Klady a zápory licenčního Babylonu

Diskuze okolo licencí, pod nimiž je vydáván otevřený software, se naplno rozhořela před zhruba rokem a několika měsíci. GNU GPL (dále jen GPL) verze 3, kterou momentálně připravuje, a vší silou podporuje FSF je možná výjimečná tím, že se jedná o „originální” GPL, a proto vyvolává nemalé emoce a kontroverze , nicméně problematika licencí otevřeného softwaru je mnohem komplikovanější a nelze ji na tuto jednu, byť sebedůležitější, licenci zjednodušovat. Existují názory, podle nichž potíže s licencemi znamenají ve své podstatě to, že open source svým způsobem dospívá. Otázkou pochopitelně je, kam dospívá a zda z nastalého Babylonu licencí vede nějaká rozumná cesta ven.

1 → mnoho

Operační systém GNU, v době kdy se jednalo prakticky o jediný, byť gigantický projekt svého druhu, měl licenci GPL, která byla jak pro něj, tak pro množství sounáležejících děl naprosto dostačující. Software, který byl pod GPL vydáván vznikal povětšinou na univerzitách v rámci různých projektů, nebo jako iniciativa jednotlivců. Licence zpřístupňovala práva spojená s jejich softwarem všem ostatním vývojářům i uživatelům, ale na druhou stranu je chránila před zneužitím ze strany potenciálně zlovolných subjektů, které by si mohly poskytnutá práva osobovat. Byla logická, a proto plně postačující.

S rozvojem otevřených projektů, především s nástupem systému GNU/Linux, se ukázalo, že původní licence nestačí. Mnoho firem a institucí, které s původním GNU neměly nebo nechtěly mít nic společného, poznalo, že v systému se nachází neustále se zdokonalující alternativa drahých Unixů a postupně dokonce i desktopových systémů, jež se od konce vývoje a propagace OS/2 ze strany IBM staly ryzí doménou Microsoftu. Produkty založené na původní licenci GPL, respektive GPL v2 jsou ovšem pro komerční, ale také třeba pro veřejné subjekty problematické. Licence zajišťuje svobodu uživatele a tvůrce, avšak omezuje svobodu vlastníka. Především pokud jde o možnost prohlásit část kódu za privátní, nebo aspoň neměnnou. Protože potenciál otevřeného softwaru byl nezpochybnitelný, začaly vznikat alternativy.

Dnes tu máme mnoho licencí, které vymyslelo mnoho chytrých hlav. Jedna povoluje toto, jiná tamto, liší se v definicích, platnosti. Některé jsou „certifikovány” jako open source, jiné nikoliv. Vznikají další. Z této salátové mísy licencí vyplývají problémy právnického charakteru. Jak jsou jednotlivé komponenty téhož softwaru existující pod různými licencemi „kompatibilní”? Jak je možné integrovat funkci X (např. ZFS) do systému Y (GNU/Linux)? Vznikají specifické softwarové projekty, jejichž účelem mimo jiné není vyřešit technický, ale přemostit právní problém (FUSE).

Shrňme si to. Díky tomu, že je otevřený software stále více a více úspěšný a rozšířený, vzniká potřeba nových licencí. Ty ale způsobují nové problémy, které rozrůstajícímu se softwaru způsobují nemalé komplikace. OSS je nemocný díky vlastní expanzi a díky tomu, že se jej výrobci, autoři a distributoři pokoušejí pomocí nových licencí stále více a více institucionali­zovat.

mnoho → méně

Množství a spletitost licencí má již nyní množství kritiků. Tlak je vyvíjen zejména na firmy, které se v open source angažují a na to, aby před produkcí nových a nových licencí využily stávajících, případně zapomněly na svá předchozí dítka. Kritiky má ale i nová GPL 3, která, ač se jedná o aktualizaci původní licence s ohledem na současné poměry, tak jako tak představuje další položku do velmi dlouhého seznamu a tedy další rozšíření stávajícího problému. Počet licencí se bude muset snížit. A v situaci, kdy má GPL 3 tolik kritiků, kolik jich má, je otázkou, jak moc se ji autoři budou snažit protlačit, navíc za cenu citovaných nedostatků. Přesto ale problém množství a stavu licencí neznamená, že by otevřený software hynul v ohni právnického pekla. Právě naopak.

Růst a varianty budoucnosti

Výše popsaný problém i jeho možné rozuzlení není ničím jiným, než znakem toho, že je open source v dobré kondici. V době „dotcomové” horečky, tedy masivního nástupu internetové komerce a spojených aplikací, vzniklo také nespočet projektů. Ty, které přežily, jsou dnes základem fungujícího trhu zboží a služeb na internetu. S licencemi to nejspíše bude podobné, jen v delším časovém měřítku, než jaké vyžadovalo nafouknutí a splasknutí bubliny virtuálních firem. Licence budou nejspíše postupně opouštěny a zapomínány. Za několik let zůstane jednociferné číslo těch skutečně životaschopných a nebyl by žádný div, kdyby se jejich množství nakonec snížilo na 2 – 3. Jedna co nejotevřenější (GPL), další vhodná pro komerční produkty s uvolněným zdrojovým kódem (CDDL) a ještě jedna, doplňující. Zda se do tohoto schématu hodí chystaná GPLv3 a zda toto schéma platí, ukáže čas. Dobré na tom je, že čas v době nepříliš vzdálené.