V dobách DOSu a Windows 95 bylo podstatně těžší sestavit počítač než dnes. Respektive nebylo to náročné, ale dnes člověk do sebe zastrčí komponenty a jede to. Neřeší různé jumpery, kompatibility portů a IRQ konflikty, stejně tak jako řadu různých věcí.
Počítačoví odborníci / firmy si z toho udělaly kšeft. A tak často koupení hotové sestavy nebylo cenově odlišné od sestavení na míru, leckdy i levnější. Neviditelná ruka trhu zapracovala.
V době Windows 98 byl Windows fakticky jediná varianta. Sám jsem někdy v té době začínal s Linuxem.
90 % distribucí nechodilo a mělo vážné chyby samo o sobě.
Chtěl jsem se v Linuxu přes modem připojit k internetu. 14 dní jsem studoval příkazy modemu, dále detaily PAP komunikace, dále syntaxi několika konfiguráků. Po 14 dnech co jsem tomu věnoval den co den půl celého dne jsem se konečně připojil. To, že někdo mohl někam napsat jak mají ty konfiguráky vypadat, nedejbože, že by se snad vygenerovaly samy – to bylo proti duychu Linuxu. Ať si každý uživatel čte megabajty anglických howto.
Dál jsem chtěl připojit tiskárnu – stejné martýrium 14 dní.
Atd.
Ne, v době Windows 98 nebyl Linux pro běžného uživatel použitelný, pokud se nestal entuziastickým fanatikem do Linuxu a nevěnoval tomu čas, který je pro práci, rodinu a další.
Fanoušci Linuxu v dobách Windows 98 naráželi hlavně na nedotažený a příliš uživatelsky nepřátelský Linux. Bez přečtení cca 100 MB anglických howto a několika měsíců čistého času prostě na Linuxu nikdo nejel. Alternativně bez nainstalování někým kdo už to martýrium projel. Dostal Linux do stavu, po kterém bylo Windows hned po instalaci byla otázka několika měsíců tvrdé práce pro běžného uživatele.
Předinstalovaná Windows se rozjela v době Windows XP, kdy Linuxu totálně ujel vlak. Sice bylo rychlejší instalovat Linux, ale stále velmi uživatelsky nepříjemné. Jakýkoli pokus dodávat počítače s Linuxem skončil na nepřipravenosti a nepříjemnosti Linuxu, kdykoli se něco stalo. Prodejní neúspěchy linuxových kompů daly zpětnou vazbu, že to skoro nikdo nechce.
Upřímně, raději bych byl, kdyby se prodávaly počítače bez OS. Sám jsem takto koupil několik licencí Windows, které jsem nikdy nepoužil a okamžitě přemazal.
Nicméně pokud by se rozjela nějaká akce typu domluvíme se dvacet tisíc lidí, že budeme co dva měsíce kupovat notebook s Windows od jedné firmy a pak ho vrátíme kvůli nesouhlasu s licencí Windows, asi bych se zúčastnil. Připadá mi nehorázné nikoli to, že si musím koupit Windows, ale že musím ex post po koupi souhlasit s podmínkami, které jsem neznal při koupi. Tudíž firma musí nutně vracet peníze za to, že kupující nesouhlasí s podmínkami, které nemohl předem znát. Je to bezrizikové pro zákazníka, a kdyby se jí ročně vracely milióny kusů za nesouhlas, mělo by to efekt.