Hlavní navigace

Karmic Koala: první kroky ke zpoplatnění Ubuntu?

16. 11. 2009
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nová verze Ubuntu nepřinesla jen celou řadu nových funkcí a vylepšení stávajících, ale také pootevřela Pandořinu skříňku linuxových distribucí pro koncové uživatele. Stále více se začíná mluvit o možnostech zpoplatnění některých funkcí a o hledání cest k penězům koncových uživatelů. Jak by to mohlo fungovat?

Platit za Linux je pro mnoho lidí jen těžko představitelné slovní spojení. Většina uživatelů připustí, že je možné zaplatit za technickou podporu, protože běžně platí instalatéry, elektrikáře a další profese, které doma zprovozní to, na co člověk sám nestačí. Část je ochotná zaplatit několik málo korun za instalační CD či DVD, s vědomím, že fyzické nosiče a poštovné zdarma nejsou. Tím ale výčet toho, za co je většina lidí ochotná za Linux platit, končí.

Platit či neplatit?

A je to právě argument ceny, který je jedním z nejviditelnějších a nejpádnějších důvodů proč na Linux přejít nebo lépe, proč koupit nový stroj bez operačního systému z dílny Microsoftu. Proto představa že by se mohl Linux zpoplatnit stává nepříjemnou a silně kritizovanou. Navrhnout desítky dobrých důvodů, proč za Linux neplatit, je poměrně snadné.

Placené aplikace ve správci software...

  • ... jsou průšvih! Nechci to!
    30 %
  • ... jsou příjemné zjednodušení.
    16 %
  • ... mě nezajímají.
    24 %
  • ... pomůžou Linuxu.
    30 %

Stejně pádné jsou ale i argumenty těch, kteří větší komercializaci tohoto systému podporují – více peněz zajistí větší možnosti vývoje a zvýší jeho rychlost, budou moci být implementovány nové funkce, které zdarma nabídnout nelze (velký prostor na virtuálním disku), zkvalitní se dokumentace, pro Linux bude přínosem také větší množství peněz určených na marketing a reklamu. Je zde ale ještě jeden moment, který je potřeba zmínit. Uživatelé si nekoupí službu, která nebude fungovat bezchybně a kvalitně. Vzniká tak daleko větší tlak na vývojáře, kteří se již nebudou moci tak snadno schovávat za to, že program či služba je bezplatná a uživatel může být rád, že vůbec je.

Zdá se, že argumenty obou stran dávají smysl. Podle všeho není cestou nějaké paušální zpoplatnění operačního systému, ale spíše možnost zakoupení si nějakých funkcí navíc. To ale nesmí znamenat, že by byla neplacená varianta něčím méně cenným či nekvalitním. Spíše ony placené programy, parametry a funkce musí nabízet něco nadstandardního.

Zajímavým příkladem je Google Apps. Pro většinu uživatelů je neplacená online kancelář pohodlným a kvalitním nástrojem, kterému téměř nic nechybí a nepociťují žádnou mimořádnou potřebu za ně platit. Existuje zde ale také druhá část (značně menšinová), které si ráda připlatí za funkce navíc (např. sofistikované prvky pro práci v týmu, větší kapacita virtuálního disku, správa projektů) a garanci kvality.

Druhou variantou jak získat peníze od uživatelů a ještě jim udělat radost, je App store od Apple. Uživatelé mohou nakupovat celou řadu bonusových funkcí a aplikací a snadno si je přidávat do iPhone. Společnost pak má provizi z prodeje, případně může prodávat i aplikace vlastní.

Kudy kráčí Ubuntu?

Zdá se, že alespoň prozatím, nejde Ubuntu cestou globálního zpoplatnění, což je poměrně pochopitelné. Ubuntu je sice nejoblíbenější desktopová distribuce Linuxu, která je oproti konkurenci v mnohém napřed,ale v případě zpoplatnění budou svoji šanci cítit OpenSUSE, Fedora a mnozí další. Ti kdo jsou ochotni zaplatit za celý operační systém, jsou především korporace, nikoli koncoví uživatelé. Pro korporace jsou přitom na trhu velice kvalitní, silné a zaběhnuté distribuce jako například Red Hat, SUSE a někteří další.

Šance Canonicalu jsou v oblastech, kde si uživatel zaplatí za nadstandard, a toho si jsou obchodní stratégové dobře vědomi. O nové verzi Karmic Koala se začalo mluvit jako o první distribuci Ubuntu, která otvírá dvířka získávání peněz od samotných uživatelů. Asi nejčastěji se mluví o dvou prvcích – Ubuntu One a pozdrženém Centru Softwaru pro Ubuntu.

Ubuntu One je funkcí umožňující online sdílení či synchronizaci složek, poznámek a kontaktů. Jedná se o přímou konkurenci pro SkyDrive od Microsoftu pro Windows. Zatímco One dává zdarma k dispozici 2 GB, SkyDrive 25 GB. Za příplatek 10 USD měsíčně se pak nabízí navýšení kapacity na 50 GB. Ubuntu se zde snaží vytěžit z minima maximum. Ve srovnání se SkyDrive je nabízená funkčnost, ale i výkon a rychlost poměrně malá. Cena se pohybuje v běžných relacích podobných služeb se srovnatelnou kapacitou.

Ubuntu One je často prezentován jako významná novinka a milník v rozvoji Ubuntu, ale je potřeba říci, že nabízí téměř totožné funkce s podobně zpoplatněným nabízí například DropBox, který funguje velice podobným způsobem. Osobně si myslím, že Canonicalu nejde s Ubuntu One v prvé řadě o získání peněz (které se ale hodí), ale především o získání zkušenosti s chováním uživatelů. Jsou ochotni za více místa platit? Jestli ano, tak kolik a v jakém množství? Podobných funkcí bude zřejmě přibývat a je potřeba najít takový model, kterým si neznepřátelí uživatele, ale nabídne jim služby navíc, tak aby byli rádi, že za ně mohou zaplatit.

Centrum Softwaru pro Ubuntu naznačuje možnosti získávání peněz poněkud méně násilnou cestou. V budoucnosti bude zřejmě nabízet ke stažení a zakoupení také komerční aplikace. Za každou prodanou licenci získá patřičnou provizi. Uživatelům přístup přes Centrum nabídne komfortní a pohodlnou instalaci, aniž by byli ti stávající, vyznávajíce open-source programy a kulturu, nějak znevýhodněni.

Ubuntu 9.10

Obchodních modelů je možné si představit celou řadu – od dalšího seznamu placeného softwaru navíc, po husté prolinkování nabízející placené alternativy k programům zdarma. Vzhledem k možnostem podobných aplikací a jejich velkého zásahu je možné, že nabízené ceny budou prostřednictvím tohoto „klikátka“ nižší než při běžných nákupech. Mnozí si jistě dokáží představit vánoční akce či sezónní výprodeje, která nabídnou ceny ještě nižší, avšak také na to patřičným způsobem upozorní.

root_podpora

Závěrem

Karmic Koala zatím vyrazila poměrně nenápadnou cestou pokusů toho, co její uživatelé snesou. Důležité je najít tenkou hranici mezi přiměřeným ziskem a odrazením zákazníků. Toto považuji za klíčové, pro úspěšný obchodní model. Podle všeho nebudou představovat příjmy od koncových uživatelů hlavní část příjmů Canonicalu, ale spíše drobné vylepšení. Model může slavit úspěch jen ve chvíli, kdy budou zákazníci vnímat Ubuntu a jeho vylepšení jako součást svého image (podobně jako u iPhone) nebo budou se službami ke koupi mimořádně spokojeni.

Karmic koala udělala první kroky k tomu, aby Ubuntu nebylo tak úplně zadarmo. Nebo lépe řečeno, některé jeho funkcionality. To, zda se připravovaný obchodní model osvědčí bude záležet nejen na vývojářích, ale především na schopnostech PR oddělení. Přitom právě to, lze považovat za dlouhodobě slabší místo téměř všech firem, které se snaží nabízet linuxové distribuce pro koncové zákazníky, což je vidět i na koláči podílu unixu na operačních systémech osobních počítačů. Přitom rozdíl oproti MAC OS je především v tom, že Apple umí ze svých produktů udělat otázku stylu, lásky a image. Zatím je jediné. Přidá se Canonical?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vystudovaný středoškolský učitel fyziky a informatiky, ale dnes vysokoškolský pedagog technologií ve vzdělávání na KISKu na FF MU. Věnuje se především kurátorství digitálního obsahu, online vzdělávání a učící se společnosti.