Je Lawrence Lessig liberál nebo konzervativec?

Lawrence Lessig, profesor práva na Standfordské univerzitě, je zakladatelem Centra pro internet a společnost (CIS) při této univerzitě a předsedou sdružení Creative Commons. Je autorem knih Code: And Other Laws of Cyberspace (1999), The Future of Ideas (2001), Free Culture (2004) a Code: Version 2.0 (2006). Je členem rady sdružení Public Library of Science, Electronic Frontier Foundation a Public Knowledge. Je držitelem ocenění od Free Software Foundation pro rozvoj svobodného softwaru.

Kniha Lawrence Lessiga Free Culture je šířena pod licencí Creative Commons, která usnadňuje její sdílení a umožňuje také nekomerční překlad. A právě takový překlad probíhá na wiki stránkách serveru Root.cz. Jde o otevřený projekt, do kterého se mohou zapojit všichni zainteresovaní.

Liberál …

Pro liberála je nejdůležitější hodnotou osobní svoboda. Svoboda znamená, že chybí donucení. Člověk je svobodný, pokud ho nikdo k ničemu nenutí. Důležitá otázka ale je, čeho přesně se to týká. Významný liberální myslitel minulého století, Ludwig von Mises, charakterizoval liberalismus jako úctu k vlastnictví.

Připadá-li vám to příliš majetnické, chviličku vydržte. Vlastnictví totiž začíná u toho nejzákladnějšího. Vlastníte své tělo; vy o něm rozhodujete, vy je používáte. Triviální, že? Vlastníte také výsledky své práce; když vypěstujete strom, jablka z něj patří vám. Nic nového. Liberalismus je myšlenkový systém, který zdůrazňuje, že nikdo nemá právo zasahovat do majetku ostatních bez jejich svolení. Jste tedy svobodní v rámci vašeho vlastnictví.

…a konzervativec

Konzervativec je zastánce těch tradičních hodnot, které společnost nabyla historickým vývojem. Jen velmi obezřetně připouští změnu, která by je mohla narušit. V případě Lessigovy Free Culture je výchozí hodnotou tradiční rovnováha mezi svobodou a regulací společnosti. Změna, proti níž brojí, je „soustředění moci skrze rozšíření působnosti práva.“

Rozdíl mezi nimi

Liberál neznamená konzervativec, ač se to může na první pohled zdát. Ukažme si rozdíl mezi nimi na příkladu daní. Liberál bude daně odmítat, protože vám někdo jiný (úředníci) říká, co máte udělat s penězi, které jste si poctivě vydělali. Když neposlechnete, zakročí proti vám. To je celkem zřejmé porušení osobní svobody. Konzervativec naproti tomu uváží, jaké daně se v minulosti platily a k čemu byly vytvořeny. Pak se rozhodne, jestli jsou v souladu s hodnotami, které zastává.

Další oblastí, kde je rozpor těchto dvou ideologií dobře rozpoznatelný, je duševní vlastnictví, jedno z hlavních témat Lessigovy knihy. V tom názvu je vlastnictví, takže liberál musí být pro, že? Ne. Důsledný liberální pohled duševní vlastnictví odmítá. „Nikdo nemůže vlastnit vědomosti, které jsou v hlavě někoho jiného,“ upozorňuje Murray N. Rothbard v knize The Ethics of Liberty.

Řekněme, že vymyslíte nový typ zahradního ostřikovače. Váš soused ho spatří a bez okolků okopíruje. Navíc začne tento ostřikovač prodávat a vydělá na něm majlant. To je moje myšlenka, rozčílíte se, ten člověk mě okradl! Je to vážně porušení vaší svobody? Liberál říká, že ne. Jakmile se myšlenka dostane do hlavy někoho jiného, nemáte nad ní sebemenší moc. Měl jste ostřikovač pod ochranou NDA (non-disclosure agreement) nejprve nabídnout nějaké firmě. Ale i v případě, že byste byl první, kdo by ostřikovač vyráběl, neměl byste právo sousedovi zakázat, aby jej okopíroval a vyráběl také. Nepřímo byste mu totiž říkal, že nesmí používat své trubky, plast a třeba i peníze, které si vydělal, aby z nich udělal takovou a takovou věc. A to je dost podstatné narušení svobody druhého.

Co na to konzervativec? Ten se podívá na to, zda je ochrana duševního vlastnictví poplatná tradičním hodnotám. Máme tu duševní vlastnictví už nějaký ten pátek, řekne, a jeho přiznání podporuje všeobecné úsilí přicházet s novými věcmi. Pokud nebudou zákony v tomto směru příliš přísné, jsem pro. To zní celkem rozumně, ne?

Liberál a konzervativec mají společné to, že ze svých hodnot neustupují a jsou důslední v jejich zastávání. Rozdíl je však v tom, jaké hodnoty zastávají. Zatímco u liberála je to osobní svoboda, konzervativec se přiklání k odkazu minulosti (tradice, zvyklost), což může být však s naprostou svobodou v rozporu. Důležitý rozdíl také spočívá v tom, že liberál, aby dosáhl svého, musí uskutečnit radikální změnu principu fungování dnešní společnosti (značně omezit vliv vlády), což je věc pro konzervativce nepřípustná.

Kde stojí Lessig?

Kam zařadit Lawrence Lessiga? Mám za to, že je v prvé řadě konzervativec. Celou knihou se prolíná myšlenka ztráty tradičních hodnot. V úvodu píše: „…internet přinesl něco nového a fantastického, avšak vláda pod vlivem mocných médií na toto nové odpověděla tím, že začala pustošit něco velmi starého.“ Navíc pak souhlasně přikyvuje nad slovy W. Safira: „… Připadá vám to nekonzervativní? Mně ani trochu.

Soustředění moci, ať už politické, korporační, mediální, nebo kulturní by mělo být pro konzervativce nepřípustné. Rozmělnit moc prostřednictvím místních orgánů, čímž se podpoří individuální spoluúčast, je základem federalismu a nejlepším vyjádřením demokracie.“ Lessig přijímá jako celek pojmy z tohoto citátu, které se z liberálního pohledu podstatně odlišují. Domnívám se, že liberál by s Lessigem odsoudil rozrůstání státní moci, ale už by si rozmyslel námitky vůči médiím a korporacím. Pokud tyto společnosti užívají svůj majetek (a moc), je to pouze jejich věc a nikdo jim nemůže přikazovat, jak a co s ním dělat.

Dalším argumentem, který podporuje můj názor, že Lessig je konzervativec, je i jeho postoj ke copyrightu. V šesté kapitole ukazuje, že copyright vznikl jako privilegium udělované vládou, čili jako umělý nástroj potlačující svobodu jednotlivce. V závěru knihy přesto navrhuje několik změn v současném pojetí copyrightu, bez ohledu na jeho původ. Tedy svoboda opět není nejdůležitější hodnotou (jinak by musel celou instituci odmítnout).

Abych to shrnul, Lessig je konzervativec, ačkoli je ovlivněný liberálními myšlenkami. Liberál by jej podpořil při omezování moci vlády, při rozšiřování občanských svobod, při obnově kultury svobody. Nesouhlasil by ale s ochranou duševního vlastnictví, odsuzováním soukromých firem a zasahováním do jejich činností.

Závěr

Možná vám to rozlišování přijde směšné. Jde ale o to, že když Lawrence Lessig napsal knihu a pojmenoval ji Svobodná kultura, měla by pro něj být svoboda tím nejvyšším ideálem, za který je třeba se bít. Lessig sice vehementně obhajuje omezení moci státu a zájmových skupin, ale ne pro svobodu samotnou, nýbrž pro návrat k takovým hodnotám, které považuje za neodmyslitelné od vývoje společnosti – tradice, neovládanou nekomerční kulturu, právo (a vládu) v rozumných mezích. Jeho kniha přináší bezesporu znamenité čtení, ale není to čtení o návratu ke skutečně svobodné společnosti.