Hlavní navigace

Jak moderní prohlížeče zlepšují svou spolehlivost?

29. 5. 2013
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Spolehlivost webových prohlížečů začíná být s nástupem webových aplikací, které jsou teprve na počátku své éry, stále důležitější. Jaké technologické postupy tvůrci prohlížečů volí, aby prohlížeče byly spolehlivější? Co bývá hlavním důvodem nestability a jak se s tím různé prohlížeče dovedou vypořádat?

Nestabilita, zamrznutí nebo jiný projev nespolehlivosti webového prohlížeče začínají být obdobně nepříjemné jako v případě operačního systému. Souvisí to samozřejmě s tím, kam se web coby platforma postupně posouvá. Přibývá multiplatformních webových aplikací využívajících potenciál cloud-computingu. Současné webové aplikace představují pravděpodobně jen počátek nové éry.

Každopádně z určitého úhlu pohledu webový prohlížeč sám stává v přeneseném smyslu jakýmsi operačním systémem, resp. běhovým prostředím. Pro tuto úlohu je samozřejmě spolehlivost mnohem důležitější než pro pouhé zobrazování webových stránek, kde je uživatel v úloze pasivního příjemce informací.

Nicméně s rostoucím každodenním využíváním Internetu a potažmo webu je pochopitelně nespolehlivost webového prohlížeče nepříjemná i při vyhledávání informací a dalších základních úkonech při práci s webem. Co tedy tvůrci předních webových prohlížečů dělají proto, aby jejich prohlížeče byly spolehlivější?

Oddělený běh plug-inů a jejich aktivace až na vyžádání

Samozřejmostí je u moderních prohlížečů schopnost obnovit relaci po pádu prohlížeče, restartování počítače nebo nechtěném zavření prohlížeče. Tuto funkci podporují všechny prohlížeče, kterým se v rámci seriálu dlouhodobě věnujeme, tedy Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome, Maxthon a Opera. Zejména Firefox pak těží z přínosů rozšíření jako je Tab Mix Plus či Session Manager.

Mozilla Firefox, stejně jako všechny moderní webové prohlížeče, dovede obnovit havarovanou relaci.

Dlouhodobě nejčastějším důvodem nestability webových prohlížečů jsou plug-iny. Alespoň se na tom shodují tvůrci jednotlivých prohlížečů. Někteří z nich se tedy rozhodli oddělit běh plug-inů od hlavního procesu webového prohlížeče tak, aby případná nestabilita plug-inu nezpůsobila pád celého prohlížeče. V současnosti tak činí Google Chrome, Mozilla Firefox a Opera.

Google Chrome a Opera navíc volitelně podporují spuštění konkrétního plug-inu až na vyžádání uživatele pro zpracování vybraného obsahu, jako je třeba přehrávač s videem. Tím se omezuje pravděpodobnost, že plug-iny způsobí nestabilitu, protože nejsou neustále aktivní pro kdejaké prvky na webových stránkách, které uživatel mnohdy v praxi nepotřebuje.

Google Chrome podporuje aktivaci plug-inů až na vyžádání metodou click-to-play. Stejně tak konkurenční prohlížeč Opera a v experimentální fázi vývoje i Mozilla Firefox.

Mozilla Firefox má obdobnou funkci, ovšem před zraky řadových uživatelů skrytou. Stále je třeba ji aktivovat přes about:config, případě instalací rozšíření. Proč? Mozilla pracuje na nové správě plug-inů a nechce ji široké uživatelské veřejnosti nabídnout dříve, než bude kompletně dokončena. Dlužno dodat, že přepracování správy plug-inů trvá již poměrně dlouhou dobu.

Například právě aktivace plug-inů až na vyžádání se v ostré verzi Firefoxu objevila již loni v létě, ale dosud není vyladěna natolik, aby se stala běžně dostupnou funkcí prohlížeče pro masové využití. Je tedy otázkou, jestli zkrácení vývojového cyklu přináší vždy benefity, na které se uživatelé těšili. Tedy rychlejší přísun novinek bez čekání na jejich nakumulování pro jeden velký update.

Internet Explorer a Maxthon nedisponují aktivací plug-inů až na vyžádání moderního střihu (click-to-play). Internet Explorer alespoň disponuje filtrem ActiveX (resp. plug-inů), který automaticky zakazuje tyto doplňky, ovšem pokud je webová stránka vyžaduje, uživatel je může pro její potřeby dočasně aktivovat.

Webový prohlížeč Internet Explorer namísto modernější aktivace plug-inů na vyžádání metodou click-to-play používá filtr poněkud staršího střihu.

Z hlediska bezpečnosti plug-inů to není dostačující řešení, ovšem z pohledu jejich nestability a zamrzávání je tento již zastaralý přístup ke správě plug-inů lepší než nic. Internet Explorer navíc jako jediný prohlížeč, kterým se v seriálu Moderní webové prohlížeče dlouhodobě věnujeme, již delší čas nabízí indikátory vlivu plug-inů na svůj výkon. Uživatelům tak umožňuje rozpoznat problematické plug-iny a případně je odinstalovat nebo zakázat.

Internet Explorer nabízí uživatelům informace o vlivu jednotlivých plug-inů na výkon prohlížeče.

Google Chrome a Mozilla Firefox pak disponují funkcí řešící zamrznutí plug-inu, který blokuje činnost prohlížeče. Pokud plug-in nějakou dobu neodpovídá, tak se uživateli zobrazí dotaz, jestli si má být plug-in násilně ukončen, nebo chce uživatel ještě počkat (plug-in může být pouze zaneprázdněn relevantní operací, což prohlížeč nemá možnost zjistit).

Právě oddělený běh plug-inů do samostatného procesu umožňuje ukončit plug-in i násilím, aniž by přitom zákonitě musel spadnout celý prohlížeč. Mozilla Firefox již delší dobu podobným způsobem umí ukončit skript, jehož provedení trvá nezvykle dlouhou dobu. Rovněž podporuje potlačení opakovaně vyvolávaných modálních oken generovaných klientským skriptem.

Google Chrome a Internet Explorer mají také nástroje pro řešení obtíží, kdy z nějakého důvodu webová stránka nereaguje, což může mít vliv i na další otevřené stránky. Uživateli nabídnou ukončení anebo opětovné načtení takové webové stránky. Google Chrome v tomto případě i v dalších podobných těží z toho, že i pro samotné webové stránky používá více na sobě nezávislých procesů.

Právě tento aspekt je udáván za jeden z důvodů, proč se Google rozhodl vyměnit vykreslovací jádro WebKit za nové vlastní jádro Blink, které má být lépe připravené na stránky separované do samostatných procesů. Blink bude součástí otevřeného projektu Chromium, ze kterého Google Chrome vychází.

Chromium včetně jádra Blink bude i novým technologickým základem prohlížeče Opera, takže i ta by měla těžit z výhod jádra navrženého právě s ohledem na separování webových stránek do různých procesů. Oddělování webových stránek do samostatných procesů ale již několik let podporuje také Internet Explorer. Důvodem je rovněž stabilita a spolehlivost.

Plug-iny pod křídly prohlížečů a jejich alternativy

Z důvodů stability a spolehlivosti a také kvůli bezpečnosti se Microsoft rozhodl převzít na svá bedra i aktualizaci nejčastěji používaného plug-inu Flash Player. V nových Windows 8 a příbuzných systémech je Flash Player předinstalován. Pro jeho aktualizaci je používána služba Windows Update namísto vlastního aktualizačního mechanismu plug-inu, který se stále ukazuje jako nedostatečně efektivní.

Nicméně jde o exkluzivní záležitost Windows 8. Do Windows 7 nejnovější Internet Explorer 10 tuto funkcionalitu (stejně jako řadu další, které jsou k dispozici ve Windows 8 či Windows RT) nepřinesl. Starší verze operačních systémů od Microsoftu nepodporuje vůbec. To Google Chrome si s sebou nese Flash Player na všechny podporované systémy, přičemž se sám stará o jeho aktualizaci.

Uživatelé tak bez námahy získávají nejen bezpečnostní aktualizace, ale i opravy problémů majících vliv na stabilitu, spolehlivost a výkon. Totéž platí o rovněž předinstalovaném plug-inu Chrome PDF Viewer pro zobrazování PDF dokumentů v okně prohlížeče. Google zvolil technologii společnosti Foxit Software, která se z hlediska bezpečnosti i spolehlivosti těší lepší pověsti než Adobe Reader.

Google Chrome pro prohlížení PDF dokumentů používá vlastní plug-in založený na technologii společnosti Foxit Software, který se aktualizuje spolu s prohlížečem.

Mozilla se rozhodla k prohlížení PDF souborů přímo ve Firefoxu využít vlastní řešení postavené výhradně na webových technologiích. Jde o multiplatformní řešení, jehož zdrojový kód má Mozilla plně pod svou kontrolou. Vedle nezávislosti na platformě měla být benefitem právě vyšší spolehlivost, jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska spolehlivosti. Ovšem zatím spolehlivost pokulhává.

Přestože se na prohlížeči PDF dokumentů pro Firefox pracovalo několik let, nedokáže korektně zobrazit zdaleka všechny PDF dokumenty. Problémem je rovněž výkon, kdy v případě některých počítačů procházení rozsáhlejšího dokumentu je krajně nepohodlné. Na vyladění se ovšem stále pracuje.

Mozilla Firefox místo jakéhokoliv plug-inu pro zobrazování PDF dokumentů využívá vlastní prohlížeč využívající čistě webové technologie technologií. Z hlediska spolehlivosti ovšem zatím přináší více problémů než užitku.

Uživatelům nic nebrání vybrat si jiné řešení pro prohlížení PDF dokumentů. A to jak generálně, tak jen pro zobrazení konkrétního dokumentu. Interní prohlížeč PDF dokumentů ve Firefoxu založený na čistě webových technologiích by měl být základním řešením, ovšem i při tomto určení vyžaduje ještě mnohá zlepšení.

Sběr dat pro vyladění prohlížeče nebo šmírování?

Všechny moderní webové prohlížeče stejně jako řada dalších programů mají nástroje, které umožňují od koncových uživatelů odesílat automaticky data tvůrcům prohlížečů o využívání prohlížeče a vyskytujících se problémech. Tyto nástroje mají sloužit k vyladění prohlížeče, protože sebelepší testovací proces nenahradí informace z reálného provozu na různých počítačích a v různých podmínkách.

Nicméně sběr dat je někdy až démonizován jako nepřijatelný zásah do soukromí. Nejhorší pověst v této oblasti má Google Chrome, i když praktické testy ukazují, že žádné skryté sledování uživatelů nad rámec toho, o kterém se vědělo a ví, prohlížeč neprovádí. Při instalaci prohlížeče je nyní automatické zasílání statistik využití a zpráv o selhání prohlížeče volitelnou záležitostí.

Již při instalaci prohlížeče Google Chrome si uživatel může zvolit, jestli chce odesílat informace o využívání prohlížeče. Ve výchozím nastavení je dnes tato možnost deaktivována.

Pokud s ním uživatel při instalaci souhlasil, ovšem později svůj souhlas chce odvolat, může tak učinit v nastavení prohlížeče. Je však nutné Google pokárat za to, že volby týkající se soukromí „ukrývá“ až v pokročilém nastavení prohlížeče. Stejně je na tom v současnost i prohlížeč Maxthon. Opera se v ostré verzi zaměřuje jen na hlášení pádů prohlížeče, ovšem nikdy bez předchozího souhlasu uživatele stejně jako většina ostatních prohlížečů.

Mozilla Firefox se dříve po instalaci uživatelů ptal, jestli chtějí anonymním odesíláním informací o způsobu využívání prohlížeče, používaných doplňcích a hardwaru, na kterém běží, pomoci s vývojem prohlížeče. Na tom se nic nemění, ovšem s příchodem hlášení o zdraví prohlížeče dochází k automatickému odesílání některých diagnostických informací, které mají vyřešit letité problémy prohlížeče s výkonem.

Odesílání těchto informací je ve výchozím nastavení aktivní bez předchozího dotazování uživatele, ovšem ten jen o této situaci informován a v případě zájmu může rovnou přejít do rozšířeného nastavení prohlížeče, kde lze zasílání hlášení o zdraví prohlížeče vypnout. Stejně jako dalších dat, která Firefox umí sbírat pro své tvůrce pro zlepšování prohlížeče.

Firefox nově ve výchozím nastavení automaticky odesílá tzv. informace o zdraví prohlížeče. Uživatele na to ale upozorní.

V případě prohlížeče Internet Explorer je situace komplikovanější, protože jde o součást systému, která je tak do značné míry závislá na systémovém nastavení hlášení o problémech. Automaticky se hledá řešení problémů samozřejmě s odesíláním informací, které se problémů týkají. Ve výchozím nastavení je zvoleno hlášení problémů v jakési odlehčené formě, kdy na servery Microsoftu proudí menší množství dat.

Uživatelé však volitelně mohou zakázat odesílání jakýchkoliv hlášení problémů, popřípadě si vždy nechat zobrazit dotaz, jak má systém v konkrétních případech postupovat. Tato možnost je poměrně důležitá, protože reportovací mechanismus se nevztahuje jen na samotný systém a jeho prohlížeč Internet Explorer, ale týká se všech nainstalovaných programů včetně konkurenčních prohlížečů.

Nejen v operačním systému Windows 7 lze zakázat, aby ve snaze řešit vzniklé softwarové nebo hardwarové problémy docházelo k předávání jakýchkoliv dat, byť údajně anonymně…

Různé prohlížeče ovšem mají i další funkce, které vedou ke sběru dat. Tvůrci prohlížečů napříč trhem se dušují, že nedochází ke ztotožňování uživatelů, takže informace jsou anonymní. Ovšem v době, kdy prohlížeče pro různé účely žádají svázání s internetovým uživatelským účtem, může se i tento anonymní sběr dat jevit jako potenciální riziko pro narušení soukromí.

root_podpora

Nastavení soukromí je v prohlížeče Google Chrome„skryté“ až mezi rozšířenými volbami nastavení tohoto prohlížeče.

Není tudíž od věci seznámit se s podmínkami ochrany soukromí konkrétního prohlížeče. Samozřejmě, že se najdou uživatelé, kteří v deklarovaný rozsah získávání informací a ve způsob nakládání s nimi nemají důvěru. Ovšem zatím se všechny velké spiklenecké teorie nakonec nepotvrdily. Nicméně i tak je vhodné, aby veřejnost byla ve střehu zejména v tom, co prohlížeči všechno povoluje.

Necháváte svůj oblíbený webový prohlížeč odesílat informace, které mají sloužit k jeho zlepšování?

Poznámka: pokud není uvedeno jinak, v článku jsou zohledněny ostré verze prohlížečů a jejich funkce aktuální k datu vydání článku, tedy: Internet Explorer 10, Mozilla Firefox 21, Google Chrome 27, Opera 12.15 a Maxthon 4.0.6.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je nezávislý novinář a publicista věnující se informatice, elektronice a telekomunikacím. V těchto oborech i podniká, přičemž mezi open source projekty nachází atraktivní řešení pro své zákazníky. Pro Root.cz pravidelně píše od roku 2012.