Kdo řídí internet? Všechno je jinak...

Nadšené vize

Ještě před deseti lety si mnoho „vizionářů“ myslelo, že internet je konečně tím správným motorem svobody, rovnosti a otevřenosti. Jako nové univerzální médium nabízel neuvěřitelné možnosti uplatnění a jako globální informační struktura umožňoval překročit hranice dosavadních států. To mu mělo umožnit volné šíření pravdy bez ohledu na cenzuru a vnější vlivy.

Na počátku to skutečně vypadalo tak, že vlády jednotlivých států nebudou mít na internet žádný vliv a jejich moc bude postupně slábnout s tím, jak budou přicházet nové myšlenky, ideje a pravdy. Jak ukazuje kniha Kdo řídí internet?, jejímiž autory jsou Jack Goldsmith a Tim Wu, nic není tak horké, jak se uvaří, a i v prostoru internetu dokázaly politické síly získat podstatnou převahu a přetvořit nové médium k obrazu svému.

Kniha se příliš nezabývá technickými detaily fungování internetu a spíše mapuje jeho dopad na světové dění, vlivy jednotlivých vlád a vzájemné ovlivňování obou stran „barikády“. Zatímco idealisté věřili tomu, že globální médium dokáže narušit lokální prostory států a nutně tak povede k zavedení nového „globálního pořádku“ neboť globální vesnici je nutno vládnout jako celku, praxe ukázala, že je tomu přesně naopak. Internet nezměnil svět, ale svět si přizpůsobil internet.

Příběhy obyčejné globální svobody

Celá kniha je vlastně rozborem několika různých případů, které jsou podrobně vysvětleny i s důsledky, které z jejich průběhu plynou pro internet i pro zbytek světa. Jeden z těchto příběhů vypráví o společnosti Yahoo, která odmítala blokovat šíření nacistických aukcí ze svých serverů do konkrétních zemí s tím, že není možné odlišit geografickou polohu jednotlivých uživatelů, kteří na aukci přicházejí z různých koutů světa.

Ta samá společnost jen o několik let později podepsala dohodu s čínskou vládou o cenzuře obsahu, který je zasílán čínským uživatelům. Oba případy tak ukazují, že soudy a vlády mají možnost ovlivňovat, co bude uživatelům skrze internet zobrazováno a co nikoliv.

Médium, které bylo původně představováno jako zcela necenzurovatelné, je tak nakonec čínskou vládou (a nejen jí) ovládáno poměrně snadno a velmi úspěšně. Navíc kniha stále opakuje, že omezení nemusejí být stoprocentní, aby fungovala. Státní dohled nemusí být dokonalý, aby byl účinný.

Další příběh vypráví o původně svobodném šíření hudebních souborů po zdánlivě neovlivnitelném internetu. Pomocí rozsáhlé série žalob a prosazení nových zákonů díky silnému lobby se nakonec hudebním vydavatelstvím podařilo uživatelům natolik tuto činnost zkomplikovat, že se výměnné sítě podařilo vytěsnit z mainstreamu na okraj zájmu běžných uživatelů.

Poslední z případů, který zde zmíním, se týká ostrova Sealand, který není podřízen zákonům žádné konkrétní vlády a měl se proto stát rájem všech zájemců o šíření obsahu, který nebyl příliš košer. Smělý podnikatelský plán ale poměrně rychle ztroskotal. Sice nebylo možno ovlivnit přímo chod Sealandu, ale ani to nebylo potřeba. Státy měly na svém území prostředníky, které ovlivnit už mohly. Tím v podstatě odřízly tok dat i falešného obchodního artiklu na svá území a Sealand se opět stal osamoceným ostrovem v moři států a zákonů. Sice svobodným, ale odříznutým.

Kniha se tedy nesnaží ukázat jen konkrétní případy, ale vysvětluje také, že není nutné zasahovat proti jednotlivým uživatelům, kterých je obrovské množství, ale stačí standardními způsoby (zákony, žaloby) zaútočit na klíčové hráče jako jsou poskytovatelé připojení, poskytovatelé služeb a podobně. Skrze ně je pak možno nastolit „pořádek“ a kontrolovat dění na síti.

Internet se zmenšuje

Ačkoliv je internet obecně vykreslován jako globální a všeobjímající, trend je spíše opačný. Namísto ohromných služeb pro uživatele z celého světa se internet stále častěji zaměřuje na místního uživatele. Objevují se služby určené pro konkrétní státy či dokonce města. Logika internetu nesměřuje neúprosně k odstranění hranic. Květinová zásilková služba bez hranic nemá žádný smysl.

Většina uživatelů tak dnes navštěvuje lokální zpravodajství, nakupuje v místních internetových obchodech či vyhledává dopravní spojení na nejbližším internetovém portále. Znát je to i na rozložení jazyků používaných při komunikaci na internetu. Koncem 90. let bylo 80 % informací zveřejněných online v angličtině. Do konce roku 2002 bylo anglicky psaných stránek na webu necelých 50 procent a koncem roku 2005 již zhruba dvě třetiny uživatelů Sítě byli lidé, kteří nepoužívali angličtinu jako mateřský jazyk. Všichni očekávají, že tento pokles nadvlády angličtiny v Síti bude pokračovat.

Přesun služeb na lokální úroveň opět zjednodušuje možnost ovlivnění obsahu na internetu a umožňuje místním vládám lépe aplikovat konkrétní zákony vedoucí k omezení „nevhodného“ obsahu.

Je kniha zajímavá?

Text knihy je původně z roku 2005, ale díky tomu, že nezabíhá do technických podrobností, je stále aktuální. Samozřejmě v něm nejsou zohledněny novější fenomény jako je masivní sdílení filmového obsahu či sociální sítě, které stále častěji ovlivňují chod internetu tak, jak jej známe.

Kniha je zajímavá svým přesahem z technologií do sociologie, práva či fungování byznysu. Ačkoliv celý text vypadá velmi kriticky, autoři zmiňují i pozitivní dopady rozdrobování internetu a jeho ohýbání vzhledem k místním zákonům.

Internet se z vědecké půdy během několika let dostal k běžným uživatelům a musí zohledňovat jejich potřeby – nabízet místní informace, prodávat místní zboží a nepřekračovat místní zákony. Nadnárodní „internetové zákony“ by přinesly řadu problémů a nekompatibilitu s místními právními systémy a zvyky.

Bohužel tato výhoda se ukazuje jako velmi problematická v otázce totalitní čínské vlády. Ta díky špičkovým technologiím a propracovanému cenzurnímu systému získala naprostou kontrolu nad internetem a přístupem čínských občanů k potenciálně „nebezpečným“ informacím, které nejsou čínskému režimu vhod. Vláda má stále možnost nepohodlné tvůrce obsahu fyzicky postihnout například dlouholetým vězením. Výsledná manipulace je tak velmi úspěšná. Není otázkou, jak internet ovlivní Čínu, ale jak Čína ovlivní internet.

Shrnutí a závěr

Ačkoliv je kniha psaná naprosto seriózně, je velmi čtivá a svým stylem se přibližuje k populárním „konspiračním“ románům. Přináší zajímavé informace a především je zařazuje do širokého kontextu a nabízí pohled mnoha různých stran.

Naivnímu čtenáři, který stále ještě věří v nezastavitelnou sílu internetu otevírá oči a na konkrétních příkladech dokládá, že ani internet není všemocný. V doslovu ke knize se píše: Internet nerozloží stát a jeho zákony, ale podřídí se jim. Stát je mocnější, než vypadá.

Informace o knize

Název: Kdo řídí internet?
Podtitul: Iluze o světě bez hranic
Autoři: Jack Goldsmith – Tim Wu
Cena: 298 Kč
Počet stran: 271
ISBN 978–80–7363–184–0
Nakladatelství: Dokořán
Vydání: říjen 2008