Jádrem Vašeho tvrzení je představa směnitelnosti patrně čehokoliv za cokoliv. Já Váš názor respektuji, ale nesouhlasím s ním. Nejsem sice na danou problematiku odborník – je možné, že jsem se v některých ohledech vyjádřil nepřesně, ba možná i špatně – přesto se domnívám, že je citelný rozdíl mezi stavem „já udělám něco pro Tebe a Ty něco pro mne“ a „já něco udělám a nic za to neočekávám“. Dobrý pocit není komodita, kterou mi druhá strana zajistí a předá jako platbu.
Rozpor vidím zde: taxikář očekávající protislužbu sám něco udělá a druhá osoba na revanš provede to, co chce on (platba, protislužba) – tedy tržní chování. Je libovolné, co obě strany provádějí a čím platí. Jejich činy jsou motivovány vidinou protihodnoty kterou chtějí – tedy jedná se o obchod.
V případě sociálního chování taxikář dívku odveze a nic neočekává. Odměnou mu může být dobrý pocit, že dívce pomohl. Ale tento pocit mu nevyvolala dívka jako odměnu, protislužbu. Stejný dobrý pocit se mu může dostavit po bezplatném transportu nemocné babičky – a pokud vyloučíme fascinaci taxikáře seniorkami – rozhodně se nejedná o chování v očekávání „a co teď bude, když jsem Tě odvezl, no?“.
V těchto případech si musí odměnu ve formě dobrého pocitu naordinovat taxikář sám. Tržní chování to podle mne není, protože neproběhl žádný obchod. Služba byla provedena bez nároku na honorář a druhá strana (z libovolného důvodu) ani žádný honorář neposkytla. Ten dobrý pocit se taxikáři s jistým morálním základem a dispozicemi dostaví i když holka vyběhne z taxíku bez rozloučení a poděkování a bude upalovat o sto šest k autobusu, který jí jen tak tak nefrnkne před nosem.
Mohu Vám jen doporučit knížku si přečíst a nahlédnout tak za kulisy lidské motivace a chování – které navzdory racionálnímu základu dokáže produkovat nelogické, ba i hloupé činy. A jak uvádím v úvodu – váš názor a pohled na tuto problematiku respektuji, ale nesouhlasím s ním. 87) Mějte krásný Nový i celý nový rok.
PS: Já pozvání na pivo za stejnou věc jako peníze na pivo nepovažuji. Pokud to tak z mých slov vyznělo, jedná se o případ, kdy forma mého projevu zůstala kulhající za snahou vyjádřit myšlenku korektně.
Chtěl jsem říci, že ačkoliv nominální hodnota odměny zůstává stejná (a měřitelná právě cenou dvou piv), společenská (sociální, říkejme tomu, jak chceme) přidaná hodnota je taková, že ji druhá strana akceptuje. Že by v praxi „jít se mnou na pivo“ mělo takovou tržní hodnotu, aby mi stěhováci řekli – „To je fajn, rádi jsme pomohli, hezky jsme poseděli u pivka, žádný stěhování nám neplaťte“ – to si opravdu nemyslím. Podstatou akceptování této protihodnoty je přátelství, vztah, vzájemná náklonnost – viz příspěvek od Petra z 23:46.
