Pletete si krytou a komoditní měnu.
Krytá měna je měna, kde nějaká autorita prohlásí, že každý vydaný fufník je podložen x gramy zlata (stříbra, mušliček) uskladněnými v trezoru emitenta.
V lepším případě je emitent kryté měny soukromý, a ručí za směnný kurs krkem, majetkem nebo svobodou.
V horším případě je emitent kryté měny státní, a ručí za směnný kurs podpisem pera. V druhém případě je nesmírně jednoduchá dalším podpisem pera vyhlásit, že ode dneška je každý vydaný fufník je podložen už jen x/2 gramy zlata (stříbra, mušliček) (USA tak učinily například v roce 1934.), nebo že není podložen vůbec ničím (USA tak učinily například v roce 1973.), a stává se nekrytou měnou.
Komoditní měna je měna, kdy sama komodita je platidlem.
„Ředění“ ryzosti mincí se pak nazývá penězokazectvím, a bývalo trestáno obzvlášť tvrdě. Pokud takovou minci uvede panovník, stává se měna nekrytou (Tak učinil například Nero ve starém Římě.), v případě násilného vynucení oběhu zákonem typu legal tender dokonce monopolní nekrytou měnou (Takové zákony byly jak v pozdním starém Římě, tak jsou v dnešním USA nebo ČR.).
Ovšem tvrdit, že je to nevýhoda komoditní měny, je stejné, jako tvrdit, že šafrán je špatné koření, protože vám nepoctiví trhovci mohou místo něj podstrčit parchu.
