiguraci.

Zatímco u mainframů IBM 1401 se při vstupně-výstupní operaci (čtení dat z děrného štítku, zápis dat na děrný štítek, vytištění řádku na tiskárně, čtení či zápis bloku na magnetickou pásku atd.) musel hlavní program pozastavit, protože sběrnice byla využívána I/O operací, byl sálový počítač GE-225 zkonstruován bez tohoto poměrně závažného omezení, které způsobovalo, že GE-225 dokázal za jednotku času provést větší množství operací, což samozřejmě bylo v době, kdy se platilo za strojový čas, uživateli oceňované. GE-225 mohl být taktéž osazen až čtyřikrát objemnější pamětí, než základní modely řady IBM 1401 (48 tisíc znaků vs. 16 tisíc znaků) a v případě potřeby provádění výpočtů s čísly reprezentovanými ve formátu plovoucí řádové čárky (floating point format) bylo možné k sálovému počítači GE-225 dokoupit již zmiňovaný matematický koprocesor – ten si ovšem nepředstavujme jako malý čip, ale spíše skříň o velikosti přibližně dvou ledniček naplněnou diskrétními součástkami. Další konkurenční výhodou GE-225 byla existence emulátoru staršího mainframu IBM 650, který umožňoval spouštění programů vytvořených pro tento sice starší, ale poměrně populární a rozšířený počítač (prodáno bylo cca 2000 kusů tohoto stroje).

Obrázek 12: Typické obsazení vstupně-výstupních kanálů na mainframu GE-235.

7. Assemblery na mainframech GE-200

Na mainframech řady GE-200 bylo možné používat poměrně velké množství různých programovacích jazyků. Zpočátku se všechny programy, přesněji řečeno zdrojové kódy programů, psaly na speciální formuláře, jejichž obsah byl následně vyděrován na děrné štítky (většinou jeden štítek představoval jeden řádek programu) a posléze se ve vyhrazeném strojovém čase provedl překlad a uložení přeloženého programu na magnetickou pásku. Teprve o několik let později byly mainframy vybaveny terminály umožňujícími interaktivní práci s počítačem (která je ostatně na mainframech stále spíše výjimečná). Pro tvorbu systémových utilit a podprogramů, u nichž byla důležitá jejich rychlost a malé paměťové nároky, se většinou používal assembler nazvaný GAP, neboli General Assembly Program. Kromě assembleru GAP vznikl i plnohodnotný makroassembler ZOOM (poznámka: názvy všech překladačů i specializovaných jazyků jsou napsány verzálkami schválně, protože znaková sada mainframů neobsahovala minusky – každý znak byl reprezentován pouze šesti bity).

Obrázek 13: Část programu napsaného v programovacím jazyce TABSOL na formuláři určeném k vyděrování a následnému překladu (kompilaci).

Jako určitý doplněk k assemblerům a makroassemblerům existoval i programovací jazyk nazvaný WIZ. Nejednalo se však o plnohodnotný programovací jazyk s možností deklarace proměnných, uživatelských datových typů, funkcí či procedur, jazyk s programovými smyčkami apod., ale o specializovaný (jednoúčelový) jazyk určený pro překlad aritmetických a logických výrazů do strojového kódu. V praxi to znamenalo, že si programátor mohl nechat přeložit často volané výrazy do strojového kódu a ty pak použít (volat) ze svých aplikací. Ostatně z podobného jazyka – rozšířeného autokódu – se vyvinul i programovací jazyk FORTRAN.

Obrázek 14: Formulář určený pro zápis programů v assembleru.

widgety

8. Programovací jazyky používané na sálových počítačích řady GE-200

Kromě nízkoúrovňových assemblerů na mainframech řady GE-200 samozřejmě existovaly i vyšší programovací jazyky. Firma General Electric nabízela uživatelům těchto počítačů nástroj nazvaný GECOM neboli General Compiler, který podporoval tvorbu programů s využitím možností hned několika různých programovacích jazyků. Jednalo se o již popsané jazyky COBOL (definice datových typů a operace s nimi) a ALGOL (aritmetické a logické výrazy), dále o specializovaný jazyk GECOM Report Writer určený pro programování tiskových sestav s definicí jejich formátu a v neposlední řadě taktéž o specializovaný jazyk TABSOL, u nějž se na chvíli zastavíme. V jazyku TABSOL bylo možné zapisovat rozhodovací tabulky, tj. vytvářet programy ve stylu „pokud nastane podmínka xxx, proveď příkaz yyy“. I když se funkcionalita nabízená tímto jazykem může zdát nedostatečná, bylo možné jeho možnosti zkombinovat například s již zmíněným GECOM Report Writerem či dalšími jazyky, čímž jeho užitečnost vzrostla (rozhodovací tabulku nemusel nutně tvořit programátor–profesionál). Ke všem výše zmíněným programovacím jazykům můžeme připočíst i překladač FORTRANu II, který nesměl chybět na žádném tehdejším mainframu :-)

Obrázek 15: Skutečný význam programu (rozhodovací tabulky) z obrázku číslo 13.

9. Odkazy na Internetu

  1. General Electric (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ge­neral_Electric
  2. GE 225 vs. IBM 1401
    http://ed-thelen.org/GE225-IBM1401.html
  3. A GE-225 is found
    http://ed-thelen.org/comp-hist/GE225.html
  4. G.E. 200 Series Computers
    http://www.smec­c.org/g_e__200_s­eries_computer­s.htm
  5. DTSS – Dartmouth Time Sharing System
    http://dtss.dar­tmouth.edu/in­dex.php
  6. John G. Kemeny: BASIC and DTSS: Everyone a Programmer
    http://dtss.dar­tmouth.edu/eve­ryoneaprogram­mer.php
  7. GE-200 series (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/GE-200_series
  8. GE-400 series (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/GE-400_series
  9. GE-600 series (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/GE-600_series
  10. Mainframe – Introduction
    http://www.thoc­p.net/hardware/ma­inframe.htm
  11. Craig Jensen (as programmer)
    http://www.cra­igjensen.com/pro­grammer.html
  12. Honeywell 800 (1958)
    http://www.cs­.clemson.edu/~mar­k/h800.html
  13. Real Machines with 24-bit and 48-bit words
    http://www.qu­adibloc.com/com­p/cp0303.htm
  14. Honeywell ARGUS
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ho­neywell_ARGUS
  15. Honeywell Datamatic 1000
    http://www.smec­c.org/honeywe­ll_datamatic_1000­.htm
  16. Honeywell
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ho­neywell
  17. Whatever Happened to IBM and the Seven Dwarfs? Dwarf Four: Honeywell
    http://www.dvo­rak.org/blog/ibm-and-the-seven-dwarfs-dwarf-four-honeywell/
  18. Datamatic 1000 by DATAmatic Corporation (1955)
    http://www.com­putermuseum.li/Tes­tpage/Datamatic-1000.html
  19. Burroughs – Third Generation Computers
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/Bu­rroughs_Third-Generation_Com­puters
  20. NX bit (používán u některých moderních mikroprocesorů)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/NX_bit
  21. Burroughs B5000, B5500 and B5700 (original) documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/bu­rroughs/B5000_55­00_5700/
  22. Burroughs B6500 and B6700 (original) documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/bu­rroughs/B6500_67­00/
  23. Burroughs B8500 (original) documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/bu­rroughs/B8500/
  24. ALGOL in the early 1970s
    http://www.sim­nia.com/it/cly­cl/algol/algol­.htm
  25. Burroughs: IF (Dec, 1961)
    http://blog.mo­dernmechanix.com/2009/02­/10/burroughs-if/
  26. Burroughs B5000: Encyclopedia II – Burroughs B5000 – ALGOL
    http://www.ex­periencefesti­val.com/a/Burrou­ghs_B5000_-_ALGOL/id/4823149
  27. HOW ASCII GOT ITS BACKSLASH
    http://www.bob­bemer.com/BAC­SLASH.HTM
  28. Burroughs B5000 Computer
    http://www.cs­.uaf.edu/2010/fa­ll/cs441/proj1/b5000/
  29. Burroughs large systems (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bu­rroughs_large_sys­tems
  30. Burroughs large systems instruction sets (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bu­rroughs_large_sys­tems_instructi­on_sets
  31. William Seward Burroughs
    http://history-computer.com/Mecha­nicalCalculator­s/19thCentury/Bu­rroughs.html
  32. Burroughs Corporation (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bu­rroughs_Corpo­ration
  33. Adding machine (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ad­ding_machine
  34. Burroughs B-205
    http://www.an­gelfire.com/sci­fi/B205/
  35. Burroughs 205 Hardware Package Design
    http://tjsawy­er.com/B205Pkg­.htm
  36. ERA 1101 Documents
    http://ed-thelen.org/comp-hist/ERA-1101-documents.html
  37. Ukázkový program pro UNIVAC 1101/ERA 1101
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/En­gineering_Rese­arch_Associates_an­d_the_Atlas_Com­puter_(UNIVAC_1101)
  38. UNIVAC I Computer System
    http://univac1­.0catch.com/
  39. UNIVAC I Computer System
    http://univac1­.0catch.com/y­ellowpage.htm
  40. UNIVAC (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­nivac
  41. UNIVAC I (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_I
  42. UNIVAC II – Universal Automatic Computer Model II
    http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-u4.html
  43. UNIVAC II (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_II
  44. UNIVAC III (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_III
  45. UNIVAC 1101 (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_1101
  46. UNISYS History Newsletter
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/Ma­in_Page
  47. UNIVAC Solid State (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_Solid_Sta­te
  48. Bi-quinary coded decimal (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bi-quinary_coded_de­cimal
  49. UNIVAC III Data Processing System
    http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-u4.html#UNIVAC-III
  50. The UNIVAC III Computer
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/The_U­NIVAC_III_Com­puter
  51. UNIVAC III Photos
    http://jwstep­hens.com/univac3/pa­ge01.htm
  52. A History of Unisys Computers (kniha)
    http://www.lu­lu.com/produc­t/hardcover/a-history-of-unisys-computers/4627477
  53. UNIVAC III Instructions Reference Card
    http://www.bit­savers.org/pdf/u­nivac/univac3/UT-2455_UNIVACII­I_RefCd61.pdf
  54. Index register (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/In­dex_register
  55. FLOW-MATIC, COBOL's Roots, Birth of COBOL…
    http://www.inf.fu-berlin.de/leh­re/SS01/hc/pl/co­bol.htm
  56. FLOW-MATIC
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/FLOW-MATIC
  57. FLOW-MATIC Manual
    http://archive­.computerhisto­ry.org/resources/tex­t/Remington_Ran­d/Univac.Flow­matic.1957.102646140­.pdf
  58. Grace Murray Hopper
    http://cs-www.cs.yale.e­du/homes/tap/Fi­les/hopper-story.html
  59. Grace Hopper (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Gra­ce_Hopper
  60. Biographies of Women Mathematicians: Grace Murray Hopper
    http://www.ag­nesscott.edu/lrid­dle/women/hop­per.htm
  61. A-0 System (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/A-0_programming_lan­guage
  62. Rosetta Code – Category:COBOL
    http://rosetta­code.org/wiki/Ca­tegory:COBOL
  63. COmmon Business Oriented Language
    http://foldoc­.org/COBOL
  64. COBOL Compilers
    http://www-01.ibm.com/sof­tware/awdtool­s/cobol/
  65. Cobol: Not Dead Yet
    http://www.com­puterworld.com/s/ar­ticle/266156/C­obol_Not_Dead_Y­et?intsrc=kc_rfavs
  66. The future's bright … the future's Cobol
    http://features­.techworld.com/ap­plications/3056/the-futures-bright–the-futures-cobol/
  67. COBOL Example Programs
    http://www.csis­.ul.ie/COBOL/e­xamples/defau­lt.htm
  68. Introduction to COBOL
    http://www.csis­.ul.ie/COBOL/Cou­rse/COBOLIntro­.htm
  69. COBOL programming – tutorials, lectures, exercises, examples
    http://www.csis­.ul.ie/COBOL/
  70. Wikipedia: COBOL
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/CO­BOL
  71. Humor on Computers, Systems and Programming
    http://www-crypto.htw-saarland.de/we­ber/misc/program­ming.html
  72. OpenCOBOL
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/O­penCOBOL
  73. OpenCOBOL.org
    http://openco­bol.org/
  74. OpenCOBOL FAQ
    http://openco­bol.add1tocobol­.com/
  75. TinyCOBOL
    http://tiny-cobol.sourcefor­ge.net/
  76. TinyCOBOL FAQ
    http://tiny-cobol.sourcefor­ge.net/docs/faq/
  77. JTC1/SC22/WG4 – COBOL
    http://ra.dku­ug.dk/jtc1/sc2­2/wg4/
  78. COBOL on COGS
    http://www.co­boloncogs.org/IN­DEX.HTM
  79. Cobol Coders: Going, Going, Gone?
    http://www.com­puterworld.com/s/ar­ticle/266228/C­obol_Coders_Go­ing_Going_Gone_
  80. BUNCH
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/BUN­CH
  81. The Colossus That Works
    http://www.ti­me.com/time/ma­gazine/article/0,9171,9­49693–5,00.html
  82. Mainframe computer
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ma­inframe_compu­ter
  83. United States Census Bureau
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­nited_States_Cen­sus_Bureau
  84. Slideshow – More Core Memories
    http://spectrum­.ieee.org/com­puting/hardwa­re/slideshow-more-core-memories
  85. UNIVAC I Mercury Delay Line Memory
    http://ed-thelen.org/comp-hist/vs-univac-mercury-memory.html
  86. Digital Number System Part-III
    http://www.asic-world.com/digi­tal/numbering3­.html
  87. Excess-3 – Definition
    http://www.wor­diq.com/defini­tion/Excess-3
  88. Excess-3
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ex­cess-3
  89. Method of complements
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Met­hod_of_comple­ments
  90. Univac documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/u­nivac/univac1/
  91. UNISERVO
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NISERVO
  92. John Mauchly (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Joh­n_Mauchly
  93. J. Presper Eckert (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/J­._Presper_Eckert
  94. BINAC (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/BI­NAC
  95. Delay line memory (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/De­lay_line_memo­ry
  96. Paměť se zpožďovací linkou (Wikipedia)
    http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Pa­měť_se_zpožďo­vací_linkou
  97. Description of the BINAC
    http://www.pa­losverdes.com/las­thurrah/binac-description.html
  98. UNIVersal Automatic Computer
    http://www.thoc­p.net/hardware/u­nivac.htm
  99. IBM 36-bit computers
    http://www.36bit­.org/ibm/
  100. Symbolics 36-bit computers
    http://www.36bit­.org/symbolic­s/
  101. IBM System 360/370 Compiler and Historical Documentation
    http://www.edel­web.fr/Simula/
  102. Who Was Who in IBM's Programming Research? Early FORTRAN Days
    http://www.tra­iling-edge.com/~bob­bemer/PRORES.HTM
  103. Control Data Corporation (CDC) 6600: 1966–1977
    http://www.cis­l.ucar.edu/com­puters/gallery/cdc/6600­.jsp
  104. Control Data Corporation (CDC) 7600: 1971–1983
    http://www.cis­l.ucar.edu/com­puters/gallery/cdc/7600­.jsp
  105. Cray History
    http://www.cra­y.com/About/His­tory.aspx?404;http:­//www.cray.com:80/a­bout_cray/his­tory.html
  106. Cray Historical Timeline
    http://www.cra­y.com/Assets/PDF/a­bout/CrayTime­line.pdf
  107. Company: Cray Research, Inc. (Computer History)
    http://www.com­puterhistory.or­g/brochures/com­panies.php?al­pha=a-c&company=com-42b9d5d68b216
  108. PDP-1 Web Pages
    http://www.pdp-1.org/
  109. PDP-1 Restoration Process
    http://pdp-1.computerhis­tory.org/pdp-1/
  110. Programmed Data Processor (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Pro­grammed_Data_Pro­cessor
  111. Digital Equipment Corporation (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Di­gital_Equipmen­t_Corporation
  112. PDP-1 (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/PDP-1
  113. Ancient Computing Machinery
    http://www.ee­.ryerson.ca/~el­f/ancient-comp/index.html
  114. Spacewar – The first computer video game. Really!
    http://www3.sym­patico.ca/mau­ry/games/space/spa­cewar.html
  115. Programmed Data Processor-1 Handbook
    http://www.dbit­.com/~greeng3/pdp1/pdp1­.html
Našli jste v článku chybu?
Vitalia.cz: Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

DigiZone.cz: Digi Slovakia zařazuje stanice SPI

Digi Slovakia zařazuje stanice SPI

Vitalia.cz: 5 důvodů, proč jet na výlov rybníka

5 důvodů, proč jet na výlov rybníka

DigiZone.cz: Jaká je Swisscom TV Air Free

Jaká je Swisscom TV Air Free

DigiZone.cz: DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

Root.cz: Hořící telefon Samsung Note 7 zapálil auto

Hořící telefon Samsung Note 7 zapálil auto

DigiZone.cz: Technisat připravuje trojici DAB

Technisat připravuje trojici DAB

DigiZone.cz: Budoucnost TV vysílání ve Visegrádu

Budoucnost TV vysílání ve Visegrádu

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Podnikatel.cz: Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Vitalia.cz: Nová vakcína proti chřipce se aplikuje nosem

Nová vakcína proti chřipce se aplikuje nosem

Vitalia.cz: Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Vitalia.cz: Vodárny varují: Ve vodě z kohoutku jsou bakterie

Vodárny varují: Ve vodě z kohoutku jsou bakterie

DigiZone.cz: Sat novinky: NASA Ultra HD (4K)

Sat novinky: NASA Ultra HD (4K)

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Podnikatel.cz: Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Měšec.cz: „Ukradli“ jsme peníze z bezkontaktních karet

„Ukradli“ jsme peníze z bezkontaktních karet

Lupa.cz: Jak levné procesory změnily svět?

Jak levné procesory změnily svět?

Lupa.cz: Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?