Je Gnome 3 čekáním na revoluci?

Předem je potřeba říct, že očekávané Gnome 3 jeho autoři alespoň zčásti za revoluci nepovažují. Spíše než převratné vlastnosti a nový vzhled se akcentuje to, že třetí generace jednoho ze dvou nejpopulárnějších desktopových prostředí má být optimalizovanou, uklizenou a efektivnější podobou stávajícího systému, která bude reflektovat vývoj desktopu na pracovních počítačích za posledních několik let a současně ponechávat všechny kladné vlastnosti GNOME v jeho stávající podobě. Přesto ale příprava Gnome 3 jako práce na jisté desktopové revoluci vnímána je. Ba co více. Pro mnohé uživatele Linuxu na profesionální úrovni představuje jednak něco, čeho je důvod se po zkušenostech z KDE 3 → 4 obávat, jednak ale také příležitost. V tomto kontextu se nabízí otázka, v jakém duchu u vědomí pravděpodobné podoby a vlastnosti Gnome 3 očekávat jeho příchod z pohledu místa Linuxu (a samozřejmě nejen jej) na desktopových počítačích v domácnostech, a hlavně ve firmách.

Sázka na Gnome

Na stav od vydání KDE4 po nedávnou minulost, či snad dokonce ještě současnost existují dva názory. První říká, že vývojáři KDE vypustili do světa nehotový produkt, který vydali za plnohodnotně použitelný. Toto uspěchání po ostatních stránkách velmi dobré technologii uškodilo, protože tím získala punc nespolehlivosti. Druhý názor oproti tomu tvrdí, že v prostředí otevřeného softwaru je testování technologií na uživatelích jevem naprosto běžným, a že za dané situace a daného distribučního modelu spolehlivost u verze prohlašované za produkční prostě nelze očekávat.

Ať už se realitě blíží kterýkoliv z těchto názorů, nespolehlivost a výkonové problémy KDE4 stojí z velké části za obavami z „revolučního“ Gnome3 s tím, že by se mohly opakovat. Je však potřeba si uvědomit, že v tomto případě probíhá vývoj nové generace prostředí jednak ve zcela odlišné situaci, a jednak s jinými ohledy.

Když se velcí dodavatelé Linuxových distribucí rozhodovali pro preferované desktopové prostředí, vsadili ti nejúspěšnější (ve světě enterprise řešení RedHat, u obecných distribucí Canonical s Ubuntu) právě na Gnome, které dostalo přednost před KDE (v časech těchto rozhodnutí „trojkové“ řady). Důvodů bylo několik; od licenčních, přes vývojové, (tvůrci Gnome tradičně konzervativnější), přes to, že evidentní inspirace, respektive opakování některých prvků z platformy Microsoft Windows v KDE se časem ukázaly ne jako usnadňující přechod uživatelům, ale jako brzdící element. V každém případě argumentem pro volbu Gnome byla jednoduchost, jednoznačnost a garance podpory.

Gnome ve své současné podobě ovšem zastarává, a to nejenom za módními trendy, ale hlavně za potřebami uživatelů. Proto jeho tvůrci pracují na nové generaci. Tuto práci ale nemůžeme srovnávat s vývojem kritizovaného KDE4, minimálně ne z hlediska implementace u reálných uživatelů. Důvodem je výše zmíněný fakt; zatímco tvůrci distribucí s KDE si mohli dovolit dát do nich oficiálně hotové, ale fakticky nepoužitelné KDE4, autoři distribucí s Gnome a to nejen těch dvou zde zmíněných si nic podobného dovolit nemohou. Sázka na Gnome, která byla udělána, prostě vyžaduje dané atributy. Budou-li se manažeři RedHatu či Canonical (a dalších) rozhodovat, zda zůstat na stávající verzi prostředí, nebo nasadit sice novou, ale ne zcela absolutně spolehlivou, bude to rozhodnutí jednoduché.

Nevyhnutelnost

Gnome ovšem novou generaci potřebuje. Možná ne v horizontu roku 2010, ale potřebuje ji zcela jistě. Celé prostředí je od počátku navrženo tak, aby do značné míry odolávalo momentálně převažujícím představám o ideálním GUI (všimněme si, že ve srovnání s Windows systém přežil „ploché“ i „3D“ časy beze změn a bez morální úhony). Jeho současná podoba je dobře použitelná, po doplnění například kompozitního správce oken. Za dnes již z větší části vyladěným KDE4 ovšem zaostává technicky i vizuálně.

Pokud tvůrci Gnome vyvinou jeho třetí generaci při zachování doposud platných zásad použitelnosti a současně zásad stability, je pravděpodobné, že Gnome3 bude vydán později, možná výrazně později, než je v současnosti plánováno. Současně by se ale neměla opakovat situace, která nastala při vydání KDE4. Pokud by se opakovala (tedy produkt vydaný jako hotový by byl prakticky nepoužitelný), skončila by cesta nového desktopu přinejmenším do jeho vyladění na manažerech distribucí, které Gnome používají.

Závěr

Pokud bychom si měli odpovědět jednoznačně na otázku postulovanou v úvodu tohoto textu, pak na nový Gnome bychom se měli těšit, ovšem s vědomím, že možná jen tak nebude. Čekání na Gnome3 není očekáváním revoluce, ale spíše evolučního kroku, byť kroku poměrně dlouhého. Pokud se tento krok podaří, pak zcela jistě napomůže Linuxu jako variantnímu systému k převažující platformě Windows. Patrně o hodně více, než mu k tomu dopomohlo „sesterské“ KDE4. A to přesto, že Gnome se Windows z principu podstatně méně podobá.