Já tedy mám spíš opačné problémy. Ale diplomaticky řeknu, že schopný programátor znalostně, prakticky i morálně na výši by potřeboval také stejně schopného nadřízeného. Ono je strašně hezké, že tu metáte programátory jako s póvlem, ale napadlo Vás taky někdy přemýšlet, kolik nadřízených je skutečně na výši?
Já jsem pracoval v jedné firmě, kde nadřízení slíbili naprosto nesmyslný termín. Protože firmě šlo tehdy o hodně, v podstatě o existenci, nabídl jsem se, že po nějaký čas budu na tom dělat i o svém volnu, sobotách a nedělích. Nepotřeboval jsem nikoho na asistenci - byl to práce, která spadla na mě - a víte, že nadřízeného ani nenapadlo, že když jsem mu vyšel vstříc, že třeba by mohl na čas upustit od požadavku být v kanceláři a ušetřit mi tři hodiny dojíždění denně a když už na mě kašle, aspoň urychlit projekt o tento čas? Když jsem mu to později říkal, prostě řekl ne, a že mě chce vidět sedět v kanceláři (opravdu jenom vidět, nic ode mě nechtěl, já od něj též ne).
Projekt jsem dodělat a namísto děkuji jsem dostal kritiku, že jsem použil efektivnější postup pro programování, než po mě žádal (znovu připomínám, šlo o čas a termín, a šlo o finanční bytí a nebytí firmy, bylo to drsné).
Nakonec jsme odešel, a po čase jsem se doslechl, že firma práci všech programátorů kromě mě musela zahodit, protože ačkoli to bylo psaní v souladu s nadřízeným, nikdo to nikdy neuvedl do stavu, kdy by to bylo aspoň trochu bez chyb, a udržovat už se to nedalo vůbec. Všichni zákazníci nakonec odstoupili od smluv. Jediné, co živí firmu je to, cojsem tehdy naprogramoval já, je to perfektně udržovatelné, a funguje to na 100% se vším všudy.
Občas by i šéfové nemuseli být kreténi.
