IT: ženy nejsou vítány (?)

Na úvod snad drobné vysvětlení: Byl jsem vychováván v přesvědčení, že žena a muž jsou rovnocenní, a i když mají rozdílné fyzické dispozice nebo způsob uvažování, tak jen hlupák může tvrdit, že jsou oni či ony z podstaty špatní/špatné. Jsem přesvědčen, že žena může pracovat s krumpáčem stejně dobře jako muž, takže pokud chce kopat, nechť kope. Návdavkem jsem byl vychován ve víře, že „pomoci ženě do kabátu“ není bráno jako nonverbální vyjádření pro „nechmatej na ten kabát, dyk nejsi ani schopná se sama oblíknout“, ale jako gesto pozornosti. Tento jednoduchý základ vedl k tomu, že je mi protivný macho přístup stejně jako agresivní feminismus, a že veřejně označuju „genderové kvóty“ za zlo. V tom jsem zajedno s mnohými ženami, které říkají: „Chci, abych práci dostala proto, že jsem v ní dobrá, ne proto, že potřebují naplnit kvótu! Být ‚do počtu‘ bych nesnesla, takovou práci ať si strčí…“ – a protože jde o dámy, tak citát zůstane nedopovězen.

„Genderově stereotypní“ prostředí – čistě mužský nebo čistě ženský kolektiv – je svým způsobem karikatura. Mít „kolegy i kolegyně“ přináší některá pozitiva, především pak to, že smíšené týmy snáze odolávají samoposilujícím devastačním tendencím. A protože je Root magazín o open source a IT, budeme se věnovat právě problematice „žen pracujících v IT a v open source komunitách“.

Velké množství IT firem jsou téměř čistá „pánská jízda“. Ženy v nich pracují, pokud tedy, nejčastěji jako účetní. S ní běžný ajťák přijde do styku, jen když hlásí nemoc a když podepisuje daňové přiznání. Když pak do takového týmu má nastoupit programátorka, správkyně sítě nebo třeba projektová vedoucí, vzbudí to leckdy velkou vlnu emocí… Muži z IT nepatří obecně mezi mistry sociálních interakcí – někteří mají problém mluvit se ženami, další mají problém mluvit s kýmkoli jiným kromě kolegy programátora, další si nemohou nechat pro sebe názor, že „ženská do IT nepatří…“ IT firmy, kde jsou ženy na „technických pozicích“ od začátku, to mají v tomto ohledu o něco jednodušší, protože po čase i chlápci za monitory pochopí, že ženská je v něčem třeba mnohem lepší než oni… Nakonec se tedy nad firmou klene duha harmonie a porozumění mezi rovnocennými partnery.

Opravdu? Jste přesvědčeni, pánové, že ženy ve vašem týmu nemají přece žádné problémy s tak rozumnými jedinci, jako jste vy?

Male Programmer Privilege Checklist připomíná věci, které muž-programátor vnímá jako samozřejmé, a nenapadá ho, že by to žena-programátorka mohla vnímat jinak. Ale přesto může (ostatně výše zmíněný seznam, z něhož budu citovat, sestavily ženy z IT z vlastních zkušeností). Tak třeba muž neuslyší, že by někdo říkal: „To je programátor – chlap!“ Muž si může být jist, že je v kolektivu, v diskusní skupině, v komunitě známý tím, co umí, ne tím, že je tam „jediná ženská“. Chlapa nikdo nebude představovat slovy: „A tady je náš krásný a pohledný Tom, ozdoba našeho týmu… a taky odborník na databáze!“ Chlap si může být jist, že své místo nedostal na základě „kvóty“ ani kvůli tomu, že je svalnatý a má pevný zadek. Nikdo o vás nebude mluvit křečovitě korektně: „jste skvělý admin… vlastně promiňte: adminka“. Když kolegovi vylíčíte, jak jste nachytali bezpečnostního technika, a on vás ohodnotí slovy „Ty jsi dobrá kurva, hele!“, ani na vteřinu vás nenapadne, že se vyjadřoval o vašem intimním životě. Zasmějete se historkám svých kolegů o tom, jak „v té firmě seděla ženská, no strašná lama“ a nemáte potřebu přemýšlet, jak takoví kolegové vidí vás.

Jako chlap můžete říct kolegovi „RTFM!“, aniž by o vás kolega prohlásil, že „máte asi své dny“. Vaše chyby nebudou kolovat v seznamech „proč ženy nepatří do IT“. Pochvala od vašeho nadřízeného bude souviset s vaším výkonem, ne s tím, že by se s vámi rád vyspal. Kolegové programátoři s vámi budou mluvit jako s programátorem, ne jako se „zástupcem mužů v IT“. Když řeknete, že jste studovali programování na VŠ, nikdo nezvedne obočí a nenasadí překvapený výraz. Když budete mít stůl u dveří, nikdo vás nebude považovat za recepční. Nikdo se vás u pohovoru nezeptá, jestli chcete mít děti, ani neuslyšíte otázku „jak se cítíte jako první muž v týmu?“

Zkrátka: Jako „muž z IT“ můžete podléhat iluzi, že IT a programování je meritokratická záležitost, v níž na pohlaví nezáleží, a že malý počet žen v IT je proto, že to dělat nechtějí, nikoli proto, že se v silně maskulinním prostředí zatím nemusí cítit dobře.

Mnoho čtenářů Roota je teď jistě rozezleno, že si autor nehorázně vymýšlí, přehání a „že to tak není“. Schválně – hledal jsem něco o ženách na Rootu, a po pravdě řečeno nejvíc výsledků bylo na slovní spojení „žena Hanse Reisera“. Krom toho už jen pár zpráviček a blogpost Petra Krčmáře. A když jsme už u toho Roota, pojďme se podívat na Linux. V něm na pohlaví jistě nikdo nehledí, takže HOWTO Encourage Women in Linux je jen pěkný žertík z roku 2002 a dnes dávno neplatí. Opravdu?

HOWTO zmiňuje pěknou myšlenku: Ano, ženy a muži mají od přírody dány trošku jiné preference, a tyto preference jsou následně okolím posilovány. Přitom jsou lidé velmi přizpůsobiví, takže „vrozené rozdíly“ nemusí být tak velkou překážkou; zásadnější bude spíš společenský stereotyp. Výsledkem je např. to, že si ženy v IT míň věří, mají tendenci svoje schopnosti podceňovat, zatímco muži mají tendenci považovat se za odborníky – přitom reálné schopnosti obou mohou být zcela totožné.

Citaci si zaslouží důvod, proč se ženy vyhýbají vývoji Linuxu (či open source obecně): Vývoj Linuxu je mnohem soutěživější a ostřejší než většina programátorských oblastí. Často bývá jedinou odměnou (nebo největší odměnou) za napsání kódu pouze uznání od některých lidí z komunity. Mnohem častěji je „odměnou“ jen prudká hádka, nebo ještě hůř: žádná odezva. Ženy nebývají tak soupeřivé jako muži a snaží se vyhýbat konfliktům – ve spojení s nižším sebehodnocením je pro ně vývoj OSS a Linuxu mnohem těžší než jiné oblasti programování. Čímž samozřejmě autor neříká, že by se ženám mělo v diskusích nadržovat, pouze konstatuje, jak se věci mají a že takovéto prostředí, kde spory mají tendenci spíš eskalovat než konvergovat k dohodě, spoustě (nejen) žen nevyhovuje.

Velmi významným faktorem je i to, že ženy nebývají fanaticky posedlé svými počítači nebo operačními systémy. Málokterá žena dokáže být „opravdu ortodoxní vyznavačkou OSS“, takže je pochopitelné, že i schopnou programátorku společenství nerdů, co řeší neustále kompilaci jádra a místo slova „amen“ používají infantilní „Micro$hit suxx“, málokdy láká. (Což platí i pro některé muže – to jen tak na okraj.)

Každopádně některé rady z „jak povzbudit ženy do Linuxu“ budou pro nemálo čtenářů jistě překvapením, a lze jen doporučit, aby se jimi řídili nejen ve vztahu k ženám, ale k lidem vůbec.

Většinu problémů, kterým čelí ženy v IT a Computer Science, shrnuje dnes už klasická práce Ellen Spertus z roku 1991 s názvem Why are There so Few Female Computer Scientists? Ačkoli je práce dvacet let stará, příliš věcí se nezměnilo. Četbu lze jen doporučit každému, kdo se o problematiku „žen v IT“ (a obecně jakýchkoli menšin v IT) zajímá. Některé závěry mohou být pro neznalého možná až překvapivé. Například že oddělené kategorie pro muže a ženy v odborných cenách mohou působit kontraproduktivně („problém ženské ligy“).

Některé situace mohou být ženami vykládány jinak než muži – například sexistické narážky nebo „vtipy o blondýnách“ ženy nemusí vnímat jako „jen takový fór“, a muži by se možná divili, jak často ženám podobné věci vadí. V zájmu objektivity ale dodám, že mnohé peprné anekdoty jsem slyšel právě od žen, spoustu pěkných vtipů o blondýnách dokonce od blondýn, a k sexismu snad jen tolik, že reklamy se spoře obnaženými děvami a slogany o „postavení“, „udělání si / se“, „číslech“ či o „řezivu“ připadají debilní i mnoha mužům – ne snad proto, že by se hyperkorektně báli, co na to řeknou ženy, ale proto, že to uráží svou hloupostí i jejich vkus.

Na závěr je nutné dodat, že nelze paušalizovat – všichni nalezneme příklady, kdy některé výše uvedené „pravidlo“ na nás / naši kolegyni / kolegu ani náhodou nesedí. To ovšem neznamená, že takové jsou všechny (takoví jsou všichni). Co si tedy z toho vybrat?

Zkusme to třeba takto: Chovejme se k lidem jako k lidem, to znamená slušně, nepředpojatě, korektně a bez křečovité snahy dávat najevo, jak moc jsme korektní. Fórky a narážky si nechejme do společnosti blízkých kamarádů (a nikde není řečeno, že mezi nimi nemohou být i ženy), u nichž jsme si jisti, že po fórku nebude následovat trapné ticho a rozpačité odkašlávání. Když děláte prezentaci, zamyslete se – je opravdu slajd s titulkem „Koupili byste tento produkt, aniž byste si ho otestovali“, doplněný obrázkem nahé ženy, tak třeskutě vtipný?

A v neposlední řadě: Když pořádáte technickou konferenci, neznamená to, že u sálů nemusí být ženské toalety!

K dalšímu studiu

HOWTO Encourage Women in Linux
Let's All Evolve Past This: The Barriers Women Face in Tech Communities
Bad Consequences of Raising Consciousness
Ruby and Male Privilege
FOSS and Male Privilege