Je GNOME Shell opravdu krokem vpřed?

GNOME Shell je jen jeden z mnoha správců oken, ale přece jen přináší trochu nového. S GNOME Shell se bude počítač ovládat zase trochu jinak a pokud se vývojářům nepodaří dopracovat se k nějakému chytrému systému klávesových zkratek a inteligentní práci s plochami/ak­tivitami, bude GNOME Shell zaměřený hlavně na obyčejné uživatele, kterým práci udělá trochu příjemnější a graficky propracovanější. Uživatelům, kteří jsou zvyklí používat plochy, naopak práci zkomplikuje, jelikož je jejich ovládání zatím poněkud neohrabané.

Co momentálně zabolí nejvíc, jsou absence některých klávesových zkratek a hlavně jejich chybějící konfigurace. GNOME Shell je ve vývoji, takže takový nedostatek prostě má a zrovna tohle bude určitě doplněno, protože chybí prakticky jakékoli možnosti nastavení přístupné z uživatelského rozhraní.

V dalších ohledech se ale GNOME Shell dá pochválit. Osobně vítám přehled o plochách, aplikacích, záložkách v jedné nabídce, která vyjede po najetí myší do levého horního rohu a nese název „Činnosti“. Pokud se vývojářům podaří implementovat přepnutí plochy i na klik myši, bude to perfektní. Plochy si můžete zobrazit buď za sebou nebo v matici. Problémy nedělá ani více monitorů, se kterými funguje GNOME Shell bezvadně. V činnostech je zatím slabší článek seznam aplikací, který není nějak roztříděn a prakticky se jedná jen o směs ikonek v kontextovém okně, které je docela nepřehledné. Otázkou je, jak se s tím vývojáři poperou, protože potenciál tu ještě je a GNOME 3.0 má obsahovat i propracované vyhledávání Zeitgeist. I bez něj dokáže vyhledávání v činnostech najít aplikaci po zadání několika znaků z jejího jména a pokud se k tomu ještě přidá možnost tagování souborů, bude to v kombinaci s takto integrovaným hledáním malou dírou do linuxového světa.

Mnohem častěji než v činnostech se budete pohybovat po běžné ploše, kde se GNOME Shell chová tak, jak to známe z Metacity, samozřejmě až na klávesové zkratky. Samotné činnosti nahradily prakticky nabídky Aplikace, Místa a Systém, které se zvětšily přes celý monitor a dávají přehled o obsahu ploch a spuštěných aplikacích. To je jediná hlavní změna v GNOME Shell.

GNOME Shell je podle vývojářů dostatečně stabilní na každodenní používání. Mně sice v prvních dvou minutách po spuštění hned spadl, ale pak už se choval stabilně a rychle. Zde je asi největší rozdíl oproti KDE 4, které vyšlo kvůli tlaku uživatelů, distribuce ho začaly nasazovat a uživatelé houfně přecházeli na GNOME. GNOME Shell je v aktuálních recenzích často vytýkána rychlost, ale já se nesetkal s žádnými výkonnostními problémy. Nabídka činnosti vyjede bez váhání, plochy se také přepínají, jak mají a prostředí je stejně rychlé jako bez GNOME Shell. Je docela možné, že existují problémy třeba na grafických kartách Intel nebo AMD, ale moje NVIDIA si s ním rozuměla bezvadně.

Zatím GNOME Shell nedisponuje nějakou zvláštní grafickou úpravou, která by ho udělala neodolatelným, ale je založen na 3D frameworku Clutter, stejně jako třeba rozhraní distribuce MeeGo. Clutter umí hodně zajímavých věcí a touto volbou si vývojáři ušetřili spoustu práce a nám uživatelům tím otevřeli dveře k mnohem hezčímu a efektnějšímu rozhraní. I když se to může zdát jako zbytečnost, jsou uživatelé, kteří to ocení a rozhodně jich není málo. Pokud má GNOME Shell příští rok v březnu zaujmout, musí na to vypadat, a Clutter to zařídit umí.

Instalace

GNOME Shell za vyzkoušení rozhodně stojí. Pokud máte Ubuntu, je to jednoduché a pokud nechcete, do systému se neplete. V popisu PPA je hned na začátku napsané i jak se ho zbavit včetně jeho závislostí, takže téměř není co ztratit. Pokud nemáte Ubuntu, budete muset postupovat podle vaší distribuce. PPA pro GNOME Shell najdeme na Launchpadu. Před instalací si můžete nainstalovat program ppa-purge, který umí odstranit balíčky patřící k nějakému PPA a downgradovat zpět na balíčky v oficiálním repositáři. Tady je instalace včetně použití:

$ sudo apt-get install ppa-purge
$ sudo ppa-purge -p testing ricotz 

Teď už nám nic nebrání přidat PPA:

$ sudo apt-add-repository ppa:ricotz/testing 

A nainstalovat GNOME Shell:

$ sudo apt-get install gnome-shell 

Pokud je stažené a nainstalované, nic už nám nebrání GNOME Shell spustit pomocí:

$ gnome-shell --replace 

Když uvidíte, jak zmizí panel a objeví se jeho černý protějšek, vše se povedlo a GNOME Shell je nainstalován a spuštěn. GNOME Shell opět vypnete stisknutím CTRL+C v okně s terminálem, případně jiným způsobem pro vypnutí procesu. GNOME Shell se nebude spouštět automaticky, to byste museli nastavit při přihlášení. Nemusíte se tedy bát, že by se GNOME Shell spouštěl, když to nepotřebujete.

Závěr

Je potřeba se na GNOME Shell dívat jako na rozdělaný projekt, který nemá ani náhodou být někde nasazen. Pokud se vývojářům podaří odstranit některé problémy a přidat konfigurační utility, nevidím jedinou překážku, proč bych ho nemohl používat. Také v něm není vidět krok zpět, jak se dá dočíst v některých článcích, na které odkazuji ve zprávičkách. Ani KDE 4 nebylo hotové přes noc a pokud dáme GNOME Shellu čas, určitě s ním nakonec budeme spokojeni.

Vývojáři GNOME Shell mají ještě co dělat do března příštího roku, nakročeno mají dobře, prostředí je stabilní a stačí doplňovat funkce, kterých nebude málo. Vývoj jde jiným směrem než KDE 4, které ze začátku bylo na hraně uživatelské trpělivosti, ale na druhou stranu mu to přineslo i hodně popularity a hodně se o něm psalo. O GNOME Shell se maximálně občas dočtete, že ještě není hotové.