Instalace linuxové distribuce (teoreticky)

Zároveň je však nutno říci, že naprostý začátečník by asi neměl distribuci instalovat úplně sám, může narazit na některé drobnosti, které jej mohou překvapit a bez rady někoho zkušenějšího by to mohlo dopadnout i zle, zvláště pokud již máte počítač s nějakým operačním systémem. Základní teze zní – pokud se na to necítíte, nedělejte to. Je dnes docela dost možností, jak to může udělat někdo za vás. Třeba nákupem počítače s předinstalovanou linuxovou distribucí, návštěvou specializovaných firem, které dle přání zákazníka nainstalují téměř cokoliv nebo i docela netradiční formou na tzv. Install festu. Install fest se obvykle pořádá v rámci nějaké odborné výstavy nebo série přednášek v tzv. Labech. Přinesete si svůj počítač a médium s distribucí (nebo si třeba na místě můžete jedno pořídit i s distribucí) a pak za vedení „zkušeného“ linuxáka vaši instalaci provedete.

Instalace však začíná mnohem dříve, než by se mohlo zdát – už při nákupu hardware. Jedním podstatným faktorem, který musíte brát v úvahu, když chcete mít z Linuxu maximální zážitek, je pořídit si takový hardware, který je v Linuxu podporován. Obecně platí, že s notebooky jsou problémy zvláště s přechodem a s probouzením ze spánku, s některými tiskárnami a největší bolestí jsou patrně web kamery. Seznam kompatibilního hardware najdete obvykle na domovské stránce vaší linuxové distribuce, něco je i na stránce Hardware4Linux. Na této stránce dokonce můžete funkční hardware hledat i podle několika parametrů, jedním z nich je i jméno linuxové distribuce. Všeobecný přehled získáte i na webu Linux.com a také na Linux Online. Opravdu se nevyplatí tento krok podcenit, později toho můžete litovat. Situace je v tuto chvíli taková, že zdaleka ne všichni výrobci Linux podporují. Obvykle to ale není tak závažné, většina renomovaných výrobců hardware a jejich hlavní produkty obvykle fungují bez problémů.

Před instalací se ještě musíte rozhodnout, na jaký počítač budete Linux instalovat. Jde hlavně o to, jestli to bude čistá instalace nebo tzv. upgrade (tj. přechod ze starší verze na novější), existuje ještě možnost nainstalovat Linux na počítač, kde již nějaký operační systém je. V tom případě se jedná o tzv. Dual boot, o kterém jsme se zmiňovali již minule. Jednoduše – počítač můžete nastartovat s operačním systémem, který si vyberete. Většina moderních linuxových distribucí umí existující nainstalovaný systém zjistit a upravit startovací oblast disku tak, aby obsahovala speciální program, který umožní výběr operačního systému. Nejobvyklejší je kombinace Linux a MS Windows, fajnšmekři používají několik linuxových distribucí. V tomto případě se důrazně doporučuje velmi pečlivě zálohovat veškerá data.

V souvislosti s Windows přichází do úvahy také informace o tzv. souborovém systému. Je to speciální struktura, která popisuje způsob jakým jsou soubory uloženy na disku. Novější verze MS Windows používají systém, který se nazývá NTFS. Protože jsou Windows vyvíjeny komerční firmou, je logické, že některé věci, které jsou v tomto systému integrovány, nejsou veřejně popsány. Jednou z těchto věcí je i NTFS. Protože však uživatelé NTFS podporu do Linuxu žádali, pokoušeli se vývojáři podporu vytvořit. Používají však metody tzv. zpětného inženýrství, což zjednodušeně znamená, že metodou pokus-omyl se snaží programátor odhadnout, co a jak. Je jasné, že takto vytvořená podpora je experimentální a nikdo nemůže zaručit, že bude fungovat, či že nepřijdete o data na disku uložená v systému NTFS.

Důvodem, proč to zmiňuji, je především fakt, že za stávajících podmínek není vůbec jednoduché využívat data zapsaná pomocí NTFS. Bezpečnější je asi načítání. Většina distribucí podporu NTFS nabízí jen a pouze v módu jen ke čtení, některé nabízejí i podporu pro zápis. A to může být problém, neboť to není bezpečné.

Jednou z možností, kterou Linux nabízí, je optimalizace výkonu pomocí rozdělení disku na několik oddílů. Každý oddíl má pak speciálně vyhrazený úkol, kdy schraňuje data, které linuxová distribuce využívá. Instalátor linuxové distribuce se většinou pokusí využít dané podmínky optimálně. Opět upozorňuji na to, že tato operace pracuje s diskem a celkem jednoduše tak můžete přijít o nějaká již existující data. Pokud skutečně nevíte, co děláte, radši se svěřte do péče odborníka.

Celkem podstatná je i otázka volby desktopového prostředí. Momentálně se svět linuxových distribucí dělí na tři velké skupiny. Jsou to ti, kteří využívají prostředí nazvané KDE, druzí nedají dopustit na GNOME a zbytek používá další prostředí a o těch předchozích dvou nechtějí ani slyšet. Jednoznačně nelze říci, které je nejlepší, ostatně jako vše. K tomu si ještě připočtěte možnost provozování tzv. 3D prostředí, které přináší grafické hody a vychytávky, praktické to však úplně není.

Vlastní instalaci linuxové distribuce spustíte tak, že vložíte médium do mechaniky a nastartujete počítač. Pokud máte počítač nastaven tak, aby se při startu „podíval“ na média a zjistil, zda některé z nich není speciální, které umí zavést nějaký program, instalace začne. Vyberete si jazyk, kterým s vámi bude instalátor při instalaci komunikovat, nastavíte ještě nějaké volby týkající se například rozdělení disku a pak už začne vlastní instalace aplikací. V rámci celého procesu dojde i k detekci dostupného hardware. Poté budete mít možnost vše ještě doladit.

Podle mých zkušeností trvá instalační proces od 15 do 30 minut, myslím na moderním počítači. Instalace však nekončí jen tím, že je vše z média přeneseno na disk. Obvykle pak po prvním startu následuje ještě dolaďování. Pravděpodobně zjistíte, že některé nainstalované aplikace vám nesedí a že chcete jiné a budete si chtít třeba upravit pozadí vaší pracovní plochy. Poinstalační kroky vám však mohou zabrat mnohem více času, než vlastní instalace.

V souvislosti s instalací mne napadá ještě jeden pojem, a to Eratta. Je to soupis známých chyb a problémů, které daná linuxová distribuce obsahuje. Funguje to tak, že po vydání nové verze linuxové distribuce je vydán i soupis všech nalezených problémů a pokud se při instalaci s nějakým problémem setkáte, doporučuji do ní nahlédnout. Daný dokument hledejte na domovské stránce vaší distribuce.

Zároveň tedy ještě poznamenám – v případě, že instalujete na počítač, který nějaká data obsahuje, zálohujte. Na svém počítači nemáte totiž nic cennějšího, než vaše data. Vždy se zamyslete nad tím, co by pro vás znamenalo, kdyby vám někdo váš počítač třeba zítra ukradl. Jak se pak dostanete k vámi vytvořeným datům?