slysel jsem z ust nejakeho reklamniho experta, ze obvykle postupy (predavani nejakych zdanlive nepodstatnych emocnich informaci navic) nefunguji na lidi uzavrene a v nepratelskem rozpolozeni, coz by nejakou souvislost mohlo naznacovat (by clovek rekl), tezko rict, zdali nekdo nejaky konkretni pruzkum provadel, porouchanci asi nebudou takovy mainstream jako treba gayove nebo romove nebo znudene panicky zbohatliku, aby na ne nekdo sil pruzkumy
To opravdu nekdo vybira jidlo v restauraci podle toho jestli je nejdrazsi (resp. druhy nejdrazsi) ? Osobne vybiram jidlo podle chuti, to jestli je nejdrazsi nebo uplne nejlevnejsi je mi docela jedno. Samozrejme na cenu pak tez hledim… ale to jen kvuli otazce zda-li na to mam a zda-li jsem ochoten za to ty penize dat.
No většinou to bývá tak, že s cenou jídla roste nějaká jeho kvalitativní veličina. Chuť, exkluzivita, velikost porce, cokoliv. Čili existuje motivace objednávat si obecně ty dražší jídla, protože jsou často lepší (ať už lepší znamená cokoliv).
Současně existuje přirozený ostych u spousty lidí dát si to nejdražší jídlo na lístku. Buď proto, že mi to jídlo někdo platí (a ten člověk nechce být za nezdvořáka, co když to má zadarmo, tak si objedná to nejdražší). Nebo když si dotyčný to jídlo platí sám, ale nechce vypadat před okolím jako snob. Anebo je to přirozená nedůvěra k nejdražší věci v jakémkoliv ceníku, že velká část ceny se platí za luxus a tudíž dané zboží nemá dobrý poměr výkon/cena.
Zajimave, ja si vetsinou nejdriv rozmyslim, na co mam chut, pak se kouknu na listek obecne na ceny, zda jsou v nejakem rozumnem rozmezi (cili zda jsem nevlezl omylem jinam, nez si myslim, ze jsem vlezl) a porovnam nabidky s tim co chci (a je mozne ze zahlednu neco lakave znejiciho na co jsem nevzpomel) a teprve az pak se kouknu na cenu, jestli neni zcela ujeta. Teda za predpokladu, ze v tom listku najdu neco, co me oslovi. (Pokud je cena zcela ujeta jen u par jidel, tak je vyradim z rozhodovani a pokus zopakuju, je-li zcela ujeta u vetsiny jidel tak jdu jinm – ale to uz se da vetsinou odhadnout predem)
Ano ja s Vami souhlasim. Chtel jsem jen poukazat na to, ze ctenar knihy bude nejspise prekvapen vysledkem pokusu, ze nejvice kruhu premistila skupina lidi, jez nedostala nic, ale muj nazor na vec je, ze nejvic kruhu by premistila prave skupina lidi, ktera by byla placena od kusu.
Samozřejmě jsem společný se židy, zednáři i Microsoftem. Občas si vezmu uniformu BSA a obušek, a jdu do cel mlátit prodejce, u kterých agenti našli PC s Linuxem. Za každý svůj příspěvek na rootu můžu používat vybranou sekretářku přes noc. Příspěvků píšu víc, abych mohl dodávat sekretářky i kamarádům.
Ono se ty výsledky nedají přebírat mechanicky. Byli to studenti kteří se přihlásili k nějakému pokusu.Živobytí měli od rodičů (nebo z brigád), tohle dělali jen ze zajímavosti a ve volném čase. A ani ti co dostali 5$ či 50 centů to asi nedělali proto aby na tom vydělali majlant.
Překlápět to do úvahy jestli se dá člověk co živí rodinu, platit nájem splátky, touží po novém autě, apod, se nechá ukecat aby pracoval na plný výkon úplně zadarmo, nebo za snížení platu na desetinu podával 2/3 původního výkonu asi nejde…
V citaci je vypuštěna důležitá informace: „Na přetahování kruhů do čtverce měli účastníci limit 5 minut.“
Měřila se intenzita ochoty, nasazení, výkonu v práci za paušální stimul 5$, 0.05$ a počáteční přátelské prosby. Vše po omezenou a předem jasně definovanou dobu. Tedy rozdíl v tržním a sociálním chování účastníků pokusu.
Platba za kus by spadala do tržního pytle. Adekvátní sociální odměnou k platbě za kus by bylo pravděpodobně poděkování, poklona a prosba o přesunutí dalšího kruhu po každém uskutečněném přesunu – jako testující i testovaný bych si v tomto případě připadal jako blbec 87).
Zajímavý by mohl být i pokus s progresivně rostoucí a progresivně klesající odměnou (bez časového limitu by přišli patrně v prvním případě na buben, v druhém případě by byly výsledky patrně zajímavější), případně forma soutěže (zveřejnění pořadí na výsledkové tabuli – tedy jistý společenský kredit, jak dobrý jsem byl) atd. Cílem však bylo zjistit rozdíl tržní a sociální motivace – a výsledky i závěry jsou zajímavé.
Jaký „rozdíl tržní a sociální motivace“? Hledáte rozpor, který neexistuje. Peníze nejsou nutně jediným platidlem. Slečna může taxikáři zaplatit felací (prostitutky to prý dělají), a je to zcela tržní. Proč by bylo nějak „netržní“ zaplatit za něco třeba poděkováním, uznáním, nebo přijmutím člověka do nějaké skupiny? Jde jen o tom, jestli to „platidlo“ má pro příjemce hodnotu. Peníze jsou prostě jen výhodné díky své univerzálnosti; koupíte za ně rohlík i tu felaci :)
Platba protislužbou nebo dárkem není to samé, jako sociální motivace (i když dárek dokáže dovedně ukrýt pořizovací cenu a lidé vnímají spíš originalitu, nápad, balení).
Když dostanu za přetahování kruhů do čtverce peníze, bude má snaha tržní (jak vidno v pokusu, méně peněz, méně snahy). Pokud mne o to pouze poprosí a já nedostanu nic (pokud se rozhodnu pomoci), je mé chování sociální (pomáhám bez nároku na odměnu). Jak vidno, tato pomoc zdarma není bezcenná. V tomto pokusu předčí jak chabou tak i zajímavou finanční odměnu. V knize jsou uvedeny další „paradoxy“, kdy lidé jsou ochotni dělat něco zdarma a tu samou činnost za nízkou peněžní odměnu dělat odmítají.
V tom je ten rozdíl. Pokud něco vnímám jako pomoc, charitu, jsem ochoten to udělat. Tu samou činnost za mrzký peníz vnímám jako nevýhodný obchod, nedostatečné ocenění, a tak to neberu, nebo flákám – což je ryze tržní chování.
Pokud si tu knížku přečtete, dočtete se o tom. Tržní chování je „něco za něco“, sociální chování staví na trochu jiných základech – na vzájemném vztahu.
Felace za odvoz je způsob platby – tedy tržní vztah. Odvoz na požádání zdarma – například v nouzi – je sociální. Pokud taxikář nebude ochoten odvézt promoklou lehkou děvu zdarma, ale za felaci, nejedná se o pomoc či charitu, ale o tvrdý kapitalistický přístup. V případě odvozu bez nároku na cokoliv může být odměnou dobrý pocit, který ale není dále směnitelný a proto se o tržní chování nejedná. Ať je váš názor jakýkoliv, v tomto případě taxikář prodělává ztrátou benzínu a možným ušlým ziskem.
Zajímavá může být i přidaná sociální hodnota. Zkuste dát sousedovi za pomoc při stěhování padesát korun. Bude se cítit blbě, zvlášť pokud asistoval poctivě placeným stěhovákům. Dejte mu padesátku na pivo – možná to bude lepší, ale stále si bude připadat divně. Zkuste ho za pomoc pozvat na pivo a zaplaťte mu dva půllitry. Cena stejná, ale to pozvání na pivo, společnost, povídání u piva – to je to, proč si nebude připadat jako pitomec. A proč rád pomůže i když v podstatě dostal dárek za padesátku, což je cena, na kterou by přímo nepřikývl.
Jádrem je vaše nesprávné tvrzení: „dobrý pocit ale není dále směnitelný a proto se o tržní chování nejedná“. Taxikář ten blow job také dál nesmění, ale podle vás je to tržní jednání. Kritériem pro „tržnost“ totiž není možnost další směny, ale ta směna něco za něco. Ve směně mohou figurovat peníze, ale úplně stejně společenské uznání, dobrý pocit, nebo ten blow job.
Pozvání na pivo má pro daného příjemce v dané situaci zjevně vyšší hodnotu, než peníze na stejné množství piva. Samozřejmě to může být u různých lidí různé. Podobně za různých situací může ta samá odměna mít pro příjemce různou cenu. Když souseda zaměstnají jako hostinského, možná ho pozvání na dvě piva už tolik nepotěší.
Můj závěr: při směně se mohou používat různá platidla, platidla mimo peněz nejsou (nutně) diskvalifikována, a jejich použití není nijak „netržní“.
Ještě ke knize: omezená racionalita není nic nového. Samozřejmě konkrétní příklady mohou potěšit, stejně jako popis konkrétních mechanismů. Chce se to ale nedopouštět kopanců, jako považovat pozvání na pivo za stejnou věc jako peníze za pivo.
…„Taxikář ten blow job také dál nesmění“… mýlíte se, o tržní chování necharakterizuje to zda jde něco směnit dál, ale to zda je to směna. Což u takxikáře je – nezapomeňte, že tam jsou oba (koncoví) spotřebitelé.
A že by například přátelská pomoc byla platidlem je taky pěkný nesmysl. Zkuste si vytvořit přátelství s libovolným člověkem (pokud byste nevěděl a aby nedošlo k omylu, tak přátelství je rozvinutý citový vztah a ne to, že se znáte z hospody). Ono to nejde… takže pomocí přátelství byste toho asi moc nenasměňoval.
Jádrem Vašeho tvrzení je představa směnitelnosti patrně čehokoliv za cokoliv. Já Váš názor respektuji, ale nesouhlasím s ním. Nejsem sice na danou problematiku odborník – je možné, že jsem se v některých ohledech vyjádřil nepřesně, ba možná i špatně – přesto se domnívám, že je citelný rozdíl mezi stavem „já udělám něco pro Tebe a Ty něco pro mne“ a „já něco udělám a nic za to neočekávám“. Dobrý pocit není komodita, kterou mi druhá strana zajistí a předá jako platbu.
Rozpor vidím zde: taxikář očekávající protislužbu sám něco udělá a druhá osoba na revanš provede to, co chce on (platba, protislužba) – tedy tržní chování. Je libovolné, co obě strany provádějí a čím platí. Jejich činy jsou motivovány vidinou protihodnoty kterou chtějí – tedy jedná se o obchod.
V případě sociálního chování taxikář dívku odveze a nic neočekává. Odměnou mu může být dobrý pocit, že dívce pomohl. Ale tento pocit mu nevyvolala dívka jako odměnu, protislužbu. Stejný dobrý pocit se mu může dostavit po bezplatném transportu nemocné babičky – a pokud vyloučíme fascinaci taxikáře seniorkami – rozhodně se nejedná o chování v očekávání „a co teď bude, když jsem Tě odvezl, no?“.
V těchto případech si musí odměnu ve formě dobrého pocitu naordinovat taxikář sám. Tržní chování to podle mne není, protože neproběhl žádný obchod. Služba byla provedena bez nároku na honorář a druhá strana (z libovolného důvodu) ani žádný honorář neposkytla. Ten dobrý pocit se taxikáři s jistým morálním základem a dispozicemi dostaví i když holka vyběhne z taxíku bez rozloučení a poděkování a bude upalovat o sto šest k autobusu, který jí jen tak tak nefrnkne před nosem.
Mohu Vám jen doporučit knížku si přečíst a nahlédnout tak za kulisy lidské motivace a chování – které navzdory racionálnímu základu dokáže produkovat nelogické, ba i hloupé činy. A jak uvádím v úvodu – váš názor a pohled na tuto problematiku respektuji, ale nesouhlasím s ním. 87) Mějte krásný Nový i celý nový rok.
PS: Já pozvání na pivo za stejnou věc jako peníze na pivo nepovažuji. Pokud to tak z mých slov vyznělo, jedná se o případ, kdy forma mého projevu zůstala kulhající za snahou vyjádřit myšlenku korektně.
Chtěl jsem říci, že ačkoliv nominální hodnota odměny zůstává stejná (a měřitelná právě cenou dvou piv), společenská (sociální, říkejme tomu, jak chceme) přidaná hodnota je taková, že ji druhá strana akceptuje. Že by v praxi „jít se mnou na pivo“ mělo takovou tržní hodnotu, aby mi stěhováci řekli – „To je fajn, rádi jsme pomohli, hezky jsme poseděli u pivka, žádný stěhování nám neplaťte“ – to si opravdu nemyslím. Podstatou akceptování této protihodnoty je přátelství, vztah, vzájemná náklonnost – viz příspěvek od Petra z 23:46.
U stěhováků nebo hospodského asi s pozváním na pivo nepochodíte. Prostě pro ně to pozvání nemá odpovídající hodnotu. Podobně prostitutka zřejmě neuspěje se snahou zaplatit sexuálním uspokojením taxikářce.
Na začátku svého příspěvku píšete o altruismu. Ten zamozřejmě funguje, ani největší zločinec není takového jednání prost (jak věděl opět už Adam Smith). Nicméně altruismus je opět o vlastním prospěchu. Když pomůžete trpícímu, tak získáte odměnu dobrého pocitu, nebo se vyhnete trestu špatného pocitu. Opět je možné na rozhodování pomoci/nepomoci pohlížet jako na ekonomickou volbu.
Uniká vám nesmyslnost vaší pavědy. V předminulém století byli fyzikové tak fascinováni mechanikou, že jí vysvětlovali naprosto vše, od biologie až po sociální chování. Naštěstí brzy zmoudřeli. Dnes stejnou chybu dělají ekonomové a navíc se cítí povoláni k řízení světa, což je naprostá katastrofa. Mám dojem, že svým sociálním inženýrstvím překonávají už i někdejší marxismus-leninismus. Kdyby místo toho dělali svou práci, nemusela dnes být krize.
Zkuste být konkrétní. Když mluvíte o pavědě, snad víte co kritizujete. Nepřipadá vám, že třeba pokus s trpící osobou a otázkou „chceš 100 dolarů, nebo tomu člověku raději pomůžeš?“ je jak učebnice z mikroekonomie? Nakonec méně drsný pokus s výrokem „chceš za odměnu stovku, nebo se mnou půjdeš na pivo?“ tu byl diskutován.
Zrovna jsme o kus dále diskutovali fakt, že ekonomiku nemůžeme považovat za deterministický systém. Kupodivu krátce poté vystoupíte s tím, že kdyby ekonomové dělali svou práci, tak by žádná krize nebyla. No, kdyby dělali práci meteorologové, a meteorologie nebyla pavěda, tak mi nepršela na dovolené. Taková argumentace patří spíš do hospody po pátem pivo.
Více, co výrazně přispělo k současné „krizi“ (u poklesu DHP o 4% si dovolím uvozovky)? Vláda USA zákonem nutila banky, aby dávaly hypotéky lidem, kteří si je nemohli dovolit. Banky byly nuceny tím, že když ty nesmyslné hypotéky odmítly poskytovat, tak nedostaly federální garanci vkladů. Vysoká dostupnost hypoték byla jednou z příčin realitní bubliny. Jinými slovy socialisté opět vydláždili cestu do pekla dobrými úmysly.
Pro zajímavost, kdo je podle vás kvalifikovaný k řízení světa? Jsou to „pavědečtí“ ekonomové, rozdavační populisté, agresivní nacionalisté a fašisté, smrtelně nebezpeční komunisté, nebo sázíte na náboženské autority (viz Irán nebo Španělská inkvizice)? Osobně nikoho lepšího než ekonomy nevidím. Dovedou totiž zařídit, aby lidé měli motivaci, chudí měli možnost dosáhnout zlepšeí situace, a společnost šla kupředu.
Dle mého názoru Váš příklad obchod obsahuje. Říká nakolik si cením své etiky, své morálky a svých sociálních hodnot. A za jakou cenu je budu ochoten porušit. Stejně tak formulace „chceš za odměnu stovku, nebo se mnou půjdeš na pivo?“ je tržní – dává mi na výběr odměnu za mou pomoc – a popravdě, finanční odměna je pod tržní cenou a může dotyčného urazit (přitom pokud by dělal onu práci zdarma a dostalo se mu „jen upřímného poděkování“, necítil by onu hořkou pachuť). Někoho by mohlo i urazit, že je tím druhým stavěn do pozice stěhováka – tedy onen případ, kdy zdarma se cítím být dobrodincem, ale za nabídnutou podhodnocenou finanční odměnu je to role špatně placeného nádeníka – a o tuto roli nestojím.
Pokud na ulici pomohu ležícímu trpícímu a překonám tím bariéru „jsem první, kdo pomáhá“, nejedná se pro mne o tržní chování. Je to pro mne chování sociální, mezilidské – pomáhám cizímu člověku (bez citových vazeb na něj). Taktéž když nabídnu pomoc sousedovi, který se se stěhováky moří s obří skříní v mezipatře, mohou být mé pohnutky různé. Blokují mi cestu domů, nechci, aby se zranili, až jim to spadne, nebo jen vidím, že mají potíže a já mohu a chci pomoci. Nestavím to do roviny „Karle, a co za to dostanu“ nebo „A pak půjdeme na pivo“.
To, jestli soused hulvátsky ani nebékne dík a zaleze se skříní do bytu, nebo mi potřese pravicí a poděkuje, případně řekne „Honzo, bez Tebe bychom byli v kéblu, skočíme na škopek, zvu Tě“ je jen na něm. V prvním případě si pomyslím své a příště už tak aktivní patrně nebudu. V druhém ocenil sociální chování sociálně – uznáním, vděčností. Třetí případ – tedy pokud stojím o jeho společnost – přidává k sociální odměně i fyzické, hmatatelné a pitelné ohodnocení.
Chápu, že pro Vás mohou a patrně jsou výše uvedené příklady transparentní a pochopitelné jako ekonomie. Jak jsem psal výše, respektuji to. Já tuto schopnost – vidět tržní chování ve všem – nemám a tak popisuji ono chování jako sociální. Jak vidno, nejsem sám. Věřím, že ani Vy nejste osamocen ve svém pohledu na věc. Přes všechny neshody a půtky 87) Vám děkuji za pohled z druhé strany – dozvěděl jsem se díky němu něco nového.
Úkolem meterologů není zabránit dešti, ale včas předpovědět, že bude pršet. Ekonomové naproti tomu mlčeli i v situaci, která měla všechny klasické příznaky nastupující krize a ztratili tím důvěryhodnost. Příčinou krize nejsou žádná sociální opatření vlády USA ale fakt, že peníze, coby dlouholetý etalon pro ocenění zboží a služeb, se v poslední době samy staly zbožím, ba co víc, velmi lukrativním "zbožím " se staly dluhy. Banky poskytovaly hypotéky i těm, kteří na úhradu neměli – ne proto, že by je vláda nutila – ale proto, že po dvou splátkách odprodaly dluh dále a zbavily se zodpovědnosti. Navíc vědí, že zatímco zisk si strčí do kapsy, ztrátu zaplatí stát. Věřitelům dnes už nejde o to, aby dlužník dluh v termínu splatil, ale aby se dostal do trvalé závislosti. (Jak to ovlivňuje naší svobodu, je nabíledni).
Příklad, které uvádíte, je mnohem spíše z oboru sociologie, než ekonomie. Motiv chování je zcela vykonstruovaný a nebere v úvahu spoustu dalších vlivů. Jestliže nikoho ani nenapadne optat se aktéra, proč se tak rozhodl, pak lze pokus ztěží označit za vědecký.
A pokud jde o to řízení světa. Demokracie neznamená, že můžu žvanit co chci a výsledek je stejný, jako kdybych držel hubu. Demokracie je spoluúčast na rozhodování. K řízení světa nejsou povolány banky, mezinárodní korporace ani jejich ekonomičtí slouhové, kteří nás oblbují podobně, jako populisti, smrtelně nebezpeční komunisti a náboženské autority dohromady. Vaše poslední věta je toho důkazem.
Banky poskytovaly (de facto zprostředkovaly) hypotéky těm, kdo na ně neměly, protože jinak jim bylo odepřeno federální pojištění vkladů. V ČR například máte vklady na účtu automaticky „pojištěny“ do výše 50k EUR, takže o ně nemůžete přijít, ani když se banka složí. Pokud bankám řeknete „budete prodávat levné federální hypotéky, nebo nebudete mít pojištění vkladů“, tak podle vás nejde o nucení?
Názor aktéra na důvod rozhodnutí může být zajímavý, ale nemusí reflektovat realitu. Muži si vybírají mladé, zdravé a plodné partnerky; řeknou vám „protože se mi Hanka/Alice/Eliška/Eva líbí“, ale o skutečném důvodu jejich volby to neřekne vůbec nic.
Takže kdo je podle vás kvalifikovaný k řízení světa? Už víme, kdo to podle vás není.
Jé, proč jste to neřekl hned? V tomto úhlu pohledu už chápu Vaši argumentaci, že „obchod může být vše“. Připomíná mi to možnost pohlížet na chemii jen jako na jistou odnož fyziky. Možné to je, ale pro mnohé je jednodušší, srozumitelnější a přirozenější popis chemika. Snad proto chemie i nadále existuje.
Pokud berete dobrý pocit/špatný pocit a snahu pro jeho získání/zabránění jako formu obchodu „sám se sebou“, pak lze takové chování označit jako formu ekonomie. Já dávám přednost označení etika, morálka, sociální/asociální chování – zkrátka něco, co není obchodem, jelikož sám to tak nevnímám (stejně tak dám přednost chemickému popisu).
Pojem „obchod“ pro mne označuje realizaci směny u minimálně dvou osob. Koupě jablka je pro mne obchod – jablko za něco. To, že ho sním – abych se zbavil hladu – již pro mne obchod není. Byť na to tak lze nahlížet, tedy že konzumací dočasně zabráním dalšímu rozvinutí nepříjemného pocitu hladu.
Tedy, jak píšu výše, váš pohled na problematiku respektuji, ale nepřijmu jej za vlastní, protože je pro mne méně transparentní, přirozený a přináší pojem obchod do světa, kde – pro mne – obchod ztrácí svou – pro mne – přirozenou podstatu.
On je ten můj pohled dobře opodstatněný. Ekonomie se totiž musí zabývat i iracionálním chováním účastníků trhu. Tvrzení „pro spotřebitele je optimální udělat A“ je pěkné, ale nás spíš zajímá, co opravdu udělá. Ono to bude s vysokou pravděpodobností B, protože ten spotřebitel z důvodu omezené racionalitu nevolí optimální variantu. Obdobně lidé například problém obchodního cestujícího typicky řeší suboptimálně.
Reaguji i na váš předchozí příspěvek.
1. „Vycházím z mikroekonomie, teorie spotřebitele, žádoucího a nežádoucího statku. Podle mého názoru se na emočně rozhodované otázky lze dívat tímto způsobem. Pokud mi něco uniká, co to podle vás je?“ Uniká vám, že ekonomické teorie předpokládají, že účastníci trhu/hry činí vždy racionální rozhodnutí vedoucí k vlastnímu maximálnímu užitku. Přičemž toerie účastníkům zároveň předepisuje co je užitkem a co ne (samozřejmě odkoukáno od „normativního“ člověka). Ona racionalita a předepsání toho co je (či zvyšuje) užitek je nutným zjednodušením, aby se nějaký ekonomický systém vůbec dal formálně popsat. A problém je v tom, že rozhodnutí někomu pomoci není racionální (resp. vědomé), ale iracionální (resp. podvědomé či nevědomé). A když na to naroubujete ekonomickou teorii, tak vám z toho budou padat přinejmenším zavádějící výsledky. Navíc dalším příkladem může být, že otec/matka je schopen pro své dítě i zemřít. Tady nejen že to není racionální rozhodnutí, ale zcela mimo pochybnost nevede k vlastnímu užitku (naopak k užitku dítěte a potažmo společnosti). Zkrátka veškerá rozhodnutí vyvěrající z emocí, nejsou ekonomickými rozhodnutími.
2. „On je ten můj pohled dobře opodstatněný. Ekonomie se totiž musí zabývat i iracionálním chováním účastníků trhu. Tvrzení „pro spotřebitele je optimální udělat A“ je pěkné, ale nás spíš zajímá, co opravdu udělá. Ono to bude s vysokou pravděpodobností B…“ Ekonomie se právě zabývá jen racionálním chováním (viz bod 1). Tohle co popisujete patří do marketingu.
3. „Obdobně lidé například problém obchodního cestujícího typicky řeší suboptimálně“ Tady jste to teda přepískl. Problém obchodního cestujícího se (obecně) jinak než suboptimálně řešit nedá. A člověk to i pro malé N dělá suboptimálně, protože nemá v hlavě počítač (a ne kvůli iracionalitě). Navíc právě tuto úlohu dokáže člověk řešit velmi dobře a rychle (tedy pokud může mít v zorném poli celou „mapu“).
Zkusme se podívat za horizont středoškolškolské ekonomie. Účastníci trhu nečiní vždy optimální rozhodnutí. Nemají k dispozici všechny informace, nerozhodují se úplně racionálně, a mají na rozhodnutí omezené množství času.
Pokud chcete tvrdit, že ekonomie se právě zabývá jen racionálním chováním, zkuste se podívat na koncept omezené racionality v ekonomii, nebo lépe na kognitivní ekonomii.
Problém obchodního cestujícího se nedá řešit jinak než suboptimálně? To jsou mi ale novinky.
Myslím že jsme zapomněli na to o čem ta kniha je. Nikoliv o ekonomii ale o psychologii. Ergo, nikdo nebude platit 5$ za 5 minut hejbání myší, a ani nebude platit jedné skupině 10 krát víc než druhé a očekávat že bude podávat o 50% vyšší výkon.Takže je zbytečné nad tím špekulovat.
Ale z hlediska pracovní psychologie je dobré vědět, že když vedení potřebuje zrychlit činnost, tak že na někoho platí dobré slovo, na někoho jen slib o nějaké (i třeba nízké) odměně navíc, a na někoho přesně definovaná, dostatečně veliká (třeba podle významu práce, časové náročnosti, apod) odměna..
A to už nemluvím o marketingu, kde lze poměrně jednoduše pomocí vynucené „morální povinnosti“ dotlačit nezkušeného klienta k tomu aby za drobný dárek, paŕ chlebíčků na rautu či jen pár pochvalných slov podepsal pro něj nevýhodnou smlouvu…
uz len ten bulvarny nazov tejto „brozurky“ musi naznacit jej vedecke kvality. a uroven citovaneho experimentu je na urovni pomocnej skoly v uzhorode.
ekonomia ako multidisciplinarna veda sa musi zaoberat aj behavioristikou a dalsimi socialne orientovanymi odbormi, zial. Tu mi napada jedna poucka este zo studentskych cias „Ekonomia je paveda, ktora sa nezaobera nicim“
No tak aspoň víme s kým máme tu čest. Pro ostatní: ano možná tam lecos chybí, ale autorův záměr je ukázat překvapivou výkonnost vzhledem k finanční motivaci. On nepotřebuje vyzkoumat nejeefektivnější motivaci, ale ukázat, že nulová finanční motivace muže být efektivní minimálně stejně jako 5ti dolarová. Je to vyrácení předpokladu. Ale tento konstruct už bude vyžadovat vyšší mozkovou kapacitu než má autor předcházejicího příspěvku.
Jiste, ze se nechcete nikoho dotknout, protoze tim jenom ukazujete, ze o tom mnoho nevite.
Existuje o tom dokonce clanek; financni krizi predpovedelo asi 8 ruznych ekonomu (vcetne Keena, ktereho ja mam nejradeji, protoze je IMHO nejbliz pravde). Kriteriem vyberu bylo mimo jine to, zda maji nejakou vlastni (falzifikovatelnou) teorii, prave aby se predeslo jevu, ktery uvadite.
To je samozřejmě nesmysl. Například fyzika vám vcelku jasně řekne, jak se na kulečníku odráží koule. Teoreticky byste měl být schopen naprosto přesně říci, jak se bude koule chovat po celou dobu pohybu. Ale zkuste si to v praxi. Drobné nerovnosti a další zanedbané vlivy vám brzo dokážou, že ani zcela správná teorie negarantuje předpověď budoucnosti, pokud nemáte VŠECHNA data. A to je kulečník na rozdíl od ekonomiky zatraceně jednoduchá věc.
Podobně ekonomie nebo meteorologie umí celkem dobře popsat zkoumané jevy, ale díky nedostatku dat nemůže úspěšně předvídat budoucnost.
Tady s vámi souhlasím. Jen doplním, že např. v meteorologii by vám ani všechna data nepomohla, protože se jedná o tzv. chaotický systém. A s ekonomikou je to ještě horší – nejenže má vysokou citlivost (obdobně jako chaotické systémy), ale jedná se o systémy nedeterministické.
Problém s ekonomíí není ve složitosti teorie (ta je naopak mnohem jednodušší než ve fyzice), ani v nedostatku dat (tam hodně pomůže statistika, zvlášť na makroúrovni), ale v člověku samotném. Prostě zatím nedokážem modelovat jeho iracionalitu, která je v reálném ekonomickém systému podstatným faktorem. To se moc věcí předpovídat nedá.
Ano, v podstatě souhlas, a ještě to rozvedu :)
Souhrn všech dat vám pomůže i u chaotického systému. Chaotický systém se vyznačuje velkými odchylkami v reakci na nepatrné změny vstupních podmínek. Problém je u takového systému primárně v tom, že naše predikce budoucího stavu vychází z omezené znalosti vstupních podmínek, takže se ty predikce velmi rychle rozcházejí se skutečností. Důsledky jsou snad jasné.
U ekonomiky lze o determinismu systému říci, že jeho předpokladem je chápat chování tržních subjektů jako deterministické. Ad absurdum je i člověk deterministický systém; výstup je daný stavem jeho těla (včetně paměti a hladin hormonů) a stavem okolí. Je ale asi zjevné, že na úrovni našeho poznání můžeme považovat lidské chování za nedeterministické, se všemi důsledky. A to včetně selhání pokusů o deterministický přístup k ekonomice. Bude to zřejmě platit do doby, než budeme stavět počítače složitosti Deep Thought ze Stopaře :)
Za prve, to, ze je system chaoticky, neznamena, ze ho nemuzeme (alespon pravdepodobnostne) nic predpovedet. Napriklad lze predpovedet tvar Lorentzova atraktoru v zavislosti na zmene parametru. Nebo, budeme-li se drzet meteorologie, meteorologie dokaze predpovedet, jaka bude pravdepodobne teplota v lete.
Za druhe, Steve Keen a dalsi predpovedeli financni krizi na zaklade falzifikovatelnych teorii odlisnych od neoklasicke teorie. Slo sice pouze o kvalitativni predpoved, presto vsak je to uspech.
„Za prve, to, ze je system chaoticky, neznamena, ze ho nemuzeme (alespon pravdepodobnostne) nic predpovedet…“ On totiž není systém jako systém a předpoveď jako předpověď. A s teplotou v létě jste vážně pobavil. Meteorologové ji nedokážou předpovědět ani náhodou. S dnešními modely jsou schopni udělat relativně spolehlivou předpoveď počasí zhruba na tři dny dopředu, což je ale obrovský úspěch (i když vám to bude asi málo – neměl byste tak často koukat na sci-fi). Na druhou stranu předpověď vylučující výrazné poruchy (např. tornádo) nad naším územím vám udělají nejméně na měsíc dopředu.
„Steve Keen a dalsi predpovedeli financni krizi na zaklade falzifikovatelnych teorii“ Falsifikovatelnost je nutnou, avšak nikoliv postačující podmínkou správné teorie/předpovědi. Já si můžu vycucat z prstu teorii o „konci světa“ mezi 50 a 100 lety od dneška (jednou sem musí nějakej meteorit spadnout), která bude falsifikovatelná. A když konec světa (obdoba krize) v daném intervalu nastane, tak budu tvrdit, že jsem ho předpověděl. Avšak ve skutečnosti to bylo nanejvýše střílení od boku.
Přesto je ale podivné, pokud kolem kulečníkového stolu stojí 1.500 poolových přeborníků a tvrdí vám, že to tvarohové tágo dokáže do té krychlovité koule dát takovou šlupu, že se ta krychlovitá koule bude pohybovat mnoho a mnoho minut kolem dokola…
Což je víceméně ekvivalent toho, že tisíce ekonomů ujišťovaly veřejnost, že nemovitosti jsou naprosto bezpečná investice, že poptávka po nemovitostech stále stoupá, a že nucení bank, aby půjčovaly i lidem, kterým by půjčovat neměly, je zcela v pořádku a nehrozí žádné nebezpečí.
ja jsem za 1. den precetl cca 100 stran teto cca 250 strankove knizky. Cesky nazev je strasny a bez doporuceni na zaklade clanku Petra Krcmare bych si ji nikdy nekoupil. Predictably irrational je podstatne lepsi…
Nicmene knizku docela muzu doporucit, i kdyz ukazkovy experiment uvedeny v clanku je dle meho nazoru pomerne slaby. Jsou tam zajimavejsi, ale k jejich popsani by byl zapotrebi delsi text nez takovy clanek, takze prednost mel experiment popsatelny mene slovy. Knizku jsem mel problem v Praze sehnat, ale podarilo se a nelituji. Je to zajimavy pohled na fascinujici prepinani mozku do rezimu „extaze a nirvana“ v okamziku, kdy vidi neco ZDARMA.
jenze to (delani momentalne zabavnych veci trebas s vyjimecnym nasazenim) muze byt jak vyhoda tak nevyhoda; z pohledu OS .. vyhoda dokud je muj zajem (rekneme uzivatel) stejny jako vas (nadsenec vyvojar), jakmile toto neplati (chci neco trochu jineho), je lepsi se spolehnout na zajem vyjadreny sumou penez; fakt, ze se toto v OS deje, doklada mnozstvi forku kdeceho, tuna hlusiny, tuna mrtvol, tuna naprosto pomylenych picovin a ridke vyjimky, ktere to dotahly do majoritniho uspesna nebo aspon minoritniho kvalitna
a k te druhe vete – to je kus od kusu, rekl bych, nekoho zjevne motivuji penize vic, nez vlastni nadseni
To se o Windows nebo MasoX shareware scéně dá říct taky, že je tam tuna hlušiny, tuna mrtvol, tuna naprosto pomýlených pičovin a řídké vyjímky, které to dotáhly do majoritního úspěchu (např. Total Commander, Winamp, Rar).
Peníze mají ten problém, že si za ně člověk lepší osobnost nekoupí. Nemůžu si kupovat ani ty luxusní hadry a říkat si, že jsem cool, protože ty marketingové triky na mě nefungují.
Není to tak. Když jsem opustil universitu, tak jsem začal vydělávat víc, ale větší zájem o mě ženy neprojevují a já o ně taky ne.
Jedna žena mi kdysi řekla, že jí připadá lákavé mě odpanit, že jí nevadí, že jsem na universitě, že by jí ani nevadilo, kdybych tam zůstal a vydělával 15 tisíc. Ale vadilo jí, že fňukám o poruše osobnosti.
V mý rodině je to taky tak, že peníze nic nezmůžou. Otec holejma rukama dostavěl barák, ten má hodnotu několika miliónů, jenomže mu to vypatlalo mozek — začal si myslet, že kdo neumí stavět barák, je lempl a debil — a sám si připadá jako správný pracující muž ve zlé líné rodině, která mu nepomáhá. Za těch několik miliónů si nervy nespraví, nemůže jít za doktorem a říct „dobrý den, zaplatím několik miliónů, prosil bych operaci mozku, abych přestal opovrhovat lidmi, co neumí stavět barák“. Takovou operaci ti nikdo neudělá, ani kdybys hodlal zaplatil několik miliard.
Peníze jsou jen prostředek. Ženy táhne úspěch, známky vysokého sociálního postavení, lehce přehlíživé a odměřené chování.
Vašeho otce klidně budu operovat. Stačí sekáček na led, operace se provádí očním důlkem.
Teď bez humoru. Psychiatři, ta prasata, takhle zmrzačili desítky tisíc lidí. Některé ještě v osmdesátých letech!
http://en.wikipedia.org/wiki/Lobotomy#…
Knížku jsem si koupil – v češtině. Začal jsem číst včera večer, přestal dnes ve 3 ráno (a nechtělo se, ale spát se musí). Po probuzení jsem k ní skočil a všech 215 číslovaných stran dočetl. Knížka je opravdu psána stravitelně a čte se příjemně – téměř sama. Člověka baví i fascinuje, překvapí, potěší, donutí k zamyšlení. Stálo to – alespoň pro mne – za každou korunu, kterou jsem za knihu vydal (a to počítám i bloudění po knihkupectví, nesmělé vyptávání se a trmácení se do jiného knihkupectví, kde už ji měli). Takže za článek i doporučení zajímavé publikace děkuji a budu jen rád, když tu za čas najdu i jiné tipy na zajímavou literaturu (i když nebude primárně o OpenSource).
Pro hnípaly a jiné brbly – OpenSource i GNU/Linuxu se to týká. Vždyť knížka dává možnost nahlédnout do motivace lidí, kteří pracují zdarma pro komunitu. 87)
možná, že jsem se zmýlil, ale podle v článku použitých ukázek jsem měl dojem, že jde o podobnou knihu, jakou jsem již četl. Knihu, ve které byla spousta nesmyslných průzkumů, návodů jak se uplatnit, jak změnit svoje návyky a být úspěšný. Jak se nedat oblbnout ve světě, kde jde o to oblbnout ty druhé. Kdyby mi nebylo líto času, pravděpodobně bych dokázal takovou knihu napsat také. Knihu, která obsahuje informace, které mají nulovou hodnotu. Jejímž jediným smyslem je, aby autor získal honorář a dostatek hloupých čtenářů. Možná předtím, než vynesu rozsudek bych si měl knihu přečíst. Asi ano. Ale podle toho, co jsem přečetl v článku mi to nestálo za to. Jinak – velice si vážím lidí, kteří dokáží pro druhé udělat něco zadarmo. A hluboce před nimi smekám.
Když takovou knihu napíšete a bude stejně čtivá a pro mne přínosná jako je tato – pobavila a poučila, otázkou je, zda vyčtené budu schopen realizovat v praxi – tak si ji rád koupím. Možná jsem hloupý čtenář, který přispěl do kasy autorovi – kdo ví.
Pokud si tuto recenzovanou knihu přečtete, dejte vědět (zda je to ta která Vás v minulosti zklamala, či zda se jedná o něco lepšího).
asi Vás zklamu, ale tu knihu číst nebudu. Víte – když někdo dá dohromady skupinu lidí přetahujících myší objekty na monitoru a pak na základě jejich výkonu dělá závěry, nezdá se mi, že takový pokus má nějaký smysl. Nic to nevypovídá o přátelské službě zdarma. Jen o tom, že autor je schopný manipulátor. Kdyby za mnou přišel přítel, abych mu zdarma vypomohl, zvážil bych své možnosti a snažil bych se vyhovět. V určité míře jsem schopen udělat zdarma něco i pro lidi, které neznám. Kdybych měl ale nějakou dobu hýbat myší jen tak na něčí žádost, vyrazil bych s dotyčným dveře. Pokud po mně někdo chce takovou nesmyslnou činnost, zjevně si mě neváží. Ujišťuji Vás, že bych to nedělal ani za peníze. Kniha, která vytváří jakékoliv závěry na základě tak chabých pokusů je pro mne nedůvěryhodná, zbytečná a tudíž drahá i zadarmo. Shlédl jsem i část videa, na které zde odkazuje „monitor“. Pan Ariely mi připomíná spíše někoho ze šoubyznisu, než vědce. Některé jeho nápady jsou opravdu vtipné a originální.
Ale doma je mít nemusím.
no mozna to neni az tak pritazene za vlasy, ale rozily urcite budou a nekdy i propastne. brat MIT studenty jako vzorek ceskych linuxaku a davat jim tohle jako navod k necemu… ty behavioralni experimenty budou dost dane prostredim… stejne jako na NHL neni kotel a atomsfera a publikum se ridi tim jak skacou cheerleaders a jak maskot vyrvava a moderator pousti do kostky nad ledem vselijake emocionalni odrhovacky pri kazde sanci, golu, faulu, tak u nas tohle neni a atmosferu urcuje prevazne kotel a podle toho se budou i divaci chovat jinak a hlavne pak i samotny zapas NHL na domaci pude souteze budou vnimat jinak nez domaci soutez na domacim lede.
1) Ta motivace je i o zvyku – např. mám nabídku dělat práci za 50 Kč/hod. Každý asi ví (minimálně proto, že takové je obecné povědomí), že pracovat za 50 korun není nijak mnoho, a je to práce o ničem, opruz. Takže pro mě je každá taková práce empiricky předurčena k nenávidění.
I kdybych dělal něco, co by mě bavilo, ba co víc, třeba bych to i dělal jen tak, za 50 korun budu mít pocit, že to není nic extra. Tohle pozoruju u školy. Když se něco učím dobrovolně, z wikipedie dejme tomu, tak je to v pohodě. Ale v případě školy je vlastně předurčena nuda, nezájem. U školy se vlastně předpokládá, že je to nuda a opruz. Že někoho škola baví, je vlastně zvláštnější než že někoho škola nebaví.
2)V případě prosby se nesmí zapomínat na to, že pro většinu lidí je vlastně vyčíslitelná. Když jdu pomoct sousedovi, počítám (ať už (si) to přiznám nebo ne) i s tím, že příště nezištně pomůže i on mne. Když si za to nechám zaplatit, je to jako bych právě odsouhlasil vznik tržního prostředí mezi námi. A to není příjemné, jak z hlediska sociálního kreditu, tak i – pokud bychom to opravdu převedli do ekonomického hlediska – potenciálně finančně nevýhodné. Když teď přijmu 50, – za pomoc s gaučem, nemůžu se tvářit blbě až po mně zítra bude soused za to samé vyžadovat kilo – to je tržní prostředí.
Takže tak. Ještě jsem chtěl napsat nějaký třetí bod, který se mi zdál opomíjen, ale už si nevzpomenu.
Lael dela rootu prilis velkou sluzbu (pocty kliku), ale je to za prilis velkou cenu. Jsou mezi nami lide, kteri maji urcite autisticke rysy a nemohou za to, ze maji urcity emocni defekt. Chteji, aby byl svet vycislitelny penezmi a uspesnosti a pak se v nem budou dobre sami orientovat. Vsechno se prepocte na penize a pak uz je to scitani. Zivy svet muze byt pro autistu stresujici.
Posudte sami -
1/ kdo na foru o linuxu muze byt schopen donekonecna omilat, jak jsou windows vynikajici a nebyt troll?
2/ kdo muze na root.cz bojovat proti globalnimu oteplovani a nebyt klaus?
3/ kdo muze v souvislosti s postavenim MS protacet dokola definice monopolu a nebyt pravnik MS pred soudem?
4/ kdo muze povazovat prostituci a lichvu za rovnocenny ekonomicky vztah a nebyt pasak?
Mam i dalsi, ale chci jen rict, ze sam jsem si nabehl, kdyz jsem s nim diskutoval drive a omlouvam se mu, doslo mi to az ted. Videli jste film ‚Lepsi uz to nebude?‘
„kdo může …“
No, čas od času to tu dělám i já /ačkoli ne vždy jsem tu pod tímto nickem – ale to spíše z lenosti/. Ale většinou to dělám jen náznakem, nakopnutím nasměrováním a podobně … zato se klidně i opakuji, když to nakopnutí nepomáhá (často nepomáhá, obzvláště tady na rootu – „nečůrá-li“ se tady s větrem, často chodívá logika odpovědí na ten jiný názor mimo).
Jinými slovy nemáte argumenty k věci, takže se pokoušíte o argumentum ad hominem. Lael je autista, troll, Klaus, právník, pasák, a stejně jako hrdina filmu má obsedantně kompulzivní poruchu. A samozřejmě je saměstnanec Microsoftu, to jste zapomněl.
Zatím to ale vypadá, že defekt máte vy. Místo abyste mluvil k věci, snažíte se navážet do lidí, kteří si dovolí s vámi nesouhlasit. Je to mrzké, nízké až ubohé. Ale chápu: jste prostě takový.
Vaše omluva za dosud napsané příšernosti se přijímá. Ve světle výše psaného je jasné, že si za svůj defekt můžete sám, ale není od vás realisticky možné očekávat změnu k lepšímu.
Mobilní aplikace Liftago, propojuje řidiče Taxi a pasažéry.
Představte si, že byste byli u zrodu platebních karet.
Představte si sebe, jak dnes na každé platební transakci získáváte malý podíl...
Můžete mít příjem z každé jízdy pasažérů Taxi na celém světě, které registrujete přes váš odkaz.
Řekněte o tom a registrujte své známé, ale i neznámé lidi. Nejlépe je registrovat taxikáře, kterým denně sedají do auta spousty zákazníků.
Nyní máte příležitost být na začátku nového globálního byznysu v oblasti technologických služeb, který si klade za cíl zlepšit život ve městech.
V nejbližších dnech se chystáme dokončit beta testování Liftago Taxi a Liftago Ovladač pro Android a iOS. To však neznamená, že dokončení aplikace - naopak, jsme již plánovali řadu inovací v aplikacích pro cestující a řidiče. Naším cílem je uvolnit měsíční aktualizace a volné verze.
Pilot na trh v České republice a na Slovensku
Máme v plánu do konce příštího týdne je start aplikací v České republice a na Slovensku. Do této doby se chystáme spustit plně funkční verze našich webových stránkách liftago.com a publikovat aplikace v Google Play. Dále se budeme řídit úsilí o beta testování iOS aplikace Taxi cestujících Liftago. Spouštění v první vlně zemí (Polsko a Rumunsko) bude následovat brzy po. Naším cílem - přejít na novou vlnu v žádném okamžiku!Jak to funguje?
Používání aplikace Liftago se vyplatí pasažérům i řidičům vozů taxi. Aplikace budou ke stažení zdarma a jejich používání pasažéry nic nestojí. Obě jsou vyvíjené pro platformy iOS a Android. K tomu se připravuje i přehledný web Liftago, který bude sloužit pasažérům, řidičům i marketérům.
Nevyžaduje to ŽÁDNÉ poplatky ani závazky. Jen profitujte ze sdílení skvělé služby.
Je jenom na Vás, kolik času investujete a kolik si vyděláte.
Registrovat se zdarma je možné zde : www.joinsomethingnew.com/ROBERTALLEN
Úvod do webu Join Something New: http://www.youtube.com/watch?v=gWHA2oBWWRs
Registrujte se i zde, kde bude možno stáhnout mobilní aplikaci Liftago zdarma: www.joinsomethingnew.com/ROBERTALLEN
V případě dotazů k detailnějším informacím mi klidně napište na mail
deslimmevos@gmail.com
www.facebook.com/zimmermann.robertallen
http://www.youtube.com/watch?v=iXfFyL3O6yc
S pozdravem
technologické služby Support Team
Vezmeme vás na vrchol v roce 2013
Robertallen