Vlákno názorů k článku
Jak drahé je zdarma aneb předvídatelná iracionalita

To opravdu nekdo vybira jidlo v restauraci podle toho jestli je nejdrazsi (resp. druhy nejdrazsi) ? Osobne vybiram jidlo podle chuti, to jestli je nejdrazsi nebo uplne nejlevnejsi je mi docela jedno. Samozrejme na cenu pak tez hledim… ale to jen kvuli otazce zda-li na to mam a zda-li jsem ochoten za to ty penize dat.

A co když vám před objednáním nedovolí jídlo ochutnat? ;-)

A čo keď ho už v minulosti ochutnal?

A co to ma spolecneho s cenou jidla? :) Jinak vybirat jidlo podle chuti pro me znamena… „hm, mam chut na maso“ … „aa, tenhle steak vypada lakave“.

No většinou to bývá tak, že s cenou jídla roste nějaká jeho kvalitativní veličina. Chuť, exkluzivita, velikost porce, cokoliv. Čili existuje motivace objednávat si obecně ty dražší jídla, protože jsou často lepší (ať už lepší znamená cokoliv).
Současně existuje přirozený ostych u spousty lidí dát si to nejdražší jídlo na lístku. Buď proto, že mi to jídlo někdo platí (a ten člověk nechce být za nezdvořáka, co když to má zadarmo, tak si objedná to nejdražší). Nebo když si dotyčný to jídlo platí sám, ale nechce vypadat před okolím jako snob. Anebo je to přirozená nedůvěra k nejdražší věci v jakémkoliv ceníku, že velká část ceny se platí za luxus a tudíž dané zboží nemá dobrý poměr výkon/cena.

Zajimave, ja si vetsinou nejdriv rozmyslim, na co mam chut, pak se kouknu na listek obecne na ceny, zda jsou v nejakem rozumnem rozmezi (cili zda jsem nevlezl omylem jinam, nez si myslim, ze jsem vlezl) a porovnam nabidky s tim co chci (a je mozne ze zahlednu neco lakave znejiciho na co jsem nevzpomel) a teprve az pak se kouknu na cenu, jestli neni zcela ujeta. Teda za predpokladu, ze v tom listku najdu neco, co me oslovi. (Pokud je cena zcela ujeta jen u par jidel, tak je vyradim z rozhodovani a pokus zopakuju, je-li zcela ujeta u vetsiny jidel tak jdu jinm – ale to uz se da vetsinou odhadnout predem)